Zdroj: Shutterstock
Češi jsou národ slevových fetišistů. Vědí to i obchodní řetězce, které nás při každém nákupu bombardují akčními slevami. Kdo nenakupuje výrobky v akci 2+1, nemá věrnostní kartičku supermarketu a důkladně neprochází akční letáky s nabídkami zlevněného zboží, jako by nebyl.
Podle ministra zemědělství v demisi za hnutí ANO Jiřího Milka jsou ale slevové strategie obchodních řetězců něco, co poškozuje zemědělce a „prvovýrobce“. Řešením by podle něj mohlo být pevné nastavení minimálních marží (po vzoru Francie, která takové opatření zapracovává do legislativy), které by obchodníkům zabraňovalo prodávat potraviny pod cenou. V některých případech se totiž stává, že výrobci nezbývá nic jiného než prodávat své produkty i pod úrovní „nákladové ceny“. Odborníci se sice shodují, že je v Česku slevová politika řetězců problém, řada z nich ale upozorňuje, že Milkovo řešení nebude mít dostatečný efekt. Zvlášť pro malé zemědělce a výrobce, kterým by přitom mělo pomoci především.
Otázkou navíc zůstává, zda Milek dostane šanci svoje plány realizovat. Při prvním jednání ANO a ČSSD o případné vládní koalici bylo totiž Ministerstvo zemědělství jedním z rezortů, které Andrej Babiš sociálním demokratům nabídl.
Jak se na nápady ministra zemědělství v demisi dívají ekonomové, podnikatelé, zástupci obchodníků i zemědělců? Mělo by jít Česko ve francouzských stopách a snažit se obchodníkům nařizovat minimální marže, se kterými by mohli prodávat potraviny? Měl by tento krok v praxi skutečně pozitivní efekt? Dokázal by stát efektivně pomáhat domácím pěstitelům a výrobcům potravin nějak jinak, nebo to radši nemá vůbec zkoušet?
předseda Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR
Začínáme od konce, problém je přitom na začátku. Nejdříve vytvořme našim podnikatelům takové prostředí, ve kterém nebudou zatíženi nesmyslnými fixními náklady, odlehčeme jim od byrokracie, daní, odvodů za práci a nekonečných kontrol. Tím se sníží provozní režie a jejich konkurenceschopnosti pomůžeme přirozeným způsobem. Teprve poté má smysl diskutovat o omezování obchodníků, přičemž postačí to, aby se stanovil limit objemu prodeje za podnákladové ceny. V nich jsme evropští přeborníci a to skutečně likviduje malé pěstitele, producenty a v důsledku to snižuje i kvalitu služeb a výrobků.
prezidentka Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR
Pan ministr, podle svých vlastních slov, nemá představu, jak by regulace marží ve skutečnosti měla vypadat. Je to čisté politikum, protože i ve Francii je zákon zatím projednáván v parlamentu! Nicméně Francie chce chránit především malé a střední farmáře a taky malé obchodníky, kteří jsou v celém dodavatelsko-odběratelském řetězci dlouhodobě ztrátoví. Rozhodně nechce chránit, tak jako v Česku, velké zemědělské a potravinářské komplexy, jejichž velikost je i v Evropské unii raritní!
Stát má vyjednat férové podmínky zemědělských dotací jak z evropských, tak národních fondů, a nikoliv nařizovat pevné marže jako za socialismu. Legislativními tlaky na obchodníky nelze dlouhodobě vyřešit nižší konkurenceschopnost především zpracovatelského průmyslu. Nepovedené a nepromyšlené regulace obchodníků všechno jen komplikují, zvyšují administrativní zátěž a tím i ceny zboží spotřebitelům. Kromě vyjednání férových podmínek v Unii by stát měl pozitivně motivovat českého spotřebitele k nákupu kvalitní a cenově srovnatelné domácí produkce.
ekonomka a pedagožka
Jak jsem se dočetla, Evropská komise chce zakázat škodlivé nekalé obchodní praktiky, aby zajistila spravedlivější jednání s menšími zemědělci a výrobci potravin. V seznamu je například rušení objednávek na poslední chvíli nebo či opožděné platby za potraviny, které podléhají rychlé zkáze. Je to také, podobně jako u pana ministra Milka, reakce na to, že jedna strana transakce je podstatně silnější než ta druhá.
Jedna z možností je proti koncentrované síle řetězců postavit koncentrovanou sílu zemědělců – tedy například družstevní kooperace ve formě odbytových družstev. Není překvapivé, že právě v sektoru zemědělství jsou družstva po celé Evropě i USA tak rozšířená. Ještě vyšší úroveň, o kterou se pokoušejí na Slovensku, je založit si vlastní odbytové sítě, které by prodávaly právě české potraviny a zemědělské produkty.
Osvětová politika vůči spotřebitelům má také své místo: podpora lokální ekonomiky znamená, že peníze se točí v regionu a neodcházejí pryč. Stačí se podívat na Rakousko. Inspirace v tomto směru je dost a dost.
mluvčí Lidl
Návrhy ministra zemědělství nekomentujeme. Obecně však v těchto otázkách souhlasíme se stanoviskem zástupců Svazu obchodu a cestovního ruchu.
hlavní ekonom společnosti Cyrrus
Prima. Bereme si za příklad Francii. Zemi, jejíž veřejný dluh dosahuje takřka sta procent hrubého domácího produktu. Zemi, která se tak spolu s „přeborníky“ typu Řecka, Itálie, Kypru či Portugalska pomalu ocitá v partě několika států Evropské unie, které dluží víc, než jsou za celý rok schopné vyprodukovat. To všechno v době, kdy Evropská centrální banka za desítky miliard měsíčně nově vytvářených eur vehementně nakupuje i francouzské dluhopisy, čímž na účet stovek milionů obyvatel eurozóny uměle brání ještě závratnějšímu růstu francouzského dluhu (a to v případě zrovna Francie ECB nakupuje vyšší podíl dluhopisů, než odpovídá velikosti francouzské ekonomiky v rámci EU). Ten samý daňový poplatník tedy přispívá nejen na francouzskou vládu, ale dále i na nekonkurenceschopné francouzské zemědělce, skrze dražší ceny potravin. Pokud s tím volič souhlasí a volí to, prosím. A to platí i pro nás v Česku. Jen bych příště před volbami prosil heslo: Dražší potraviny? Prostě to zařídíme.
předseda Asociace soukromého zemědělství ČR
Ministr chce podle svých slov zamezit slevovým akcím a takzvaným podnákladovým cenám. Nápad je to veskrze špatný a navíc téměř nerealizovatelný. V prvé řadě jde o nepřijatelný státní zásah do privátních soukromých obchodních a prodejních vztahů, který je v rozporu se zásadami volnému trhu. Ani ve Francii takové opatření plošně nefunguje. Omezení slevových akcí by samozřejmě vedlo ke zdražení potravin, přitom spotřebitelé v Česku (bohužel) nakupují především podle ceny a slevové akce využívají nejvíc z celé Evropské unie.
„Poknákladová cena“ je různá nejen u různých výrobců, ale podle vývoje na trhu a cen vstupních surovin i v krátkém čase u jednoho výrobce. Pan ministr by tedy měl vysvětlit, jak by se „podnákladová cena“ stanovovala.
Domácím zemědělcům a potravinářům takový krok nepomůže. Pokud by jim chtěl stát skutečně pomoci, pak by se především měla snížit byrokracie, která u nás zemědělskou a potravinářskou výrobu provází. Česko sice musí dodržovat legislativu Evropské unie, regulační a další opatření jdou u nás ale často nad její rámec. Stačilo by, aspoň v prvním kroku, všechny povinnosti, které nám neukládá Unie, zrušit. Dalším nástrojem by měla být vyšší podpora drobného a středního podnikání, lokálních výrobců potravin a rodinných farem, které produkují české potraviny z českých surovin a vytvářejí přidanou hodnotu k zemědělské surovině. Současné programy jsou nedostatečné a opět – velmi složité.
Penzijko s finančním bonusem
Založte si penzijko Conseq a získejte nejen státní příspěvky a daňovou úsporu, ale i bonus pro věrné klienty.
Sdílejte článek, než ho smažem
