Většina politiků kontinentální Evropy má ve věci jasno. Moderní a pokrokoví Evropané jsou pro integraci a pro „více Evropy“. Platí to zejména pro levici, která sama sebe pokládá za progresivní takřka z definice. Naproti tomu z termínu „národní stát“ se stala bezmála nadávka. Jeho příznivci jsou pokládáni v lepším případě za staromódní konzervativce, v horším za nacionalisty, nebo dokonce ultrapravičáky.
Kontinentální Evropané mají k evropské integraci jiný postoj než Britové. Typický západoevropský postoj vznikl v Německu a je založený na tomto příběhu: kdysi dávno existovaly v Evropě národní státy, které mezi sebou neustále válčily. Války byly stále brutálnější. Ta poslední zahrnovala vražedné bombardování civilního obyvatelstva a holokaust. Jaké je jediné správné řešení, které odstraní války jednou provždy? Založit jeden velký evropský stát, který odstraní nacionalismus, fašismus, nacismus a všechny podobné ismy. Politická integrace nemá rozumnou alternativu. Kdo je proti, nutně musí být nacionalista nebo ještě něco horšího. V každém případě jde proti proudu dějin, a proto je buď fanatik, nebo hlupák.
Pavel Kohout je autor knih o investování, např. Peníze, výnosy a rizika a Investiční strategie pro třetí tisíciletí, a makroekonomii, např. Finance po krizi. Byl členem Národní ekonomické rady vlády (NERV) a Poradního expertního sboru (PES). V roce 2007 spoluzaložil finančněporadenskou společnost Partners Financial Services, v níž působí jako místopředseda dozorčí rady.
Do internetového knihkupectví se dostanete klikem na obrázek – napřed si z něj ale opište slevový kód, bude se vám hodit.
Tradiční britský postoj je definován přesně opačně: kontinentální Evropa neustále propadá utopickým představám o vytvoření evropského impéria. Počínaje starým Římem až po Napoleona, císaře Viléma, Hitlera a Stalina v novodobé historii, Evropa vždy usilovala o nemožné. Evropská unie je jen dalším z řady těchto pokusů. Inovací je jen změna prostředků: byrokracie namísto zbraní. Dřív se snažili zbavit nás svobody a demokracie vojensky, nyní oklikou přes bruselské direktivy. Ve světových válkách jsme zvítězili díky svému vlastenectví a národnímu státu. Nyní nám říkají, abychom se toho všeho vzdali ve prospěch evropského projektu. Stále se ještě nepoučili z dějin. Musejí to být buď fanatici, nebo hlupáci.
V Británii neplatí schéma „pravice = euroskepticismus, levice = eurooptimismus“. Konzervativní strana má silné křídlo v čele s premiérem Cameronem, které je pro setrvání v Unii. Bez evropanského nadšení, z čistě pragmatických důvodů, ale přece. Naproti tomu Labour Party je oficiálně pro setrvání v Unii, ale její vůdce Jeremy Corbyn je známý jako tradiční euroskeptik, který mimo jiné hlasoval proti Lisabonské smlouvě v roce 2008. Pak existují i ultralevicoví euroskeptici, například George Galloway, bývalý labouristický poslanec a podporovatel teroristického hnutí Hamás.
Levicoví euroskeptici tvrdí slovy Jeremyho Corbyna, že „projekt měl vždy za cíl vytvořit obrovskou Evropu volného trhu se stále omezenějšími pravomocemi národních parlamentů a stále silnější společnou zahraniční a bezpečnostní politikou“. Evropská unie připadá Corbynovi příliš pravicová a liberální, ale v nechuti ke společné zahraniční a bezpečnostní politice se shodne s pravým křídlem konzervativců.
Naprostá většina Britů, včetně těch, kteří budou hlasovat za opuštění EU, však společný trh podporuje. Nejčastějším euroskeptickým názorem je „buďme jako Norové, zachovejme si členství v Evropském hospodářském prostoru, ale pryč od Bruselu a všeho, co znamená“.
Evropský hospodářský prostor (European Economic Area, EEA) vznikl v roce 1992, původně jako předstupeň členství v Evropské unii pro státy, které nebyly členy původního Evropského hospodářského společenství. Dnes do Evropského hospodářského prostoru patří kromě všech členů Unie také Norsko, Lichtenštejnsko a Island. Jde tedy o větší organizaci, než je Evropská unie, a s výjimkou Švýcarska je všeobecně a bezkonfliktně uznávána. V čem je tedy problém? Proč by Británie nemohla vystoupit z Unie a zůstat v Evropském hospodářském prostoru?
Problém je, že o členství v Evropském hospodářském prostoru rozhoduje Evropská unie. Bude čistě jen na vůli Bruselu, jestli v případě odchodu z Unie bude Británie připuštěna do EEA. Brusel nepochybně bude dělat drahoty. Zájmem úředníků a politiků Evropské unie není, aby Velká Británie po odchodu zdárně prosperovala a představovala tak nežádoucí příklad pro ostatní. Co když referendum o odchodu uspořádají třeba i Švédové, Finové, Dánové, Češi, Maďaři, anebo dokonce Němci?
Britský příklad může zahájit dominový efekt, na jehož konci by mohl být konec bruselských imperiálních snů. V zájmu činovníků Evropské unie i politiků v Berlíně nebo Paříži tedy bude Británii ztrestat za neposlušnost. To by mohlo v krajním případě znamenat dokonce i sankce.
Lord O’Donnell, bývalý sekretář čtyř britských premiérů, v deníku The Telegraph podotkl, že odchod z Evropské unie by mohl zahrnovat jednání trvající třeba deset let. Lord O’Donnell připomíná, že odchod Grónska z Unie trval tři roky. „Přitom zde byla jen jedna problémová oblast: rybolov.“ „Země jako Francie nebo Německo nedovolí Británii odejít s výhodnou smlouvou, protože by to hrálo do rukou euroskeptických stran ve volbách příští rok,“ dodává O’Donnell. Vypadá to, že z Evropské unie se stala další evropská válka vedená tentokrát jinými prostředky. Naštěstí se obejde bez mrtvých. Až na vznešené ideály.
Penzijko s finančním bonusem
Založte si penzijko Conseq a získejte nejen státní příspěvky a daňovou úsporu, ale i bonus pro věrné klienty.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
4. 4. 2016 8:33, Jaromír Vávra
EU se chová jako imperium o tom nemůže být žádného sporu, kdo to nevidí, ten je slepý, nebo hloupý. Vyděračské metody místo pušek - chceš vystoupit? Budou sankce! Nechceš přijímat uprchlíky? Budou sankce! Nechceš poslouchat? Sankce! Kdo rozhoduje NIKÝM nevolení úředníci v Bruselu s nulovou odpovědností a Merkelová a spol. A pohádka o míru v Evropě je skutečně jen pohádka. Od roku 1815 do 1914 bylo v Evropě (mimo pár revolucí) jen pět válek, všechny byly lokální a netrvaly déle než dva roky. Od roku 1945 se v Evrpopě neválčilo, ne proto že byla nějaká Unie, ale protože byla železná opona. Od pádu komunismu Evropa zažila válku v Jugoslávii, bombardování Srbska, konflikt na Ukrajině a v současné době na JEJÍM území zuří válka s islamisty! Minimálně to poslední by se nikdy nestalo nebýt EU.
V diskuzi je celkem příspěvků.