Šel bych cestou dramatické redukce veřejných vysokých škol

Martin Vlnas | rubrika: Rozhovor | 26. 5. 2018 | 11 komentářů
„Stávající systém de facto redistribuuje peníze od chudých lidí k bohatým. Dělníci tedy ze svých nízkých mezd platí na to, aby jejich budoucí šéfové a manažeři měli ještě vyšší mzdy,“ charakterizuje české vysoké školství v druhém díle našeho rozhovoru rektor vysoké školy CEVRO Institut.
Šel bych cestou dramatické redukce veřejných vysokých škol

První díl našeho rozhovoru končí větou: Proč by mi do toho měl stát mluvit? V posledních dnech Finmag žije polemikou Michala Kašpárka s Martinem Urzou. Velmi by mě proto zajímalo vaše hodnocení anarchokapitalismu.

Seriózní a systematické debaty o čistém tržním hospodářství – což je totéž, ale nebudí to takové emoce – probíhají zhruba půl století a jsou do nich zapojeni nejvěhlasnější vědci včetně nositelů Nobelových cen. Na začátku května jsme v CEVRO Institutu zrovna jednoho takového nobelistu měli.

Po druhé světové válce se pod vlivem intervencionistických doktrín a keynesovské ekonomie věřilo, že předáme-li politikům nové pravomoci, dáme jim „vědecky zdůvodněnou“ možnost vytvářet deficity rozpočtů a zadlužovat země, budou-li navíc mít – jak požadoval už dnes opět oslavovaný Marx – možnost kontrolovat peněžní systém a „tisknout“ peníze, vytvoří stabilní prostředí pro fungování ekonomik a zbaví nás krizí. Místo toho jsme se ocitli ve světě velkého přerozdělování, systematického zadlužování a inflačních měn. V téhle atmosféře se objevili ekonomové inspirováni myšlenkami rakouské školy – Buchanan, Tullock a další. Ti se očima ekonomů podívali na politiku a v podstatě řekli: Jak můžete být tak naivní a věřit, že politici nové pravomoci nezneužijí; jak můžete předpokládat, že budou konat dobro? Jsou to jen obyčejní lidé, ne andělé. A tak se zrodila tzv. teorie veřejné volby, která nás navždy zbavila iluzí a naučila zkoumat politiku „neromanticky“, vidět jí takovou, jaká ve skutečnosti je. Odtud vycházejí argumenty pro to, aby vláda neprováděla redistribuci, ale byla v podstatě jen tvůrcem pravidel nekonfliktního soužití, tedy máme zde zpět argument klasických liberálů. Stát má být dobrý rozhodčí, nikoli hráč.

Josef Šíma

Ekonom, rektor vysoké školy CEVRO Institut a garant oboru hospodářská politika a mezinárodního programu Philosophy, politics, economics. Jako pedagog se věnuje zejména ekonomickým a hospodářskopolitickým tématům, přeložil do češtiny víc než deset knih.

To ale nejsme u anarchokapitalismu…

Další generace badatelů si pak jednoduše položila obdobnou otázku: Jak může být někdo tak naivní, aby se domníval, že když stát bude mít moc dodávat monopolně služby, jako je vytváření pravidel soužití, ochrana vlastnických práv a poskytování spravedlnosti, udělá to dobře? Jakým zázrakem by se stal dobrým rozhodčím? Což takhle zkusit stejný recept, který funguje, když chceme mít kvalitní služby ve zbytku ekonomiky – dobrovolnost a konkurenci! A jsme u debat o polycentrické tvorbě práva, soukromém kontraktuálním poskytování ochrany našeho vlastnictví, „private governance“ apod. Tyto otázky mají samozřejmě rozměr ekonomický, ale – a možná především – rozměr politicko-filozofický. Kde bere stát právo použít násilí proti mírumilovnému člověku, který neohrožuje ostatní lidi? Proč by měl mít někdo – včetně státu – právo nutit mírumilovného člověka kupovat služby, které ten člověk nechce (včetně své údajné ochrany)? Jde o logické otázky, nad kterými se bohužel spousta lidí nikdy seriózně nezamyslí. Ve školách se totiž některé důležité problémy nepředkládají jako otázky, ale jako zideologizované odpovědi: „stát dodá“, „stát zajistí“, „stát ochrání“, „stát podpoří“… K argumentaci pro nestátní, tedy dobrovolné poskytování, většiny služeb (vzdělávacích, zdravotních, sociálních), pro soukromé železnice i silnice nebo pro soukromé peníze nám stačí „obyčejný“, starý dobrý klasický liberalismus. Anarchokapitalistické argumenty přicházejí na scénu, až když argumentujeme ve prospěch odstátnění systémů poskytování služeb řešení sporů a zajišťování bezpečnosti. Dovolím si tvrdit, že první praktická zkušenost s fungováním českých soudů či policie přivede každého k úvaze, že by kvalita těchto důležitých služeb měla přece vypadat úplně jinak! Anarchokapitalisté chápou, že nové sněmovní volby v tomto smyslu nic nezmění, že problém je jinde.

Pojďme teď k hlavnímu tématu druhé části rozhovoru – českému vysokému školství. Před založením CEVRO Institutu jste pracoval na Vysoké škole ekonomické. V čem vidíte největší rozdíl?

Nebude to překvapivá odpověď. Ve financování, všechno ostatní je od toho odvozené. V CEVRO Institutu zkrátka podnikáme, nejsme příjemci dotací. Nikdo jiný než spokojený student nám nic nedá. A tak se musíme každé ráno budit s tím, co zajímavého pro studenty vymyslíme, aby se k nám měli důvod hlásit a za vzdělání nám platit. Mám radost, že navzdory pokřivené situaci v českém školství k nám chodí výborní studenti, kteří by bez problémů mohli jinde studovat takzvaně zdarma, protože oceňují kvalitu služeb, které jim poskytujeme, a líbí se jim prostředí, v němž se můžou pohybovat a vzdělávat. V posledních letech k nám navíc přijíždějí studovat studenti z celého světa, z USA, Kanady, Velké Británie, Singapuru a dalších desítek zemí.

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Finmag předplatnéZdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.


Když jsem před patnácti lety volil svou vysokou, bylo veřejné vzdělávání jasná volba. Soukromé školství bylo pro béčka, pro ty, co se nikam nedostali…

Dnes je to naštěstí jinak. Kauza plzeňských práv lidem doufám otevřela oči. Hranice mezi dobrým a špatným vysokoškolským vzděláním není totožná s hranicí mezi soukromou a veřejnou školou. Existují výborné veřejné i soukromé školy, a naopak taky v obou kategoriích najdete školy zralé na okamžité zavření. V soukromém školství ale na rozdíl od toho veřejného probíhá poslední roky očistný proces. Trhy prostě fungují, když můžou. Studenti nejsou hloupí a nechtějí platit za dosažení diplomu, se kterým se vám na trhu práce vysmějí. Už není důležité, jestli diplom máte, ale odkud ho máte… Ve veřejném školství takový tlak ze strany studentů na zajištění kvality není. Proto veřejné školy obvykle nekrachují, aby se systém očistil. Adepty na zrušení bychom ale rozhodně našli.

Můžete být konkrétní?

O neúspěchu na trhu musí rozhodnout nezájem nakupovat službu za nabízenou cenu, nikoli názor „experta“. Zavedení školného na veřejných školách a vznik opravdového vzdělávacího trhu je dnes politicky nevděčné téma. Vítězí opačné síly – vyhlásí se moderní heslo jako třeba znalostní ekonomika a to se využije v lobbingu za větší veřejné výdaje do vysokých škol. Veřejné školy tak mají otevřený prostor pro vysávání peněz daňových poplatníků. Politická priorita se plní, „podfinancovanost“ sektoru se řeší. A politici ochotně rozdávají peníze, protože „doba moderních technologií volá“, protože jinak by nám prý ujel vlak.

Abychom lépe pochopili, co říkám, zůstaňme na chvíli právě u vlaků. Podobně jako na železnici, i ve školství je klíčová konkurence. Teprve vstup alternativních přepravců donutil České dráhy ke změně chování a zkvalitnění služeb. Veřejné vysoké školy to jsou takové České dráhy před vstupem konkurence – ruka natažená pro miliardy ze státního rozpočtu, služby zoufalé, volání po dalších a dalších dotacích. Až konkurence naučila průvodčí cestujícího pozdravit a chovat se k němu jako k zákazníkovi. Představte si, jak by vypadaly služby Českých drah, kdyby se železniční doprava „reformovala“ jako vysokoškolské vzdělávání: Leo Express a RegioJet by sice mohly konkurovat a účtovat cestujícím jízdné, ale u Českých drah by se jezdilo zdarma a jejich provoz by platili daňoví poplatníci. O plnohodnotném soukromém sektoru, který je konkurenční, a proto inovuje a snižuje ceny, bychom si museli nechat jen zdát. Přesně tak ale funguje vysoké školství! Jak se někdo může divit, že příliš nevzkvétá? Veřejné školy nemají důvod inovovat a soukromé nemají prostor k růstu!

Mělo by se tedy podle vás platit i studium na veřejných školách? Nebo by se měly zrušit dotace pro veřejné školy a nechat na trhu, ať rozhodne, kdo přežije?

Myslím, že i na vysokoškolském vzdělávacím trhu je třeba odstranit deformace, které sektoru brání v rozvoji. Rozhodně by mělo ubýt nesmyslného reportování, vykazování a úřednického schvalování. Proč musíme jako soukromá škola, která od státu nedostává ani korunu, úředníkům vysvětlovat, že nový obor, se kterým přicházíme na trh, má uplatnění? Pokud přece nepřesvědčím studenty, že nabízím něco užitečného, a nepřesvědčím je, aby u mě utráceli vlastní peníze, zkrachuju. Proč musím místo toho nejdřív přesvědčovat úředníka na úřadě, že dělám správná rozhodnutí, když jsem to já, a ne on, úředník, kdo se pohybuje na trhu?! Jsem to já, kdo se musí denně zodpovídat svým studentům!

Byrokratizace systému je ale vlastně podružnost. Principiálně vzato, neexistuje jediný důvod, proč by měl stát dotovat vysoké školy. Vysokoškolské vzdělání má povahu investice, zvyšuje budoucí příjmy konkrétního vysokoškoláka, stejně jako například koupě nějakého stroje či investice do nové technologie. Stávající systém tedy de facto redistribuuje peníze od chudých lidí k bohatým. Dělníci tedy ze svých nízkých mezd platí na to, aby jejich budoucí šéfové a manažeři měli ještě vyšší mzdy. Je to dosti perverzní systém a jen ukazuje, co v realitě znamená tzv. „sociální stát“. My potřebujeme opravdový trh se vzděláním!

Jenže zpoplatnění vysokých škol znamená, že se ke vzdělání nedostanou lidi, kteří si je nebudou moct dovolit. Vstupní bariéra bude výrazně vyšší.

To už se přesouváme k debatě o sociální politice obecně. Co uděláte s člověkem, který nemá peníze, ale chtěl by…? Znárodníte všechny sektory, na jejichž produkty ten člověk nemá, zvýšíte daně a z vybraných peněz zřídíte k tomu příslušná ministerstva či specializované „nezávislé“ úřady pro dohled nad zajišťováním kvality zboží a služeb rozdávaných „zdarma“? To je přece úplný nesmysl! Je mnohem rozumnější neničit konkurenční prostředí a zachovat tlak na vyšší kvalitu a nižší ceny a pokusit se vymyslet nějaký smysluplný způsob, jak pomáhat konkrétním lidem v nouzi, aby si pořídili služby, které jsou v takovém systému na trhu dostupné a kvalitní. Zjistíme-li, že existují lidé, kteří nemají na nákup chleba, přece kvůli tomu také neznárodňujeme pekárny, nezakládáme Národní úřad pro zajišťování kvality obilných produktů a v licencovaných prodejnách nerozdáváme chléb zdarma! Znárodnění a zpolitizování produkce zboží a služeb, včetně služeb vzdělávacích, je nejlepší způsob, jak zničit motivace k inovacím a kvalitě a vytvořit předražený systém produkující podřadné služby.

Zároveň je třeba si uvědomit, že když hovoříme o podpoře studentů, kteří nemají na úhradu ceny nakupovaných vzdělávacích služeb, tedy školného, nehovoříme nutně o nějaké konkrétní státní sociální politice. Je v zájmu samotných škol podporovat finančně studium kvalitních studentů. I my dáváme stipendia nadaným českým i zahraničním studentům, protože pokud uspějí, bude to nejlepší vizitka našeho snažení. Už teď studenti, které podporujeme, pokračují ve studiu například na amerických doktorských programech.

Ohlížíme se zpátky

Při naříkání nad stavem vysokého školství, bychom neměli zapomenout, jak v Česku naříkáme nad stavem školství obecně. A nabídnout ve dva roky starém, a přece stále svěžím textu Tomáše Fürsta vysvětlení, proč tomu naříkání jen tak nebude konec.

Další výsledky mezinárodních srovnávacích PISA testů dorazily, a tak v české kotlině nastane povinné mručení, jak to jde s českým školstvím z kopce. Příčiny znají správní ideologové dávno: Odboráři vědí, že za tím jsou nízké platy ve ve školství, staromilci budou brblat o tempora, o mores a Respekt napíše, že je to všechno tím, že české školství není dost inkluzivní. Málokdo ale připomene, že u nás vynakládáme pozoruhodně velké úsilí, abychom do škol posílali špatně připravené, nevzdělané a demotivované kantory.

Nevýchova učitelů v Čechách

Další možností je státní podpora jak veřejného, tak soukromého sektoru.

S myšlenkou vzdělávacích kuponů přišel nositel Nobelovy ceny Milton Friedman. V Česku takhle v podstatě fungují základní a střední školy. A třeba v Litvě i školy vysoké. Takový systém by mohl i v Česku zmenšit znevýhodnění soukromých vysokých škol oproti školám veřejným. Vyvolal by aspoň částečný tlak na veřejné školy, aby se studentům více věnovaly, protože by jim jinak studenti i s částí současné dotace, utekli za lepším. Služby nabízené studentům by se nepochybně zlepšily.

Podobnou změnou u nás prošel systém zajišťování studentského bydlení – přestaly se platit příspěvky kolejím a peníze dostávají přímo studenti, kteří si vybírají, jestli chtějí bydlet na kolejích, nebo se složit a pronajmout si byt. Vysokoškolské koleje ztratily zaručený příjem a dostaly se pod tržní tlak. Kvalita bydlení šla okamžitě nahoru. Kritikové vzdělávacích kuponů ale upozorňují, že by po jejich zavedení zásadně vzrostly tlaky na regulaci soukromého sektoru, protože by si stát zařazení do programu podmiňoval řadou nových pravidel a kontrolních mechanismů. Mohl by tak paradoxně zničit ony ostrůvky funkčního soukromého vysokoškolského vzdělávání.

A jaký je váš názor?

Raději bych šel cestou dramatické redukce počtu veřejných vysokých škol. Jestli má stát potřebu vychovávat kvůli národní bezpečnosti jaderné inženýry, ať si zřídí jednu státní fakultu a na jejich vzdělání si dohlíží. Jestli chce kvůli státnímu zájmu na ochraně památek vychovávat pár architektů specializujících se na opravu středověkých hradů, nechť je má. Ať si školí ochranku prezidenta republiky a vojáky do misí NATO. Ať ale pro drtivou většinu vysokoškolských studentů existuje trh se vzděláním, kde zákazník, tedy student, a nikoli úředník či politik, bude pánem, který bude rozhodovat, co a jak se bude učit, kde se soukromé školy budou předhánět, co zajímavého studentům nabídnou.

Doufám, že se diskuze o ukončení státního experimentování se studenty dočkáme. Snad se brzy objeví touha po změně a někdo řekne: Podívejte se, jak ty naše školy vypadají, podívejte se na mezinárodní srovnání, podívejte se, kolik nás to stojí a jak ta částka rok do roku roste, i když se nic nezlepšuje; pojďme to zkusit jinak – trhem, a nikoli další novelou vysokoškolského zákona. Odstátněme školy! Osvoboďme naše děti! Podle mého měla tato reforma proběhnout už v devadesátých letech, kdy byl demontován systém centrálního plánování. Kdyby tehdy politici-reformátoři řekli: Tak končíme, soudruzi, lidé by jim ještě zatleskali. Dnes je taková reforma těžko představitelná, přestože řada „zasloužilých“ profesorů na vlivných místech stále přežívá z dob, o nichž se ve svých životopisech raději příliš nezmiňují.

Nebojíte se, že bychom časem dospěli do stavu, v jakém je dnes školství v USA? Tedy extrémně drahé soukromé školství, z něhož vycházejí sice kvalitně vzdělaní, ale také nesmírně zadlužení studenti, kteří pokud rychle nenajdou kvalitní práci, vydělávají jen na splátky. A vedle toho upadající veřejné školství. V důsledku se prudce zvyšuje nerovnost ve společnosti a prakticky mizí vertikální sociální mobilita?

Americký systém zdegeneroval a my musíme rozlišit mezi tím, z čeho se přiučit a jaké chyby neopakovat. Řešením našich dnešních problémů nekvality vysokých škol ale rozhodně není pro jistotu – „abychom nedopadli jako v USA“ – neodstátňovat a jen zvyšovat rozpočtové výdaje do nefunkčního systému.

Je třeba si ale například uvědomit, že státní systém půjček na vzdělávání je faktor, který přispívá k nárůstu školného. Když školy v USA zjistily, že studenti můžou platit víc, protože jim pomůže stát, zvedly školné. Ještě před čtyřiceti lety si americký student během prázdnin vydělal na školné na celý rok. Američané ale mají problémy i jinde. Zkuste si dohledat, kolik mají americké univerzity průměrně administrativních pracovníků na jednoho studenta. Často je počet administrátorů, specialistů na řešení problematiky vystavování studentů nepříjemným situacím, genderových auditorů a podobně vyšší než počet učitelů.

Kolik se vlastně platí za jeden rok studia na CEVRO?

V oborech vyučovaných v češtině je to čtyřicet pět až zhruba šedesát tisíc korun. Tedy přibližně pět tisíc na měsíc.

Čekal jsem víc.

Fungujeme úsporně, neplýtváme. Víc peněz řada studentů určitě bez problémů za měsíc prokouří či jinak prohýří. Z této částky pokryjeme provoz školy. Debata o školném opravdu není nutně o statisících ročně, jak si někdo myslí. V pražské soukromé mateřské školce zaplatíte za měsíc násobně víc. Navíc i dnes to, co utrácejí veřejné vysoké školy, lidé samozřejmě nepřímo platí. I naši studenti vlastně platí skrze daně studium někomu dalšímu na veřejné škole. Co je to za systém, kde student platí dvakrát za studium!

Zatím jsme se bavili o studentech, ale co vysokoškolští profesoři? Vydělají si u vás víc než třeba na VŠE?

Chceme-li profesora, který pracuje někde jinde, musíme ho samozřejmě patřičně zaplatit, jinak by k nám učit nešel. Pokud si myslíte, že profesoři na VŠE a jinde berou tabulkové platy, kterými se někdy operuje v médiích, velmi se mýlíte. Výplata nejen profesora klidně může dosáhnout sto tisíc měsíčně.

Jak je to možné?

Odměňování na veřejných vysokých školách se sice řídí tabulkovým platem, jenže ten hraje vlastně marginální úlohu. Klíčové jsou další odměny – za vedení kateder, účast na nejrůznějších projektech a pak samozřejmě granty – školní, ministerské, národní vědecké, evropské atd. atd. Když to sečtete, nejsou to vůbec špatné peníze. Vaše překvapení nad výší platů vychází z mylného přesvědčení o tom, že pedagogové na vysokých školách jsou chudáci – ale lidé nevědí, o čem mluví. Myslím si, že kdyby měli studenti vždy před hodinou nebo po hodině, kterou právě absolvovali na veřejné škole, položit na stůl odpovídající částku peněz, kterou daný profesor dostává skrze veřejné rozpočty, mnozí by si řekli, že by ty peníze dobrovolně nikdy nedali.

Platí to i o doktorandech?

Záleží na přístupu každé univerzity. Někde jsou odměňováni férově za odvedenou práci, jinde jsou levnou námezdní silou a z plodů jejich práce si dobře žije někdo jiný ve vedlejší kanceláři.

Předpokládal jsem, že vám profesoři budou hlásit sami, ale ono to tak nejspíš není.

Hlavní problém ovšem není v penězích, ale v možnostech formálního akademického růstu. Pokud chcete habilitovat a následně se stát profesorem, a učíte na soukromé škole, často se na vás dívají skrz prsty. Habilitovat totiž můžete jen na vybraných veřejných vysokých školách, kde se na vás dívají jako na přeběhlíka. S tím by také bylo třeba něco udělat. Strojvedoucí z LeoExpressu také nepotřebuje potvrzení o své způsobilosti od Rady mašinfírů Českých drah.  

Držíte se udržitelnosti?

Držíte se udržitelnosti?

Generali Česká pořádá soutěž SME EnterPRIZE, která oceňuje udržitelné podnikání. Přihlásit se můžete do 5. dubna.

Sdílejte článek, než ho smažem

Líbil se vám článek?

+60
AnoNe
Vstoupit do diskuze
V diskuzi je celkem 11 komentářů

Diskuze

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

27. 5. 2018 15:46, Whyki

A jak jste prisel/a na tak prepalene a blbe cislo? Pokud si najdete cenik poplatku u Univerzity Karlovy, nejprestiznejsi a nejdrazzi obory v cizim Jazyce zjistite ze rok stoji max 350tisic.
Rocni skolne pro mimo evropske studenty v Oxfordu je 700 000Kc, a predpokladam ze z toho univerzita generuje i zisk. Pro Cechy je skolne v Oxfordu 270000Kc.

Jinak pokud si myslite ze si napr Lekari budou platit 500tis rocne za vzdelani 6let a pak nastoupi do nemocnice za 25tis, tak jste spadl na hlavu...

Zobrazit celé vlákno

+12
+-
Reagovat na příspěvek

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

26. 5. 2018 19:51, Taaaaaaaaa

Doplnění - vysokoškolák stojí cca. 500-800 táců za rok. Prorovnejte to s placením daní z příjmu cca. 40-50 táců. I kdyby jste použil celou daň tak to máte do důchodu co dělat.

-5
+-
Reagovat na příspěvek
Vstoupit do diskuze
V diskuzi je celkem (11 komentářů) příspěvků.

Nejlevnější aplikace na trhu. Zpracujte si daňové přiznání pro fyzické osoby v roce 2024 v jednoduché online aplikaci. Pro naše čtenáře exkluzivní sleva 10 %.

DníHodinMinutVteřin
Slevový kód: PENIZE1O
Vyplnit přiznání

Pokud chcete řešit daně po staru, máme pro vás chytré formuláře.

A tohle už jste četli?

Rozpočet skončil v minusu 289 miliard, na důchody chybí čím dál víc

4. 1. 2024 | redakce Peníze.CZ | 5 komentářů

Rozpočet skončil v minusu 289 miliard, na důchody chybí čím dál víc

Hospodaření státu loni skončilo s deficitem 288,5 miliardy korun. Informovalo o tom ministerstvo financí.

Daň z nemovitostí stoupne. Experti řekli, jak ji dál vylepšit

11. 12. 2023 | Kateřina Hovorková | 8 komentářů

Daň z nemovitostí stoupne. Experti řekli, jak ji dál vylepšit

Vládní balíček zvyšuje od Nového roku sazbu daně z nemovitosti. Lidé si připlatí v průměru několik stokorun ročně. Stačí to? Jak by měla vypadat ideální daň? Zeptali jsme se.

Vládní balíček má zelenou, prezident podepsal. Přehled změn

13. 10. 2023 | Petr Kučera, Kateřina Hovorková

Vládní balíček má zelenou, prezident podepsal. Přehled změn

Desítky novel, které mají snížit zadlužení státu, jsou definitivně schválené. Projděte si, co konsolidační balíček obsahuje hlavně z pohledu osobních financí.

DPH pod lupou. Politici milují snížené sazby, ale chudým moc nepomáhají

13. 10. 2023 | Kateřina Hovorková

DPH pod lupou. Politici milují snížené sazby, ale chudým moc nepomáhají

Poslanci dnes rozhodují o zjednodušení daně z přidané hodnoty. Místo tří sazeb budou jen dvě – základní a snížená. Ekonom Vít Hradil ale tvrdí, že by se vyplatilo radikálnější řešení:... celý článek

Důchody porostou pomaleji. Poslanci změnili pravidla valorizace

26. 7. 2023 | Kateřina Hovorková | 1 komentář

Důchody porostou pomaleji. Poslanci změnili pravidla valorizace

Zvyšování důchodů nebude tak rychlé jako v posledních letech. Od roku 2025 se změní pravidla pro řádnou valorizaci. Místo mimořádné valorizace by důchodci dostali dočasný příspěvek.... celý článek

Partners Financial Services