Termín podání přihlášek na velkou část českých vysokých škol se blíží (poslední den v únoru či poslední den v březnu). V médiích se proto čím dále častěji objevují žebříčky fakult, seznamy vysokých škol, fakulty zvou studenty na dny otevřených dveří… Ne každý z uchazečů má to štěstí, že se mu přijímací zkoušky vyhnou, a tak uchazeči musejí kalkulovat s rizikem.
Šance na přijetí bývá i významným faktorem ovlivňujícím volbu oboru či strategii podávání přihlášek: racionálního uchazeče proto zajímá, jakou má šanci na přijetí.
Nástrahy statistiky
Zdálo by se, že pohled do novin s tabulkou počtů přijatých a přihlášených je odpovědí na tuto přirozenou otázku. Je to ale tak jednoduché, jak se na první pohled zdá?
Začneme tradičními mýty a omyly. Představte si tabulku fiktivní VŠ
Fakulta | Počet uchazečů | Celkový počet přijatých uchazečů | Šance na přijetí = poměr přijatých ku přihlášeným |
Filozofická | 11 200 | 4900 | 44 % |
Lékařská | 6100 | 1300 | 21 % |
Jistě jste podobnou už viděli. V čem je problém těchto statistik?
V Česku se uchazeč zpravidla nehlásí jen na fakultu, ale na konkrétní obor – a těch například na filozofických fakultách bývají desítky. Na některé z oborů je velmi náročné se dostat, na jiné berou téměř kohokoli, a to i na prestižních školách. Souhrnná čísla za celou fakultu jsou možná zajímavá pro vedení univerzit, pro uchazeče už méně: je to podobné, jako kdyby nás zajímalo, jaké teploty budou o víkendu a místo toho jsme se dozvěděli, jaký je teplotní průměr v dané lokalitě za celý rok…
Jaká je právě vaše šance
Poněkud lépe bychom na tom byli v momentě, kdybychom měli čísla pro jednotlivé obory. I tento údaj však skýtá jistá úskalí. Dozvíme-li se, že například na obor všeobecné lékařství na jisté fakultě berou každého třetího, znamená to, že máme šanci na přijetí jedna ku třem? Nezapomněli jsme při těchto úvahách na nějaké předpoklady?
Představme si uchazeče, který dosahuje špičkových výsledků v olympiádách z chemie a biologie a naproti tomu uchazeče, který je v obou předmětech skoro propadá: mají oba skutečně stejnou šanci „jedna ku třem“? Takováto čísla by byla zajímavá při stanovování sázkařských kurzů: jaká je šance, že přijmou náhodně zvoleného uchazeče. Čili jde o jakéhosi hypotetického „průměrného“ uchazeče. Konkrétní uchazeč ale potřebuje co nejpřesněji odhadnout především svoji šanci na přijetí. Běžný středoškolák typicky umí odhadnout, jak si stojí v konkrétním předmětu v rámci třídy či školy, nicméně odhadnout, jak na tom je v rámci vzorku několika tisíc uchazečů z různých škol a koutů republiky je mnohem náročnější. Je to vidět pravidelně po zveřejnění výsledků např. Národních srovnávacích zkoušek: mnozí jsou výsledkem překvapeni – jak pozitivně, tak negativně.
Sežeňte si loňské testy
Podle čeho tedy šanci na přijetí nejlépe odhadnout? Klíčem jsou testy použité v předchozích přijímacích řízeních spolu s percentilovými či decilovými tabulkami. Na jejich základě můžeme zjistit – poté, co si cvičně vyzkoušíme loňský test – zda bychom patřili například mezi nejlepších deset, dvacet, třicet,… procent studentů, kteří daný test psali. Pak už jen stačí zjistit, jaký percentil byl zapotřebí na daný obor a tomu přizpůsobit přípravu.
Sdílejte článek, než ho smažem