Když si mě na webu našla tahle reklama, nemohl jsem přece nekliknout. Jednak se rád poučím, především mě ale zajímalo, kdo a proč na ni dává peníze.
O stránku dál jsem zaplatil svou mejlovou adresou a za pár vteřin už jsem v poště lovil pédéefko s příručkou. Společnost, která mi ji posílala, se specializuje na nejrůznější školení a prezentace, trénuje obchodníky a nabízeče. A klobouk dolů, zaujmout umějí, prezentovat taky: příručka je pěkná, dobře vystavěná, přehledná, tip top, chybí spíš jen detaily.
Zpracování tedy pěkné, nápad ovšem docela originální není, je to vlastně varianta toho, co už několik let čas od času vytěžuje Blesk ve svých populárních speciálních přílohách. Na titulní straně bývá velkými písmeny třeba Vezměte si, co vám patří nebo 50 tipů, jak dostat peníze od státu. A podobně.
Patří mi to?
Potěšilo mě, že příručka odkazuje i na naši kalkulačku příspěvku na bydlení, tak jsem ji šel provětrat. Jestli šlape, jak má. Šlape krásně, ale neměl jsem to dělat. Vyšlo mi, že bychom totiž nějakou tu tisícovku (kterou zajisté v tichosti pobírají všichni naši sousedé) měli nárok. Svěřil jsem se doma – a skončilo to pří, jestli neokrádám rodinu, že by bylo na školku, že bychom třeba něco ušetřili…
Jistě. Nejlíp bychom ušetřili, kdybychom šli do levnějšího bytu. A kdybych přestal kouřit. Především ale by se mi strašně nechtělo jít k domácímu pro potvrzení o tom, jaký platím nájem – že ho potřebuju pro úřad práce kvůli dávkám. A žádost o příspěvek na bydlení bych snad musel posílat poštou, abych se studem nepropadl. Já totiž nemám pocit, že bych si tak bral, co mi patří.
Jistě pomáhá
Pohled do statistik Českého statistického úřadu a Ministerstva pro místní rozvoj a Ministerstva práce a sociálních věcí. V listopadu 2014 dostalo příspěvek na bydlení něco přes 222 tisíc domácností. Je to na první pohled vysoké číslo, celkem je ale v Česku domácností 4,3 milionu. Rozhodně tedy neplatí, že by příspěvek pobírali úplně všichni sousedé. Ale přibývají, za rok 2013 se vyplácelo celkově o nějakých 400 tisíc dávek víc než za rok 2012. A zatímco v roce 2012 to erár přišlo na 5,7 miliardy, v roce 2013 to bylo 7,4 miliardy.
Příspěvek na bydlení v roce | 2012 | 2013 |
Počet vyplacených dávek | 1 950 233 | 2 323 217 |
Vyplacených českých korun | 5 732 282 000 | 7 403 135 000 |
V průměru to vychází opravdu na něco přes tři tisícovky, jak slibovala reklama. Může to být ovšem jen pár stovek a může to být taky přes deset tisíc.
Nejvíc příspěvků na bydlení se ovšem vyplácí tam, kde to je určitě nejvíc potřeba, tedy v chudých regionech – statistice vévodí Moravskoslezský a Ústecký kraj. A dokážu si moc dobře představit lidi, kterým dávka pomáhá a podle mě pomáhat má. A to nemám kór bujnou představivost.
Pumpnout erár, nebo okrádat rodinu?
Jenomže pak je tu až dost možností, jak si přilepšovat ne zrovna košer. Podstatný pro výplatu příspěvku je poměr mezi příjmy domácnosti a náklady na bydlení, z nichž největší část tvoří pochopitelně nájem. Nemusí být problém domluvit se s pronajímatelem bytu, že vám nájem zvedne – vy mu ale víc nezaplatíte, tedy ne ze svého. Necháte si přiznat sociální dávku a pak se o ni šábnete. Nebo ještě lepší: bydlíte třeba v bytě rodičů, kteří od vás nic nechtějí. Tak napříště budou chtít. Aspoň na papíře, který dostane úřad. Toto nájemné se sice bude muset zdanit, ale i tak může rodina na příspěvku na bydlení vydělat.
A pak jsou tu ještě živnostníci s paušálem. Ano, sám jsem tu svého času psal, že se v jistých kruzích stalo sportem si do živnostníka kopnout – Vytři si živnostníkem. A nerad bych se přidával. Ovšem zkuste si to s naší kalkulačkou. Zatímco u zaměstnance (nebo třeba samoživitelky s rodičovským příspěvkem) se dokládají čisté příjmy za minulé kalendářní čtvrtletí, u živnostníka se pracuje s příjmy podle daňového přiznání za minulý rok. Představte si tedy takového živnostníka: měsíční příjmy měl loni v průměru čtyřicet tisíc. Pracuje hlavou, skutečné výdaje tedy prakticky nemá, pro účely daňového přiznání ale řekne, že to bylo čtyřicet procent příjmů. Čistý příjem tedy má – podle daňového přiznání – dvacet čtyři tisíc. V domácnosti má dvě děcka a ženu s rodičovským příspěvkem 3800 korun. Papírový čistý příjem domácnosti 27 800 měsíčně. Náklady na bydlení dvacet tisíc čistá ruka, nájemné, energie, voda, otop – všechno dohromady. Jak příjem, tak nájem jsou podle mě v Praze naprosto reálné. Znám dost takových lidí.
Příspěvek na bydlení? Devět tisíc.
Beru to ovšem jako hypotetickou možnost. Z toho „dost lidí“, které znám, nevím o nikom, že by příspěvek na bydlení bral, ba nejspíš ani o nikom, kdo by o něm vůbec věděl.
Jenomže teď jim dám přečíst tohle. Z jediného důvodu: chci vědět, jestli budou mít pocit, že by si mohli vzít, co jim patří, nebo jestli by si připadali nepatřičně. Chci vědět, jestli budou okrádat rodinu. A vás se na to zeptám taky:
Představte si to, že si žijete slušně, doteď jste si nestěžovali – a najednou se vám tu otevře možnost pumpnout stát o tisícovku, dvě… devět měsíčně. Půjdete do toho? Napište dole do diskuze. A pokud máte zkušenosti – vlastní, nebo z druhé ruky (třetí už je daleko) – s tím, jak příspěvek na bydlení pomáhá, nebo jak je zneužívaný, napište taky. Na autora jednoho zvlášť zajímavého nebo inspirativního nebo chytrého nebo jinak vynikajícího komentáře čeká v redakci zajímavá knížka.
Sdílejte článek, než ho smažem
Abychom udrželi kvalitu diskuze pro slušné čtenáře, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdřív musíte zaregistrovat. (Už jsem, ale zapomněl jsem heslo!)
Diskuze
22. 1. 2022 14:32
22. 1. 2022 14:30
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
17. 10. 2019 13:36 | Dagmar
12. 6. 2018 23:57 | Ivana
25. 11. 2017 20:32 | Dědo Yožo
Když se senátoři, poslanci a jiní funkcionáři (i různí tzv. nepřizpůsobiví) nestydí využívat všechny prebendy co se nabízejí - proč se mám stydět já?
Odpracoval jsem 40 let, starobní důchod mám jen o trochu větší než průměr, když sečtu životní náklady, léky, ... tak mne napadá slovenské přísloví "skap alebo oži".
dědo Yožo
20. 4. 2017 12:24 | Rachel
22. 10. 2016 2:24
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
12. 9. 2016 9:36 | Mimozemšťanka
16. 8. 2016 21:57 | e
27. 7. 2016 10:23 | Jana
19. 6. 2016 6:51 | Sylva
Takže podvádět se může pouze do výše normativních nákladů, nikoli po nekonečno. Ale na to si musíte otevřít stránky např. Ministerstva práce a sociálních věcí, nebo jiné, kde je podrobné vysvětlení i tabulky a samozřejmě i kalkulačka.
Pochopitelně čím více členů v rodině nemá příjmy-zejména děti, tím větší částku rodina pobírá, tudíž u zmíněné rodiny onoho živnostníka,který vesele okrádá stát je příspěvek fakt 9 klacků a pro Prahu jsou normativní náklady v jeho případě něco přes 18 tisíc.
Tolik pro upřesněni.
19. 6. 2016 5:02 | Sylva
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
19. 6. 2016 4:56 | Sylva
Ale možná, že jste nepřiznaný potomek Billa Gatese a mizerných 66 kilo Vám nebude stát za námahu, i to se stává :D.
Přeji krásné dny byť o chlebu a o vodě.
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
19. 6. 2016 4:11 | Sylva
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
19. 6. 2016 3:49 | Sylva
Moc bych přála všem, které pohoršuje jednání většiny žebráků a sociálně slabých včetně nutnosti žádat sociální dávky, aby ze dne na den přišli naprosto o všechno vč.zdraví, uspokojivých vyhlídek do budoucna,přátel a jistoty socialního zázemí, a s holýma rukama museli strávit půl roku, rok nebo i dva na ulici. Pokud by nemeli koule spáchat sebevraždu Samozřejmě by prohrabávali popelnice a hledali jídlo a jiné životní potřeby (nad čímž se kdekdo rozčiluje a kontejnery zamyká, u supermarketů, kde denně vyhodi množstvi použitelného jídla,jsou pro jistotu kontejnery nepřístupné a raději se jídlo zlikviduje, než aby nasytilo potřebné). Vsadím vlastní hlavu, že by dotyčný do týdne nejen somroval po lidech, ale zároveň chlastal jak duha, aby necítil naprosté zoufalství, beznaděj a bezvýchodnost své současné existence. Kuřáci by sbírali nedopalky nedbaje odsuzujících pohledů kolemjdoucích, a vesměs každý by uléhal ke spánku na první lavičku, ke které by se dopotácel. Mohla bych pokračovat, ale je to příliš smutné a nechutné vyprávění. To, co se tímto snažím naznačit, je, že uživatelé sociálních dávek to v naprosté většině mají těžké, že dávka jim často zachrání život, ale bohužel je pro skutečně potřebné natolik nízká, že nezajisti, aby ten zachráněný život byl taky kvalitní a důstojný- nikoli pouze plný nekonečných a neřešitelných problémů a utrpeni .žebrácká lůza jsou normální lidé jako každý jiný, mají stejnou hodnotu,jako všichni ostatní. Rozdíl je jen v tom, že neměli tolik štěstí, duševní síly, cílevědomosti a schopností se po pádu na dno, často nezaviněném, nebo po pro nemoc či postižení odmítnutí - postavit a znovu získat vše, co ztratili. Každý člověk je jiný a je to stále člověk, byť nedostal do vínku být superman. Odsuzovat někoho v teple a bezpečí útulného domova,nasycen kídlem i láskou je akt bezpráví, který odráží naše nejnižší pudy aktivované strachem, který si neuvědomujeme. Nechápu, proč nemáme víc pochopení a soucitu s chudákem, co loví z odpadků zbytky naší večeře.
Nemáme právo házet kamením, když sami nejsme bez viny a dokonali,což pochopitelně jako lidé nejsme.
Zobrazit všech 70 komentářů