Češi se do chomoutu příliš nehrnou. Počet uzavřených manželství přepočítaný na obyvatele je u nás jeden z nejnižších v Evropě. Ročně si v Česku řekne „ano“ asi padesát tisíc párů. Zhruba třicet tisíc manželství se ročně rozvede. Právě vysoká rozvodovost je jedním z důvodů, proč stále víc lidí preferuje život na hromádce. Oproti manželství je neformálnější, volnější. Ovšem české právo na něj stále příliš nepamatuje. Musíte tedy počítat s tím, že pokud půjde o peníze nebo právní nároky, dost často jako nesezdaný partner či partnerka přijdete zkrátka. I svoboda se někdy může nevyplatit.
Výhody na daních jen pro manžele
Jednou z možných úlev na dani z příjmu fyzických osob je u nás sleva na vyživovanou osobu. Takzvaná „sleva na manželku“ (samozřejmě i na manžela, v tomhle není obecný jazyk úplně korektní) vám na daních může ušetřit až padesát tisíc. Pokud příjmy vaší ženy či muže nepřekročí šedesát osm tisíc hrubého za rok, můžete uplatnit daňovou slevu ve výši téměř pětadvaceti tisíc. V případě, že je vaše polovička držitelem průkazu mimořádných výhod pro těžce postižené (čili průkazu ZTP/P), máte nárok na daňovou úlevu až ve výši padesáti tisíc korun.
Takže první nevýhoda života na psí knížku je tu: tahle sleva platí pouze pro vaši zákonnou choť či chotě. Pokud živíte partnerku, partnera, družku či druha, na daňovou úlevu zapomeňte.
Dědictví: druh a družka jsou druhořadí
Do prekérní situace se můžete dostat v případě, že vaše „polovička“, se kterou jste ovšem nevstoupili do manželství, zemře. S největší pravděpodobností vás totiž dědické řízení obloukem obejde. Děti vašeho partnera před vámi mají vždy přednost. Pokud se nestihl rozvést, dostane navíc polovinu majetku také jeho manželka či manžel.
Připomeňme si, jak to v dědickém řízení, do kterého nezasáhla závěť, chodí. V první skupině dědí vždy manžel a děti (případně vnuci či pravnuci). Na druha či družku dochází až ve druhé, ne-li třetí skupině. Šanci dostanou pouze v případě, kdy zemřelý nemá potomky, a to ještě pouze za předpokladu, že s ním žili aspoň rok ve společné domácnosti.
I tak se však budou muset o dědictví podělit s eventuálním manželem či manželkou zemřelého a s jeho rodiči. V případě, že váš zesnulý partner nemá manžela, manželku, ani rodiče, musíte se podělit s jeho sourozenci (případně dětmi sourozenců). A vzhledem k tomu, že jste považováni za druhořadé dědice, musíte počítat také s vyšší dědickou daní.
Dávky, důchody a sociální péče: jak se to státu hodí
Tím, že jako druh a družka dost možná vůbec nic nezdědíte, vaše peripetie po smrti partnera zdaleka nekončí. Spoléhat totiž nemůžete ani na pozůstalostní (vdovský či vdovecký důchod). I ten je totiž výsadou zákonných manželů. Výši pozůstalostního důchodu pro manžele snadno zjistíte v naší kalkulačce.
Stát chce svou pokladnu šetřit. A tak druha či družku nebere v potaz, pokud by jim měl něco vyplácet. Ale zohledňuje je naopak v okamžiku, kdy díky nim může nějakou dávku omezit. Když se rozhoduje, zda vám budou nebo nebudou přiznány sociální dávky, vychází se často z takzvaného životního minima vaší domácnosti. A do něj se příjmy vašeho nesezdaného partnera počítají. Takže laicky a jednoduše řečeno – mohou vás o sociální dávky připravit. V tomto smyslu jsou partner a partnerka postaveni na roveň manželů.
Byt a převod nájmu: nesezdaní partneři až na konci fronty
Ve výrazně výhodnější situaci jsou zákonní manželé, také pokud jde o nájem bytu. Bezprostředně po svatbě totiž vzniká oběma manželům společný nájem bytu, který měl předtím pronajatý kterýkoli z nich – bez ohledu na nájemní smlouvu. Totéž platí o bytu, který si vzal některý z manželů do nájmu po svatbě – pokud tedy manželství není rozvráceno a partneři spolu žijí. Na nesezdané partnery se nic podobného nevztahuje. Pokud vás například partner opustí a ze svého pronajatého bytu odejde, dost možná ho budete muset vyklidit i vy – k bytu totiž nemáte žádná práva.
Jiná situace nastává, pokud váš protějšek, který byl nájemcem bytu, zemře. Pak máte jako druh či družka určitou šanci, že na vás bude nájem převeden. Nejste ovšem zdaleka jedinými adepty. Novými nájemci se mohou stát také děti, vnuci, rodiče, sourozenci nebo zeť či snacha zemřelého – pokud prokáží, že s ním žili v době jeho smrti ve společné domácnosti a nemají vlastní bydlení. Totéž platí pro vás – ovšem za jedné podmínky: pronajímatel musí předem vyslovit souhlas s tím, abyste v bytě bydleli. Jinak na vás nájem převeden nebude. I po přechodu nájmu máte však byt jistý jen na dva roky, pak vám může dát podle nových pravidel majitel výpověď.
Rozchod není rozvod
Diametrálně odlišná situace pro manžele a nesezdané nastává také ve chvíli, kdy jejich vztah zkrachuje. V manželství jednoznačně platí: co je moje, to je tvoje. Čili vše, co kterýkoli z partnerů v době manželství získá – včetně dluhů a domácích mazlíčků – tvoří takzvané společné jmění manželů a patří rovným dílem oběma. A podle stejné logiky se také vše po rozpadu vztahu dělí.
V případě nesezdaného soužití nic podobného jako společné jmění neexistuje. Cokoli si pořídíte, nabývá každý z vás do výhradního vlastnictví – případně můžete věc získat do podílového spoluvlastnictví. A každý ze vztahu také se svým majetkem a svými závazky odcházíte – aniž si je může jakkoli nárokovat bývalý partner.
Rozchod však pár žijící na psí knížku vyjde levněji – obejde se totiž bez soudu i advokáta. I nejlevnější a nejsmířlivější rozvod manželství přijde aspoň na osm tisíc.
Na druhou stranu ale nemůžete spoléhat, že se o vás bývalý druh či družka jakkoli postará. V případě rozvodu manželství může za určitých okolností soud bývalému manželovi či manželce nařídit, aby dál přispíval na vaši výživu. Pokud jste žili na psí knížku, můžete spoléhat leda na jeho dobrovolnou velkorysost. A s tou to po rozchodech dvakrát žhavé nebývá.
Náhrada škody pro všechny
Jiná je ovšem v oblasti výživného situace, když jde o náhradu škody. Pokud váš druh nebo družka zemře například při autonehodě, je viník nehody povinen poskytnout náhradu škody (náklady na výživu) i vám – čili musí odškodnit pozůstalé, kterým zemřelý člověk výživu musel ze zákona poskytovat, ale také ty, kterým ji poskytoval dobrovolně.
Jak to chodí v nemocnici a u soudu
Proslulé jsou komplikace, které nesezdaným partnerům vyvstávají v nemocnici. Pokud pacientovi zdravotní stav nedovoluje, aby dal sám souhlas k tomu, koho lékaři smějí o jeho stavu informovat, problém je na světě. Zákon říká, že informace mohou lékaři poskytovat pouze osobě blízké – tedy „osobě v poměru rodinném nebo obdobném, jestliže by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní.“ Nesezdaní dlouhodobí partneři sice tento požadavek obvykle splňují, ale nebývá snadné to prokázat. Záleží pak na konkrétním lékaři a nemocnici, jak se k věci postaví.
Vůbec nejvstřícnější je k druhům a družkám trestní právo. V řadě ohledů je totiž klade naroveň manželů. Tak například – pokud byste svou výpovědí mohli uškodit svému partnerovi, můžete odmítnout vypovídat. Pokud obviněný nevyužije svého práva zvolit si právního zástupce, můžete to jako jeho druh či družka učinit za něho. Stejně tak v jeho prospěch můžete podat odvolání proti rozsudku, pokud to neudělá sám.
Suma sumárum
Resumé je jednoznačné. V naprosté většině případů je nesezdaný partner v nevýhodě, jen těžko si může činit jakékoli nároky. Ale je třeba si připomenout, že stejně jako vše ostatní na světě, jsou i nevýhody života na psí knížku relativní. Pokud se někomu život na hromádce vyplatí, je to z logiky věci z páru ten, po kterém by mohlo být nárokováno – čili ten bohatší. Bez manželství jemu ani jeho majetku téměř žádná finanční újma ve prospěch bývalého partnera nehrozí.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
4. 9. 2012 15:37, JT
Nepochopil jsem ten konec s tou půjčkou nebo podnikáním. Přece to že jeden podniká jako OSVČ nebo si bere půjčku, tak to toho druhého může nepříjemně ovlivnit protože při tzv. SJM veškeré závazky jsou mezi manželi společné a OSVČ jako fyzická osoba ručí celým svým majetkem tedy i tou půlkou co má manželka. Naštěstí máme s přítelkyní dvě děti takže by majetek přinejhorším zdědili děti. Ona má nemovitosti k bydlení a větší hotovost u sebe aby ona a děti byly zabezpečené a komerční nemovitosti mám na samostatném s.r.o., které nemá s nikým smlouvy a jiné závazky. Když jsem viděl jaká je funkce SJM když umíral tchán na rakovinu tak mi bylo blbě. Stačili jsme byt, chalupu, garáže, účty a auta převést na tchyni, protože jen na poplatcích u notáře a znaleckých posudcích jsme při zpětném přepočítání ušetřili cca 100 tis. A to prosím nebyli žádní podnikatelé (dělník a úřednice čerstvě v důchodu)Dále si vezměte, že celý život něco budujete pak jeden z vás zemře a část vašeho majetku zdědí děti u kterých se většinou pravý charakter projeví až u notáře, kdy v lepším případě se všichni domluví, ale přece pokud manžel nežije, tak proč budou děti jako spoluvlastníci u mojí chalupy. Doufám, že novela OZ napraví křivdy a budu si moct odkázat všechno ženě (ne manželce) protože jsme se o majetek zasloužili společně a pak ať si našim dětem rozdělí sama.
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy
30. 8. 2012 10:25
Ehm...
"Na druhou stranu ale nemůžete spoléhat, že se o vás bývalý druh či družka jakkoli postará. V případě rozvodu manželství, může za určitých okolností soud bývalému manželovi či manželce nařídit, aby dál přispíval na vaši výživu."
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
V diskuzi je celkem (17 komentářů) příspěvků.