Nestačí mu vyhrát. Chce vyhrávat spektakulárně

První díl rozhovoru: 

Turci se Evropské unii vzdalují bleskovou rychlostí

Polovina Rusů žije za míň než deset tisíc rublů měsíčně, tedy za 3750 korun. „Rusko je na hraně socioekonomického kolapsu. Lidi si nemůžou dovolit kupovat léky a vynakládají víc než půlku příjmů na obstarání potravin,“ říká politolog Michael Romancov. Lví podíl na jejich neutěšené situaci má podle něj i prezident Vladimir Putin.

Byly hospodářské sankce, které Evropská unie proti Rusku zavedla, úspěšné?

Na hodnocení je příliš brzy. Zatím je evidentní, že nejbolestivější byly sankce, které odstřihly ruské banky, respektive velké podniky, od západních kapitálových trhů. Sankce, které zakázaly některým ruským představitelům cestovat do Evropy, byly úspěšné jen částečně – kdyby je to mělo opravdu bolet, musely by se vztahovat i na jejich rodinné příslušníky. Sankce zaměřené na vývoz citlivých technologií s duálním využitím [tedy použitelné jak v mírovém, tak vojenském průmyslu, pozn. red.] můžou Rusko poškodit spíše z dlouhodobého hlediska. Rusové totiž nejsou schopní v celé šíři průmyslu vyrábět moderní stroje a zařízení. Pořád sice mají některé špičkové provozy, ale jde jen o zlomek toho, co míval Sovětský svaz. Ten byl ve své době vědeckou i technologickou velmocí, to je ale dávno pryč.

Jaké důsledky tedy měly sankce pro ruskou ekonomiku?

Ekonomicky na tom Rusko nebylo dobře ani před anexí Krymu. Hospodářský model Ruska byl totiž založený na drancování přírodních zdrojů a rozkrádání bohatství, které z toho vzešlo. Tento model se evidentně vyčerpal a Rusko je podle všech klíčových hospodářských a na ně navázaných sociálních ukazatelů v šílených problémech. Problémy narůstají natolik, že se o nich v ruské společnosti mluví stále častěji, a je jen věc času, kdy dojde k velkým sociálním protestům. Otázka je, jak na to případně zareaguje Putin a jeho lidé.

Můžete být konkrétnější, o jaké problémy jde?

Rusko má 144 milionů obyvatel, z toho 40 milionů je v důchodu. Průměrná penze je 12 900 rublů, v přepočtu tedy 4830 korun. Jenže cenová hladina je tam vyšší než u nás. Podobně jsou na tom Rusové s průměrným platem – ten v červnu dělal 36 525 rublů, v přepočtu na koruny tedy 13 680 korun. Za to se přece dlouhodobě nedá žít. Předák ruských komunistů Zjuganov navíc tvrdí, že polovina Rusů žije za míň než deset tisíc rublů, tedy za 3750 korun měsíčně. Rusko je zkrátka na hraně socioekonomického kolapsu. Lidi si nemůžou dovolit kupovat léky a vynakládají víc než půlku příjmů na obstarání potravin – to je klasický indikátor ekonomik třetího světa.

Může ještě Rusko socioekonomický kolaps zvrátit?

Snaží se. Vláda například ve snaze zracionalizovat fungování ekonomiky přistoupila k poplatkům za komunální služby. Doteď Rusové platili vodu, plyn nebo elektřinu směšně nízkým paušálem bez ohledu na to, kolik spotřebovali. Najednou jim nasadili měřáky a musí platit reálné ceny. V některých regionech tak cena elektřiny takřka přes noc desetinásobně stoupla. Problém je také v tom, že i když je Rusko federace čítající 85 subjektů různého typu, do státního rozpočtu přispívá jen deset z nich. Zbytek je jen příjemcem peněz. Vláda proto postupně začíná přesouvat odpovědnost na vedení jednotlivých regionů.

Jak je možné, že i v době tak velké krize má Vladimir Putin mezi Rusy stále důvěru?

Rusové přistoupili na rétoriku světového spiknutí, proti kterému je Putin brání. Rusko přitom neohrožuje Západ ani Čína, ale totální nekompetentnost elit v čele s Putinem a způsob, jakým spravují stát. Za šestnáct let, kdy je Putin nepřetržitě u moci, nakumulovalo Rusko obrovské bohatství tím, že poprvé ve své moderní historii umisťuje na světové trhy suroviny a z jejich prodeje získává neuvěřitelné finanční prostředky. Jenže politické elity ho mizerným způsobem spravují a rozkrádají. Dokud byla cena ropy kolem sta dolarů za barel, vypadalo to jako nekončící mejdan. Teď se ale dostali do obrovských problémů a klíčové bude, jak je dokážou řešit směrem dovnitř státu.

Navíc všechny ruské politické strany, které jsou aktuálně zastoupené v parlamentu, označují Putina jako lídra, za kterým stojí. Na koho ale opozice útočí, je ruská vláda a premiér Medveděv. Přestože vláda dělá jen to, co chce Putin, hrají politické elity tuhle hru.

Je Medveděvova vláda v ohrožení?

Čím dál víc se o tom mluví. Její pád může přijít klidně během jednoho dne. Putin prostě rozhodne a stane se to. Rozhodnutí bude jen na něm, protože v Rusku je i opozice ochočená – navenek se sice projevuje proti, ale nic neudělá.

Mohla by dnes výměna Medveděva v čele ruské vlády skutečně pomoci?

Dočasně asi ano. Otázkou je, jestli může přijít někdo, kdo by dokázal vést zemi jiným způsobem. Co je Putin v čele, neustále se srovnává slabý a opilý Jelcina a silný a střízlivý Putin. Ruská ekonomika sice měla za Jelcinovy vlády obrovské problémy, ale vědělo a diskutovalo se o nich. Jenže Putin umlčel média, a tak problémy z veřejného prostoru zmizely. Je otázka, zda existuje někdo, kdo dokáže problémy pojmenovat a prosadit jejich řešení. Současné politické elity se budou snažit problémy záplatovat minimálně do prezidentských voleb v roce 2018. Putin do nich půjde a vyhraje je. Záleží ale s jakým rozdílem, případně jak moc budou volby zmanipulované – jemu totiž nestačí vyhrát, on chce vyhrávat spektakulárně. Na druhou stranu do roku 2018 je pořád daleko a jim docházejí zdroje. Je to začarovaný kruh.

Myslíte, že bude Putin v Rusku u moci až do své smrti?

V tento okamžik jsem přesvědčen, že ano.

Patříte mezi tvrdé kritiky Vladimira Putina. V jednom rozhovoru jste dokonce řekl, že není geniální taktik, ale obyčejný gauner. A také jste ho přirovnal ke Stalinovi…

Putin se netají tím, že vyšel z prostředí petrohradských pouličních gangů. Myslím, že období dospívání každého člověka formuje, případně deformuje – a k tomu došlo u něj. Paralela se Stalinem se pak nabízí proto, že veškerou moc soustředil do svých rukou. Nikdo neví, jak a proč se v Rusku přijímají rozhodnutí. Zhruba před třemi týdny třeba Putin oznámil, že mění vnitřní administrativně-správní strukturu Ruské federace – zrušil Krymský federální okruh a připojil Krym a Sevastopol k Jižnímu federálnímu okruhu. To je, jako kdyby u nás někdo přes noc a bez projednání s Parlamentem rozhodl, že dva samostatné kraje přiradí k jinému. Putin má zkrátka ve svých rukou obrovskou moc a my nevíme, jestli se o ni dělí, nebo rozhodnutí s někým alespoň konzultuje.

Co by pro vztahy Ruska a Západu znamenalo, kdyby americké prezidentské volby vyhrál Donald Trump?

Americký prezident ve svých rukách nekoncentruje zdaleka tolik moci jako ruský. Systém brzd a protivah ve Spojených státech funguje. Jedna věc je tedy rovina rétorická a druhá rovina praktická – v té by změny nebyly až tak velké. Americký prezident je především prezidentem Spojených států a nejsilnější je pro něj americký zájem. A tím rozhodně není mít Rusko, které je vůči USA asertivní až agresivní, případně mít ve světové aréně hráče, který chce torpédovat fungování mezinárodních ekonomických vztahů. Rusové jsou blázni, pokud si myslí, že v Trumpovi se dostane do Bílého domu někdo, kdo odstřelí svět v jeho současné podobě.

Michael Romancov

Narodil se v roce 1969. Vystudoval Pedagogickou fakultu UK, obor občanská výchova, a Fakultu sociálních věd UK, obor politologie. Od roku 1998 působí na Institutu politologických studií UK FSV, kde se specializuje na politickou geografii, geopolitiku a Rusko. Zároveň vyučuje na Západočeské univerzitě v Plzni a Metropolitní univerzitě v Praze.

A jak se díváte na příklon některých českých politiků k Rusku, zejména současného a minulého prezidenta?

Z racionálního hlediska není nic, co by v Rusku bylo obdivuhodné. Oba zmínění pánové mají ekonomické vzdělání, takže pokud by si dali jen trošku práce, věděli by, že ekonomický management byl v Rusku vždycky v katastrofálním stavu. Oba mají podle mého názoru mimořádně zbytnělé ego a soutěží nejenom se sebou, ale snaží se především trumfnout Václava Havla, což se jim na Západě nikdy nepovede. Navíc vyrůstali a značnou část svého života prožili v bipolárním světě, takže je v nich stále zakořeněné, že se musí přiklonit buď k Západu, nebo k Východu. Když zjistili, že nemají šanci proniknout do USA stejně úspěšně jako Havel, rozhodli se jít na druhou stranu. Takže jejich příklon k Rusku vnímám jako kombinaci obrovského ega a zajetého myšlení z dob studené války.

Jak moc nás jejich jednání poškozuje v očích evropských partnerů?

Evropští partneři naštěstí vědí, že pokud jde o zahraniční a bezpečnostní politiku, rozhoduje v Česku vláda. Všechny naše vlády se z hlediska komunikace k Evropské unii i k Severoatlantické alianci chovaly v zásadě akceptovatelným a racionálním způsobem. Navíc prezident je slyšet víc u nás než ve světě. Velcí světoví hráči nemají důvod si Česka všímat – jsme jednoduše příliš malí. Nesnáz ale vidím v tom, že „díky“ aktivitám exprezidenta i současného prezidenta nás ostatní země čím dál častěji vnímají jako potížisty. To je pro tak malou zemi problém a já nezávidím libovolnému ministerskému předsedovi, který tohle musí neustále žehlit a vysvětlovat.

Srovnávat se vyplatí

Kalkulátor.cz je srovnávač, který lidem šetří peníze ve světě energií, pojištění a financí. My počítáme, vy šetříte.

Porovnat nabídky dodavatelů

Sdílejte článek, než ho smažem