Projekt Obědy pro děti nakrmil už pětadvacet tisíc školáků

„Jakmile do problému víc vidíte, zjistíte, že absence obědů hraje velkou roli také v sociálním vyloučení dětí. Obzvlášť v první druhé třídě je taková zkušenost velmi frustrující. Dítě přijde do nového kolektivu, chce si najít kamarády, jenže když jde zbytek třídy na oběd, musí čekat na chodbě,“ říká Ivana Tykač. Její obecně prospěšná společnost WOMEN FOR WOMEN zajišťuje Obědy pro děti už pět let, celkově podpořila zhruba pětadvacet tisíc dětí. Podle čeho školáky, kterým pomoc poskytne, vybírá a proč jí plošné zavedení obědů zdarma nedává v tuhle chvíli smysl?

Ivana Tykač

Vystudovala Vysokou školu ekonomickou v Praze. V byznysu kolem realit je od počátku devadesátých let. V poslední době investuje též do startupových projektů svých dcer. V roce 2012 s manželem Pavlem Tykačem založila obecně prospěšnou společnost Women for Women, která primárně pomáhá samoživitelům a jejich dětem. Mezi její nejznámější projekty patří Obědy pro děti a Adoptuj Marii. Má šest dětí.

Organizace WOMEN FOR WOMEN funguje od roku 2012. Co vás vedlo k jejímu založení?

Z vlastní zkušenosti vím, jak snadno a bez vlastního zavinění se člověk dostane do krize. Stejnou zkušenost má i několik mých kamarádek. Často šlo o profesně úspěšné ženy, kterým najednou nezbylo než i s dětmi přespávat po kamarádech, protože neměly kam jinam jít. A argument, že si měly lépe vybrat partnera, je naprosto lichý – do melounu ani do muže člověk nevidí. Postupem času jsem se proto rozhodla podporovat ženy, které se v podobné situaci ocitly a mají odvahu ji řešit. Pomáháme jim například se zajištěním finančně zvýhodněného bydlení – právě bydlení je v podobných případech nejzásadnější. Naše služby ale spočívají i v poskytování právní pomoci nebo třeba psychologických a terapeutických služeb.

Později k matkám samoživitelkám přibyly děti, konkrétně projekt Obědy pro děti. Proč právě školní obědy?

Při sledování televize jsem náhodou narazila na reportáž o mamince tří dětí, která si nemohla dovolit školní obědy platit. Sama několik dětí mám, tehdy jsem zrovna byla těhotná, tak mě ta reportáž doslova ohromila. Říkala jsem si: jak je možné, že v jednadvacátém století, v přebytku, ve kterém žijeme, existují děti, které nemůžou jít na oběd za pětadvacet korun? Probraly jsme to s kolegyní, založily transparentní účet a okamžitě na něj poslaly sto tisíc korun. Do týdne byly pryč.

Překvapil vás tak velký zájem?

Rozhodně. Nastartovalo to opravdu velmi rychle. Původně jsme myslela, že půjde o jednorázovou pomoc a zmíněných sto tisíc bude stačit. Jenže aby se dostalo opravdu na všechny přihlášené děti, musely jsme nakonec vyčlenit další milion korun. Dnes je situace jiná. Školy s námi mají zkušenost a vědí, že se na peníze od nás můžou spolehnout. Na začátku roku, kdy je žádostí nejvíc a všechno je potřeba zprocesovat, posílají děti na obědy hned, jak je to možné a nečekají, až přijdou peníze.

Kdo vlastně může dítě do programu přihlásit, rodiče?

Žádost primárně podává základní škola – právě na základní školy se zaměřujeme. Žáka obvykle doporučí třídní učitel. Ti mají v praxi největší přehled o tom, jestli má rodina finanční problémy. Není to jen o obědech. Děti z chudých rodin většinou nejezdí na výlety, nechodí do divadla. Zapojit se ale můžou i rodiče, respektive podání žádosti ve škole iniciovat. Obrátit se můžou i na naši organizaci – v takovém případě se vždy snažíme obě strany propojit.

Podle čeho vybíráte, na kterou z žádostí kývnete?

Žádosti posuzujeme individuálně. Nezáleží na tom, jaký mají rodiče příjem nebo jestli jsou v hmotné nouzi. Situaci rodiny posuzujeme komplexně. Nejzákladnějším kritériem pro nás je, jestli se o děti řádně starají a snaží se svou situaci řešit. Sledujeme i to, zda rodiče komunikují se školou a jak je na tom dítě s docházkou. Když ho do programu zařadíme, zajímá nás, jestli na obědy chodí. Každý školní rok posuzujeme žádosti u jednotlivých dětí nově – životní podmínky rodiny se můžou v průběhu času změnit k lepšímu, rodiny se stěhují, přicházejí prvňáčci, odcházejí deváťáci a podobně.

Jestli jsou rodiče v hmotné nouzi, sleduje Ministerstvo práce a sociálních věcí v rámci svého programu Obědy do škol. Je podle vás dostačující pomáhat pouze papírově nejchudším?

Jako státní aparát podle mě ministerstvo nemá moc jiných možností jak určit, kdo by měl na podporu dosáhnout. Kdo je v hmotné nouzi, vykazuje finanční hendikep, a proto má nárok na školní oběd zdarma. Já jsem hlavně ráda, že jsou na MPSV schopní a ochotní přesunout peníze z evropské Potravinové pomoci právě do školních obědů.

Podle statistik je ale chudobou ohrožených téměř sto tisíc dětí. Nebylo by rozumnější navázat oběd zdarma na určitý násobek životního minima jako v případě některých sociálních dávek? Pak by na pomoc od státu dosáhly třeba i pracující matky samoživitelky, které v hmotné nouzi nejsou, přesto jsou pro ně školní obědy finančně náročné.

To by bylo fajn, jenže zavedení takového řešení by nějakou dobu trvalo. Děti ale potřebují teplý oběd ideálně hned a státní úřady, jakkoli se jich nechci zastávat, jsou už tak dost zatížené.

Zpět k vašemu projektu – kolik dětí během jednoho školního roku podpoříte?

Každý rok je to jiné, čísla postupně stoupají. V aktuálním školním roce jde o zhruba 7050 dětí. Příjem žádostí ale neuzavíráme, takže jich může být do prázdnin víc. Za pět let fungování jsme podpořily kolem pětadvaceti tisíc dětí. Snažíme se vyjít vstříc každému dítěti, za které škola o podporu požádá. Samozřejmě, pokud na to máme dostatek financí. Zatím se nám ale nestalo, že bychom musely nějaké dítě odmítnout. Za to patří velký dík ministerstvu školství i každému jednotlivému dárci.

Projekt finančně podporuje ministerstvo školství i soukromí přispěvatelé. Jak vysokou sumu je potřeba na zajištění obědů sehnat?

Aktuálně pracujeme s rozpočtem jednatřicet milionů korun. Podpory ze strany MŠMT si opravdu velmi vážíme, celou dotaci vždy využíváme pouze na obědy pro potřebné děti. To samé platí pro příspěvky donátorů – z transparentního účtu posíláme školám také plných sto procent. Jako organizace si z peněz vybraných od lidí nebereme nic. Veškerou administrativu hradíme z peněz WOMEN FOR WOMEN. Důležité je i to, že peníze na obědy posíláme přímo do škol, nikoli rodičům.

Darujte oběd

Přispět na školní oběd pro děti z rodin ve svízelné finanční situaci lze jednoduše – zasláním menší či větší částky na transparentní účet projektu Obědy pro děti: 888 555 999/5500.

Aktuálně se hodně mluví o obědech zdarma, respektive návrzích ANO a ČSSD, hradit oběd všem žákům základních a mateřských škol. Vy jste už dřív několikrát zmiňovala nutnost systémového řešení. Je tohle krok správný směrem?

Oběd jako součást vzdělávání podle mě není od věci. Jen bych to nedělala takto naráz a způsobem, který navrhují politici. Zmínila jste, že na hranici chudoby žije přibližně sto tisíc dětí. To je desetina všech dětí, které chodí na základní školu. V současné chvíli proto nevidím moc důvodů, proč přispívat i zbývajícím devadesáti procentům, kterým rodiče obědy hradí. Jako systémové řešení bych viděla změnu osnov. Školní oběd je součástí vzdělávání, což potvrzují dopady poskytnuté pomoci, proto může školní oběd posloužit jako funkční nástroj pro prevenci, vzdělávání a výchovu dětí. Stát to může pojmout například tak, že děti formou školního oběda naučí správnému stravování a tím bude předcházet obezitě nebo diabetu – děti jsou jak houby, je to o příkladech, které jim dáváme. Součástí výuky ale může být i správné stolování, řešení témat, jako je plýtvání jídlem, geografie gastronomie, wellbeing a podobně. Zároveň můžeme dětem přenést lepší dovednosti v otázce prohlubování sociální interakce. Jde o investici do budoucna.

Takové řešení by ale znamenalo běh na hodně dlouho trať. Co dělat teď?

Myslím, že kombinace podpory rodičů v hmotné nouzi a projektů, jako je ten náš, není špatný směr. Obědy pro děti aktuálně pomáhají sedmi tisícům dětí ve čtvrtině škol. Kdybychom měly pokrýt všechny školy, šlo by o zhruba třicet tisíc dětí, tedy jednu třetinu všech dětí na hranici chudoby. Na to by padlo celkem 128 milionů korun, tedy o dost méně než pět miliard navrhovaných politiky. Dalších několik tisíc dětí pokryje podpora Ministerstva práce a sociálních věcí.

V diskuzi kolem obědů zdarma často zaznívá, že pokud rodiče nemají pětadvacet korun na oběd, raději si neměli dítě pořizovat. Co na takový názor říkáte?

Tyhle hlasy by si měly uvědomit, že do podobné situace se může dostat každý. Statistiky říkají, že pokud se žena dostane do problémů, trvá jen dvanáct týdnů, než se ocitne takříkajíc na ulici. Chápu, že vzhledem k minimální nezaměstnanosti a hospodářskému růstu se může zdát takový scénář nereálný. Všechno se ale vyvíjí v cyklech. Takže ten, kdo se dnes diví, že někdo nemá pětistovku na školní obědy, může být v podobné situaci za pět let.

Penzijko s finančním bonusem

Založte si penzijko Conseq a získejte nejen státní příspěvky a daňovou úsporu, ale i bonus pro věrné klienty.

Spočítejte si svůj bonus

Sdílejte článek, než ho smažem