V černobílé telce strohé studio, v centru podivná pračka, skrz sklo bubnu vidíš rošt s vyrovnanými pingpongáči. Chlapík propojený s pračkou kabelem dálkového ovládání. Míchání, losování, první tah, druhý tah. Zástupce Sazky, státní notář, losování proběhlo v pořádku, čísla jsou platná.
Fascinovalo mě to a nerozuměl jsem tomu ani zbla, u nás doma se nesázelo a nepamatuju, kdy jsem prvně viděl sázkový tiket. A tak mělo losování Sportky v neděli po Studiu kamarád zvláštní příchuť tajemna.
90 000 000. EUR. 2 500 000 000. CZK
Až později jsem nějakému dospělému, který snad věřil na to, že nevinné děti budou mít lepší štěstí, tipoval čísla do tiketu a pochopil, jak to celé zhruba funguje. Samozřejmě jsem ještě nevěděl, jak velké peníze se dají vyhrát, natož abych měl představu o té druhé, větší sumě, o tom, kolik se každý týden prohraje. V tomto smyslu jsem tedy byl nevinné dítko. Obecně to ale bylo asi horší, neb nevzpomínám, že by kdy někdo v mém okolí vyhrál aspoň čtvrté pořadí.
Minulý pátek vyhrál někdo v loterii Eurojackpot devadesát milionů eur. Dvě a půl miliardy korun. Tak jsem si na YouTube přehrál slosování – a byl jsem zklamán. Žádný moderátor, žádný živý notář v záběru, nikdo. Losovací mašiny jsou sice načančané, přesto ale působí dojmem laciné bídy – jako ze špatného televizního sci-fi seriálu. Ale asi to tak musí být, jinak by asi nebylo na ty monstrózní výhry.
Nebo taky ne. Na monstrózní výhry bohatě postačí peníze, za které se nakoupí tikety. Na výhry se skládají občané šestnácti zemí Evropské unie – potenciálně si může vsadit 270 milionů lidí. Většina jich to sice neudělá, ale i tak v Česku stojí nejlevnější sázka do Eurojackpotu šedesát korun, plný tiket je za čtyři stovky.
Povíme si za pět let
Za čtyři sta měl ostatně vsazeno i onen páteční výherce, který tiket podal kdesi na Pardubicku. Podrobnější informace o něm Sazka, která je tuzemským patronem Eurojackpotu, pochopitelně nechce sdělit (možná je ještě ani nemá, ale i kdyby měla…). Jistě by bylo zajímavé se o něm dozvědět něco víc, potenciál velkého příběhu taková velká výhra má vždycky: Neměl nic než dluhy a najednou je z něj miliardář. Měl už dávno čtyři poršáky v garáži, do smrti nemusel pracovat, jen se trápil, že neví kam s penězi, čert ovšem jak známo kadí vždycky na větší hromadu, takže teď má vrásek ještě mnohem víc. A tak dál a tak podobně. Spisovatel by si na tom jistě zgustnul. A zajímavý by ten příběh mohl být i za pět let: jak moc se ten člověk proměnil, má ještě nějaké kamarády? Má nového životního partnera? Nebo aspoň starého partnera po kompletní renovaci? Má vůbec ještě nějaké peníze?
Když kolega Ondra Tůma za Peníze.cz rozmlouval s behaviorálním ekonomem Petrem Houdkem, dozvěděl se, že se výrazně liší chování výherců v různých zemích. V některých státech – nebo chcete-li kulturách – nemají výherci za pár let ani floka, v jiných peníze umějí zhodnotit. Zajímalo by mě, do jaké kategorie by patřilo Česko, ale trochu se bojím, že bych byl zklamaný. Půl třetí miliardy sice vypadá jako nerozfofrovatelná suma, ale nejspíš jenom na první pohled.
Otázky dnešního Co si o tom myslíte? jsou nasnadě:
Co byste dělali, kdybyste vyhráli dvě a půl miliardy? Co byste udělali v první okamžik, co byste dělali druhý den, pokud byste první okamžik přežili, co byste dělali za týden. Co byste si koupili jako první? Co byste si nekoupili, i když byste na to měli? Stěhovali byste se? Jak moc byste se snažili výhru tajit? Myslíte, že byste se změnili? Uměli byste s penězi hospodařit? Co byste s nimi provedli a co si myslíte, že by ony provedly s vámi?
Jasně, je to celý komplex otázek, ale taky nemusíte odpovídat na všecky. Vyberte si třeba jedinou, tu, na kterou budete umět odpovědět dobře. Jednu z odpovědí totiž odměňujeme knížkou z nakladatelství Grada. Není to sice milion eur, natož milionů devadesát, ale zas to bude výhra zasloužená. Na rozdíl od té velevýhry v Eurojackpotu: považte, že ten člověk – a to se mi zdá docela nepochopitelné – svému štěstí nepomohl ani trochu, jediné číslo netipnul, tiket za sebe nechal vyplnit stroj. Já vím, že ve výsledku je to nastejno – ale ta představa pasivní sázky mě, lidičky, tak nějak irituje. Chybí tomu ta pravá příchuť tajemna.
Sdílejte článek, než ho smažem
Abychom udrželi kvalitu diskuze pro slušné čtenáře, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdřív musíte zaregistrovat. (Už jsem, ale zapomněl jsem heslo!)
Diskuze
9. 3. 2022 21:48 | Jan Velička
18. 1. 2021 21:58 | Marek Quarda
3. 8. 2016 10:48 | Radek ohrada
3. 8. 2016 10:47 | Gorila
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
11. 7. 2016 20:11 | men
11. 7. 2016 20:07 | Hoff
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
11. 7. 2016 20:03 | Hoff
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
11. 7. 2016 19:56 | Hoff
27. 2. 2016 2:59
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
27. 2. 2016 2:49
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
31. 5. 2015 23:35 | Majda
Nevím jaké pocity má výherce 2,4 mld. Kč, ale asi tomu stále nevěří?! Přeji mu, aby si je co nejdéle užil a hlavně take s nimi uměl potěšit i jiné. :0)
27. 5. 2015 13:01
25. 5. 2015 12:03 | Jenda
25. 5. 2015 7:48 | Pavel
Jen stálá pečovatelka vyjde minimálně na půl miliónu ročně.
Spíše mi přopadá dost naivní to rozdávání přátelům. Ona závist je příšerná věc a dokáže lidi změnit k nepoznání. Vždyť si představte, že k vám přijde známý a řekne "vyhrál jsem půltřetí miliardy, tak tady más milión, a užij si to." Co se vám bude honit hlavou?
- Ten se tedy ukázal, to mě odbude takovou almužnou?
- Co ode mě chce? Mě si nekoupí.
- Proč to dělá? To si myslí, že se nedokážu o seber postarat?
- atd.
Je pravda, že znám skupinu dobrých přátel, z nichž jeden přišel k velkému majetku, a jsou stále dobrými přáteli. Jenže ten se o svůj majetek (aspoň takto explicitně) nedělí. Občas je pohostí, ale to je všechno.
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
25. 5. 2015 7:13
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
Zobrazit všech 41 komentářů