Ve druhé polovině března vzbudila v českých médiích rozruch zpráva, že Ministerstvo financí výrazně snížilo objem vkladů u České národní banky a peníze radši investovalo za výhodnějších podmínek na finančním trhu. Podle informací deníku E15 měl stát k 10. březnu na účtech u centrální banky uloženo něco málo přes tři miliardy korun, zatímco ještě loni to bylo v průměru kolem padesáti miliard. O lepší zhodnocení státních rezerv, které u centrální banky nebyly příliš dobře úročené (kolem 0,04 procenta), se Ministerstvo financí pokoušelo už v loňském roce, ještě v době, kdy stál včele úřadu Miroslav Kalousek. Poté, co se stal ministrem financí miliardář Andrej Babiš, však objem státních investic na peněžním trhu výrazně narostl.
Okamžitě po zveřejnění zprávy o „neobvyklé“ činnosti Ministerstva financí se vyrojily otázky, kam a za jakých podmínek se erární peníze vlastně investovaly. Zástupci úřadu nejprve nebyli příliš konkrétní, a tak se objevily spekulace o tom, že by prý peníze mohly být klidně vloženy do rizikovějších dluhopisů, například zemí jako Itálie nebo Španělsko. Ministr Andrej Babiš ale nakonec něco takového ve vyjádření pro server iDnes.cz popřel: „Po intervenci ČNB vznikl hlad po eurech, tak jsme to zainvestovali v českých komerčních bankách za sazby 0,27 až 0,35, takže je to výhodné, a ty spekulace, že bychom investovali do nějakých španělských nebo italských dluhopisů, jsou nesmysl. Je to v bonitních českých bankách, máme dočasně přebytek likvidity. Jak už to bývá, v prvním čtvrtletí máme přebytek státního rozpočtu 44 miliard korun, ale už koncem března nás čeká velká splátka 46 miliard, potom rozpočet bude deficitní, proto jsme si vytvářeli rezervy.“
Jak se na počínání Ministerstva financí dívají ekonomové, analytici, investoři a další odborníci ze světa peněz? Má se podle nich stát snažit rezervy zhodnocovat víc, než bylo běžné v předchozích letech? A není honba za vyšším výnosem spojená s příliš velkým rizikem pro náš rozpočet?
hlavní ekonom UniCredit Bank
Snahu Ministerstva financí o zhodnocení krátkodobých rezerv jednoznačně podporuji. Je třeba si ale uvědomit, že cestu ministerstva k vyšším výnosům otevřely zejména intervence české národní banky a skutečnost, že ministerstvo disponuje rezervou v eurech v době, kdy je této měny na tuzemském finančním trhu relativní nedostatek. Nebýt devizových intervencí, byly by cesty ministerstva k vyššímu zhodnocení rezerv mnohem obtížnější. V úvahu by připadalo buďto prodlužování splatnosti úložek, což nelze používat jako strategii ve velkém rozsahu, nebo poskytování krátkodobých prostředků méně spolehlivým protistranám, což by mohlo znamenat zatížení veřejných financí neúměrným rizikem.
ekonom a pedagog
V první řadě principiálně souhlasím s tím, že se pracovníci Ministerstva financí snaží zhodnotit dočasně nevyužité peněžní prostředky. Na druhé straně však nechápu, proč naši občané a současně i daňoví poplatníci nemají právo vědět, jak byly peníze, které odvedli do státního rozpočtu, použity, případně kdo s nimi právě hospodaří. A zejména by mě velice zajímalo, jak by byl řešen problém jejich případné ztráty: kdo by to zaplatil a zda by byl za to někdo souzen, nebo by se pouze oznámilo, že dotyčný jednal v dobré víře a bohužel mu to zrovna nevyšlo. Uvedená situace mi totiž značně připomíná ani ne příliš dávný „velice výhodný“ prodej českého fyzického zlata Českou národní bankou za podobným účelem. A jak to dopadlo?
Vždy mi velice vadí, když kdokoli řadí Českou republiku mezi rozvojové země. Nicméně v tomto případě jsem si nucen položit otázku, není toto právě jeden z hlavních důvodů, proč to tak je? Vždyť pokud je vše v pořádku, tak přece nikomu nemůže vadit uveřejnění základních informací o tom, jaké transakce proběhly. Anebo to není možné, poněvadž opět došlo ke zvýhodnění spřízněných bank či k investování do rizikových zemí? Pokud nebudou zveřejněny základní informace, tak si mohou pochopitelně občané myslet cokoli. A co si skutečně myslí, by asi mělo politiky zajímat, nebo je tomu snad v Česku jinak?
V té souvislosti mne současně napadá otázka, jak budou moci občané České republiky v budoucnu v podobných případech kontrolovat politiky Evropské unie? Teď se můžeme zeptat pana ministra financí, který nám snad odpoví. Nicméně jak to bude vypadat po vstupu České republiky do eurozóny? Žádné iluze si nedělám.
hlavní ekonom Ery
Stát by měl hospodařit se svými volnými prostředky efektivně. To znamená, že by měl mít jenom tolik volných prostředků, kolik potřebuje. S takovými penězi by měl nakládat co nejkonzervativněji – prioritou je jejich dostupnost, a nikoli realizovaný výnos. Nadbytečnou hotovost by pak měl stát primárně použít ke splacení vlastního dluhu.
ekonom a žurnalista
Myslím, že jak ministr Babiš rozhodně neexceluje v řečnickém umění, tak mu je bytostně vlastní umění docela jiné – umění finančního zhodnocování. Léta kumuloval a zhodnocoval majetek Agrofertu. Vysoce úspěšně. Jinak by se těžko dostal do první tisícovky nejbohatších lidí na zeměkouli dle Forbesu. Nyní je jeho mise poněkud odlišná – zhodnocuje prostředky nikoli své či firemní, nýbrž „erární“. Můžeme namítnout, že při nakládání s prostředky, které nepatří jemu ani jeho firmě, nebude tak obezřetný. Nemyslím si to. Trestem za případný investiční neúspěch mu nyní nebude osobní ztráta nebo horší hospodářský výsledek firmy, nýbrž reputační újma. Pokud by vyšlo najevo, že protřelý velkopodnikatel Babiš coby ministr neuváženou investicí prošustroval prostředky státní kasy jako nějaký začátečník, jistě by to značně ranilo jeho nesmírnou ctižádost. Proto se domnívám, že zmiňované prostředky nechává nyní zhodnotit sice výnosněji, ale stále při srovnatelné, přijatelné míře rizika. Neobávám se zkrátka, že by míra ohrožení „erárních“ prostředků jakkoli významněji stoupla.
hlavní makléř Brokerjet České spořitelny
Snaha státu zvyšovat výnos z peněz uložených na účtech České národní banky je určitě zajímává a dobra věc, která může zlepšit práci s volnými peněžními prostředky. Na druhou stranu by měla být jasně určená pravidla, kam se peníze státu mohou investovat, aby podstupované riziko bylo minimální a nemohlo dojít k finančním ztrátám. Je otázkou, zda takováto pravidla existují, a jestli ne, měla by být určitě vytvořena, protože tyto prostředky neslouží k finančním spekulacím.
privátní investiční poradce FINEZ Investment Management
Jako PR pana Babiše je to dobré, ale těch 50 milionů korun, nebo kolik na tom ministerstvo financí chce vydělat, je pro pořádek 0,004 procenta státního rozpočtu České republiky pro rok 2014 a 0,04 procenta plánovaného deficitu. Takže pane Babiši, dobrá práce (i když započatá dávno před panem Babišem), schvaluji takový krok, ale ještě potřebujete 2239 podobných opatření, abyste vyrovnal státní rozpočet.
finanční analytik Partners
Stát rozhazuje řádově víc za různé nesmysly a pochybné zakázky, pár desítek milionů navíc na úrocích ho myslím nespasí. Jinak na tom ale nevidím nic skandálního. Když už stát musí mít dočasnou rezervu, měl by se snažit ji efektivně zhodnotit. Riziko se těžko komentuje bez detailních informací. Podle vyjádření mluvčího Ministerstva financí jsou peníze hlavně u domácích bank. Pokud tomu tak skutečně je, a jde o repo operace zajištěné cennými papíry, není to žádný hazard. Likviditu na ministerstvu určitě řídí odborníci, nepředpokládám tedy, že by tam byla dosazena pokladní z kantýny v Agrofertu. Rozhodně by ale mělo Ministerstvo financí o operacích dostatečně informovat, byť třeba s časovým odstupem.
investor a podnikatel
Umím si představit, jaký je ve státních financích bordel. Proti lepšímu zhodnocování státních úspor tedy nic nemám, za předpokladu, že to bude vykonávat fundovaný člověk a budou jasná pravidla, do čeho investovat a do čeho nikoli. Například veřejně obchodovatelné české státní obligace ano, akcie ne, a to ani ze skupiny Agrofertu… Nechávat peníze za směšný úrok v České národní bance, která má v rezervách též obligace, nedává moc smysl. Riziko je spíš v zašantročení peněz (podáno jako výhodná investice) do nějakého investičního instrumentu, z kterého se vyklube nelikvidní aktivum.
ředitel prodeje Conseq
Obecně je určitě dobře, že se hledají cesty, jak hospodařit co nejefektivněji. Hodnotit ale konkrétní transakci bychom mohli pouze při znalosti toho, o jakou investici se jedná. A to nevíme, neznáme ani podkladová aktiva, neznáme duraci, neznáme protistrany. Věřím, že riziko této transakce je minimální, stejně tak jako její přínos (z dostupných údajů vyplývá nadvýnos oproti stávajícímu stavu cca 0,2 procenta ročně, při investovaných 36 miliardách je to 72 milionů korun za rok, tedy zhruba 0,007 procenta z plánovaných příjmů státního rozpočtu).
analytik Saxo Bank
Existují odhady, že za celý letošní rok takto Ministerstvo financí získá navíc 50 až 100 milionů korun. To jsou jistě zajímavé prostředky. Je podobně vhodné se také zamyslet nad ročními náklady na Mezinárodní visegrádský fond (37,6 milionů korun) nebo na Centrum dopravního výzkumu (53 milionů korun). Investování volných prostředků je smysluplné vždy. Je třeba respektovat všechna rizika – tržní (pokles cen nakoupených aktiv), kreditní (neschopnost emitenta splatit část kuponu nebo jistiny), operační (omylem se například nakoupí cenný papír s výrazně delší splatností) a také například reinvestiční (celý systém investování volných aktiv bude očekávat, že za X měsíců se dá investovat za podobných podmínek, ale trh se znatelně změní).
Jako rozhodně lepší systém by se dala doporučit ještě více integrovaná státní kasa standardního cash-pooling. Tedy to, že rozpočtová organizace bude svoje aktuální přebytky dávat k dispozici organizacím, které aktuálně mají nedostatek hotovosti.
Určitě správné je pak vyvedení nevyužitých (a pro další investice nepotřebných) X miliard korun ze státních a polostátních podniků. Je krajně neefektivní, aby tyto prostředky byly dlouhodobě deponovány za jedno procento ročně u některých bank a stát si půjčoval také dlouhodobě za 1,918 procenta (poslední aukce sedmiletého dluhopisu) nebo za 2,938 procenta (poslední aukce čtrnáctiletého dluhopisu).
Dlouhodobý investiční produkt
Myslete na sebe a zabezpečte se na penzi co nejlépe. Třeba investováním do široké nabídky fondů.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
28. 3. 2014 11:19, Jerry001
Ten Traxler je proste blb, nemuzu si pomoct. Presne takovouhle argumentaci, ze 50 milionu je vuci statnimu rozpoctu naproste prd, tak s touto logikou nema tedy cenu delat vubec nic a muzeme dal sedet na zadku a utracet vse jako dosud, protoze nikde ted asi neobjevime jak usetrit treba 10% rozpoctu jednou operaci, aby byl pan Traxler spokojen, ze to uz ma smysl.
Nejvetsi prostor asi stale vidim v tom, ze statni sektor utraci nesmyslne penize za nesmyslne projekty, proste proto, ze ma nejaky rzopocet a kdyz ho cely do konce roku nevycerpa tak mu penize propadnou a na dalsi rok dostane min, s touhle logikou se porad na miniserstvech plytvaji neuveritelne castky a je jedno za co, hlavni je to utratit v terminu!
V diskuzi je celkem (6 komentářů) příspěvků.