Stejně jako ostatní vztahy mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem i pravidla pro práci přesčas upravuje zákoník práce. Podle zákoníku se přesčasem rozumí práce konaná nad stanovenou týdenní pracovní dobu nebo mimo rámec rozvrhu pracovních směn. Když zůstáváte v práci déle kvůli dokončení vlastních restů nebo třeba napracování náhradního volna, o které jste sami požádali, o přesčas nejde. Zákoník také rozlišuje mezi nařízeným a dohodnutým přesčasem. Připravili jsme pro vás přehled pravidel, kterými se přesčasy řídí.
Nařídit? Jen výjimečně
Přesčas může zaměstnavatel nařídit jen výjimečně a z vážných provozních důvodů. Že na přesčas půjdete, vám ovšem nemusí hlásit předem. Vážné provozní důvody totiž můžou logicky nastat prakticky kdykoli. Zákoník práce pak omezuje také práci přesčas ve dnech pracovního klidu – o víkendech a svátcích. Pokud šéf chce, abyste do práce dorazili v sobotu, musí jít pouze o výkon takzvaných nutných prací, třeba inventuru nebo uzávěrku. Konkrétní výčet nutných prací si můžete projít v boxu o pár řádků níž.
Práce přesčas nařízená zaměstnavatelem vedle toho nesmí dělat víc jak osm hodin týdně a sto padesát hodin za kalendářní rok. Výjimkou jsou situace, kdy si za práci přesčas vyberete náhradní volno. V tomto případě se odpracované hodiny navíc do uvedeného limitu nezapočítávají.
Některým skupinám zaměstnanců – mladistvým, těhotným ženám nebo rodičům, kteří pečují o dítě mladší jednoho roku, nesmí zaměstnavatel nařizovat práci přesčas vůbec. To samé platí i u zaměstnanců, kteří mají sjednanou kratší pracovní dobou, například třicet hodin týdně.
Příplatek nebo náhradní volno
Za práci přesčas musíte samozřejmě dostat zaplaceno. Kromě běžné mzdy máte nárok na příplatek alespoň ve výši 25 procent vaší průměrné mzdy za každou hodinu odpracovanou navíc. Když jdete na přesčas o víkendu nebo v noci, standardně se připočte ještě dalších deset procent. Přesčas ve svátek znamená dalších sto procent navrch.
Někteří zaměstnanci ovšem příplatek dostat nemusí. Konkrétně ten, kdo má rozsah práce přesčas sjednaný v pracovní smlouvě a zároveň si se zaměstnavatelem dohodl, že jsou případné přesčasy zohledněné v jeho mzdě standardně. I v tomto případě ale musí přesčasy dělat maximálně sto padesát hodin za kalendářní rok.
Vedle příplatků může zaměstnavatel nabídnout také náhradní volno. Platí, že za každou hodinu odpracovanou navíc, máte nárok na hodinu volna. Odpracovaný přesčas budete mít standardně proplacený, ale nedostanete pětadvacetiprocentní příplatek.
Na náhradní volno ovšem nemusíte kývnout a zaměstnavatel vám ho nesmí nutit. Náhradní volno byste si měli vybrat nejpozději do tří měsíců, případně se se šéfem dohodnout na delší lhůtě. Když čerpání náhradního volna v tomto období zaměstnavatel neumožní, musí odpracované přesčasy proplatit.
Práce přesčas dobrovolně
Dosud byla řeč hlavně o situacích, kdy vám šéf přesčasovou práci nařizuje. Na přesčas ovšem můžete zaměstnavateli kývnout dobrovolně. Výjimku opět tvoří těhotné ženy a mladiství, kteří pracovat přesčas jednoduše nemůžou. Pořád je nicméně potřeba dodržet zákonem stanovený rozsah. Podle zákoníku práce totiž nesmí dohodnutá práce přesčas přesáhnout průměrně osm hodin týdně během po sobě jdoucích šestadvaceti týdnů. V praxi tedy smíte jeden týden pracovat osm hodin navíc, další týden ale musí být přesčas kratší. Ročně tak můžete mít maximálně 416 hodin přesčasů. Jde ale opravdu o horní hranici – platí totiž pro součet dobrovolných i nařízených přesčasů. Během roku tedy můžete odpracovat 266 dobrovolných přesčasů a 150 nařízených. Do limitu se opět nezapočítává práce přesčas, za kterou jste čerpali náhradní volno.
Dobrovolný přesčas může vzít i zaměstnanec s kratší pracovní dobou. Ale pozor: příplatek mu náleží až potom, co odpracuje stanovenou pracovní dobu tedy 40 hodin týdně.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
12. 8. 2017 10:53, ellen
Tak nevím, jaké zkušenosti mají jiní, ale zaměstnanec nic nepořídí, když si zaměstnavatel zamane... to je má zkušenost. Pracuji v nemocnici, na oddělení s nepřetržitým provozem (v nemocnici to ani jinak nejde). Máme ve smlouvě 7,5 h pracovní dobu s nepravidelným nástupem. Ve smlouvě je také uveden počet MOŽNÝCH přesčasových hodin (416) za rok. Problém je v tom, že máme ty nepravidelné směny - někdy 7,5 h, někdy 12 h denní, někdy 12 h noční. Samozřejmě soboty, neděle, svátky. Na každé 12 h směně se nám jako směna počítá 7,5 h, zbytek je přesčas. Těch 12 h směn máme za měsíc minimálně 8, ale někdy i 12. Jsou to vlastně nucené přesčasy, provoz to tak vyžaduje. Ovšem přesčasy nám zaměstnavatel neproplácí - rozhoduje o tom, kolik hodin měsíčně nám proplatí, a nikdy to není více než 10 h. Zbytek (což je za některý měsíc i 50 h - počet přesčasových hodin se totiž odvíjí i od počtu NAPLÁNOVANÝCH hodin v měsíci) si musíme vybírat v náhradním volnu, ale to není vždy možné, když musí být zajištěn provoz. Už se nám stalo, že když jsme si přesčasy nevybrali, hodiny na konci roku "propadly". Jedna kolegyně se obrátila na inspektorát práce a jejich právníky, ale tam jí řekli, že to je věc zaměstnavatele, jaké si nastaví podmínky, a že tato pracovní doba, jakou máme, umožňuje zaměstnavateli různé kličky, se kterými zaměstnanci nic neudělají, a že ani právník nepomůže. Zkrátka dobrý způsob, jak okrádat zaměstnance na všech frontách. A nedovoláte se nikde - úřady a právníci, stejně jako odbory (i přes ty jsme se zkoušeli dovolat spravedlnosti), VŠICHNI táhnou za jeden provaz, aby zaměstnancům nemuseli zaplatit, na co mají nárok. Zákony jsou u nás děravé a velmi ohebné, každý si je může vyložit podle toho, jak mu to vyhovuje. Tedy - NE každý, ale ti, kteří mají možnost držet ostatní nějakým způsobem v hrsti.
V diskuzi je celkem (9 komentářů) příspěvků.