Život je krátký a knížek spousta

Ondřej Tůma | 4. 5. 2019 | 2 komentáře

Během hospodářské krize nakladatelství Jan Melvil Publishing málem nepřežilo. Nakonec mu zachránila život specializace na osobní rozvoj a produktivitu. Dnes patří mezi nejzajímavější podniky na českém knižním trhu. Přečtěte si rozhovor s jeho zakladateli Tomášem Baránkem a Vítem Šeborem.

Život je krátký a knížek spousta

Pod knížkami o lepší organizaci času, řízení sebe i ostatních, zdraví a popularizaci vědy sice v knihkupectvích praskají regály, ale čert aby se v těch kvantech titulů vyznal. Tomáš Baránek a Vít Šebor vsadili na to, že čtenářům naservírují jen nejlepší kousky, které v tomto oboru ve světe vycházejí. Přečtěte si rozhovor s brněnskou dvojicí, která dnes patří mezi neprogresivnější nakladatele v Česku.

Kdo je vlastně Jan Melvil?

Tomáš Baránek: Kdybych měl odpovědět jednou větou bez dalšího vysvětlování, řekl bych, že jsme tohle jméno zvolili proto, aby se lidi ptali, co znamená. V otázkách je totiž skrytý další rozvoj. To je pro nás symbolické.

Takže to jméno něco znamená?

TB: Někomu to může znít blbě, ale nám se do jména Jan Melvil promítly představy o tom, jak by mělo naše nakladatelství vypadat. Tehdy jsme vlastně ani nevěděli, jaké knížky budeme vydávat. Jan Melvil byl tajemný stejně jako náš ediční plán. Je to někdo, o kom sice nic nevíte, ale zároveň vám je něčím povědomý, takže o něm musíte přemýšlet. Představujeme si, že má dobré nápady, je filantrop a jezdí po světě na motorce.

Nakládají

Jan Melvil Publishing

Tomáš Baránek

Tomáš Baránek. Foto: Radek Miča

Narodil se v roce 1972. Vystudoval matematickou informatiku na Masarykově univerzitě v Brně. Spoluzakládal vydavatelství Computer Press, kde působil bezmála 10 let. Po prodeji firmy se věnoval volné literární tvorbě a v roce 2007 se vrátil k vydavatelské činnosti (Jan Melvil Publishing). Tvorba: sbírka erotické poezie Bez uzdičky, praktická příručka technologie lovu Jak sbalit ženu 2.0. Bloguje o lifehackingu, což je způsob, jak si udělat život složitě jednodušší. Má ženu, tři děti a žije v Brně.

Vít Šebor

Vít Šebor. Foto: Radek Miča

Narodil se v roce 1973. Na Masarykově univerzitě v Brně vystudoval češtinu a žurnalistiku. Pracoval ve vydavatelstvích Computer Press a Extra Publishing, kde vedl skupinu populárně naučných časopisů. V roce 2007 spoluzaložil nakladatelství Jan Melvil Publishing. Rád po různými záminkami mizí na delší dobu do přírody a do cizokrajných zemí. Je otcem tří dětí ve věku 0 až 8 let.

Jaká knížka vám teď leží na nočním stolku?

Vít Šebor: Po dlouhé době jsem se vrátil k historickým knížkám a čtu Vládce nebes. Jde o historii spojeneckého bombardování Německa. Paralelně mám ještě rozposlouchanou knížku Divoké labutě, která na příběhu tří generací žen v jedné rodině popisuje historii Číny. Od předválečného období přes kulturní revoluci až po devadesátá léta, kdy kniha v Číně vyšla.

TB: Já mám rozečtenou knížku Řekli, abych přišla sama od Souad Mekhennetové, novinářky žijící v Německu, která dělala rozhovory s předními zástupci Islámského státu. Je to hodně silné vyprávění.

Vracíte se doma ke knížkám, které řešíte v práci?

TB: Večer si pracovní věci zásadně nečtu. Navíc nejsem schopný – a vlastně ani ochotný – číst z našeho oboru něco, co jsme nevydali nebo neplánujeme vydat. A nechci číst ani knížky našeho vydavatelství, protože bych měl tendenci hledat chyby, takže bych si to vůbec neužil.

VŠ: Literaturu osobního rozvoje čteme spíš v angličtině, než že bychom si brali české překlady jiných vydavatelů. Jejich knihy většinou známe, už jsme je dřív posuzovali a zpravidla zamítli. Stejně jako Tomáš si chci doma od práce odpočnout, nechci být navíc úplný fachidiot, takže se snažím rozvíjet i v jiných tématech.

Kolik rukopisů, které v práci vezmete do ruky, nakonec vydáte?

TB: Řekl bych, že to klidně bude jedna ku dvaceti. Ročně vydáváme zhruba deset knížek, ale posuzujeme jich několik stovek.

Dá se za rok přečíst tolik knížek?

VŠ: Samozřejmě to není tak, že bychom podrobně přečetli dvacet knížek a z nich vybrali jednu. Filtr je několikastupňový. Nejdřív se podíváme na anotaci a během pár minut víme, jestli nás knížka a autor zaujali. Pokud projdou sítem, listujeme a začítáme se. A když se nám dál líbí, čteme ještě důkladněji.

TB: Pak přichází fáze dalšího zvažování, protože roli hraje strašně moc aspektů. Motiv vydat knihu, která se prodá v mnohatisícovém nákladu, není zdaleka jen čistě finanční – my s tou knihou žijeme, připravíme jí půdu, vysvětlíme čtenářům, proč dané téma považujeme za důležité a proč jsme si vybrali právě tohohle autora. Chceme, aby naše knížky měly na společnost dopad, aby to nebylo jen plácnutí do vody a ztracený čas celého našeho týmu.

Stává se, že knížku odmítnete a později se z ní u konkurence stane bestseller?

VŠ: Stává. Napadá mě třeba kniha od Marka Mansona, která se v češtině jmenuje Důmyslné umění, jak mít všechno u prdele. V době, kdy jsme ji mohli mít, nás neoslovila. Nechceme mít totiž všechno u prdele. A i když jsme silně cítili její tržní potenciál, nakonec jsme ji odmítli.

TB: Je čtivá a svižně napsaná, ale nelíbila se nám v ní spousta názorů. Navíc nebyla kompatibilní s ostatními knížkami, které vydáváme. Je to v podstatě parodie žánru osobního rozvoje. To by sice nutně nevadilo a kdybychom ročně vydávali padesát knížek, asi by se mezi ně vešla, takhle ale musela z kola ven.

VŠ: Další příklad je pak 12 pravidel pro život od Jordana Petersona. Tu jsme hodně zvažovali, ale nakonec jsme ji taky zamítli. [Na Finmagu recenzoval Kašpárek – pozn. red.]

TB: Spousta lidí nám píše, proč jsme ji nevydali, když se hodí do našeho edičního plánu.

VŠ: Možná se k nám opravdu hodila, ale životní ideologie autora nám prostě nekonvenuje. Přes to jsme se nedokázali přenést. Navíc si pořád myslím, že je to trošku splácanina. Řada věcí je v ní až moc dojmologická a špatně vyargumentovaná. Jsou tam i zajímavé myšlenky, ale to nám zkrátka nestačilo.

Peterson rozpitván

Kniha Dvanáct pravidel pro život. Jak se postavit chaosu má dvojí primát. Za prvé její prodeje měsíc po vydání drtí ostatní literaturu osobního rozvoje na Amazonu. Za druhé jsem si za celých osm let, co píšu o knihách pro Finmag, k žádné jiné neudělal tolik tak protikladných postojů.

Recenzujeme Petersonových 12 pravidel

Co když je jeden z vás z rukopisu nadšený a druhý ho nechce publikovat?

TB: To se nestává moc často. Navíc nejde jen o nás dva, jsme širší tým, byť závěrečné rozhodování spadá na nás. Snažíme se držet pravidla, že pokud má jeden z nás argument, který vydání knížky úplně vylučuje, nebo je z ní naopak totálně nadšený, má druhá strana morální povinnost titul dostudovat a promyslet, jestli nechce změnit názor.

VŠ: Dá se říct, že každý má právo veta.

Jsou nějaké knížky, které byste dnes už nevydali?

VŠ: Třeba Z hubeňoura tlouštíkem.

TB: A možná taky Táta geek.

VŠ: Tyhle knížky se vlastně ani moc dobře neprodávaly. Vyšly v době, kdy jsme se edičně pořád ještě hledali a občas jsme šlápli vedle. Ať už tím, že jsme vydali nějaký méně zdařilý kousek, nebo jsme naopak nedokázali prorazit s knížkou, která je skvělá.

Například?

VŠ: Naposledy třeba Superprognózy. Výborná kniha, která měla v Americe obrovský úspěch, ale čeští čtenáři ji přijali velmi vlažně.

TB: Přitom je to jedna z nejlepších knížek o kritickém myšlení.

Kašpárek doporučuje

Šéfredaktor webu Finmag.cz Michal Kašpárek se ve svých recenzích s knížkami od Melvila potkal už hodněkrát. Když sáhnete po těchhle, neuděláte prý chybu (a můžete si přečíst proč):

Proč v Česku neuspěla?

TB: Možná bylo na její vydání ještě moc brzy. Problém vidím i v názvu, který byl pro čtenáře asi odrazující, přitom ho sám považuji za dobrý. Superprognostici skutečně existují. Jsou to lidé s mimořádnou schopností předvídání budoucnosti na základě analýzy striktních dat. Jejich předpovědi jsou zpětně ověřené. Celý výzkum platila americká vláda.

Obecně platí, že nejvíc pozornosti získávají knížky, které už na první pohled – od názvu až po zpracování obálky – odpovídají na palčivé otázky, které si lidé kladou. Proto jsou úspěšné knihy o hubnutí, spokojeném životě nebo třeba o tom, jak líp spát. V našem žánru je to zkrátka funkční model. Neznamená to, že ostatní knížky by měly stát stranou, ale statisticky se jim daří hůř.

VŠ: Až na výjimky. Třeba Faktomluva neodpovídá na potřebu většiny lidí a má fenomenální úspěch, nejen u nás, ale i celosvětově.

TB: Tady ti budu oponovat. Podtitul knihy je 10 důvodů, proč se mýlíme v pohledu na svět – a proč jsou věci lepší, než vypadají. Myslím, že spousta lidí má dnes problém s negativními zprávami. Chtěli by častěji slyšet něco, co nezní jako apokalypsa. Autor je zároveň ve světě hodně populární a jeho videa, kde mluví o naší chatrné znalosti světa, mají desítky milionů zhlédnutí.

VŠ: Knížka má navíc mnoho známých podporovatelů, kteří o ní rádi mluví. V Americe například Bill Gates nebo Barack Obama. U nás Andrej Babiš.

Jak často se stává, že knížku při „nepracovním“ čtení navždy odložíte?

VŠ: Když mě knížka přestane bavit, přestanu ji číst. Už jsem se naštěstí dokázal zbavit pocitu, že je slušné každou rozečtenou knížku dočíst. Život je krátký a knížek spousta. Takže když z ní nemám potěšení nebo užitek, nemá smysl pokračovat.

Musí být člověk knihomol, aby založil vlastní nakladatelství? Nebo ještě jinak – dávali jste na konci střední školy přednost knížkám, nebo hospodám?

VŠ: Vždycky jsem hodně četl. Takže jsem byl asi knihomol.

TB: Ale do hospody jsi taky chodil.

VŠ: To jo, ale knížky jsem miloval už od dětství.

TB: I já jsem s knížkami vyrůstal. Máma dělala výtvarnici dětských knížek a táta byl zase milovník encyklopedií. Už jako malý jsem snil o tom, že jednou budu spisovatel. Nakonec jsem skončil u vydávání knížek.

Finmag na léto!

Finmag předplatné

Rozhovory. Roadrunnera Lukáše Hejlíka stíhá Ondra Tůma. Beep beep. Dobrý stres není, říká Michalu Kašpárkovi bioložka Julie Dobrovolná. Ale ani špatný.

Komentáře. Zuzana Fuksová o mužích, co mají v hubě feminismus a doma ficku. Zeman nesložil přísahu do rukou šéfa Senátu, ale do mikrofonu: Petr Němec o doslovném čtení Ústavy. Zákon proti šmejdům nefunguje, Janek Rubeš směnárny vzdává.

Téma: DIGI. Co po platebních kartách a aplikacích? Křižáci, tátové fintechu. Lék na pirátství: stream. České ropoznávání hlasu u německé kriminálky.


Jak vlastně vzniknul nápad, že spolu založíte nakladatelství?

TB: V roce 2000 jsem prodal podíl ve vydavatelství Computer Press, které jsem s dalšími společníky zakládal už v roce 1994. Pak jsem se pár let životně dost potloukal a zjistil, že mi chybí firemní prostředí a týmová práce. Nešlo mi o vydělávání peněz, ale o možnost spolupracovat s lidmi, které mám rád a se kterými mě pojí stejný zájem.

Když jsme se pak s Vítkem bavili o tom, že bychom se mohli pustit do společného projektu, vyšlo nám, že by to mělo být něco, čemu se dlouhodobě věnujeme. Knížky a literatura se jevily jako dobrý nápad. Až později se ukázalo, že téhle branži možná nerozumíme tolik, jak jsme si mysleli. Respektive, že podnikání v tomhle byznysu není takové, jak jsme si představovali.

Jak to?

VŠ: Vydali jsme první tři tituly, do kterých jsme vložili veškerý vstupní kapitál. Byly to knížky mimořádně nákladné, vydání jedné přišlo zhruba na osm set tisíc korun. Mysleli jsme, že přicházíme s jedinečnými knihami, po kterých se hned zapráší, a my budeme moct peníze rychle protočit ve vydávání dalších titulů. Jenže to se nestalo a peníze nám začaly brzo chybět.

TB: Jedna knížka stála 1560 korun. Na začátku finanční krize. A překvapivě je nikdo nekupoval. Všichni sice říkali, že jsou moc pěkné, ale patnáct stovek za ně dát nechtěli.

VŠ: Po prvotní euforii ze založení firmy se rychle dostavila deprese. Pak jsme ještě vydali pár knížek napříč různými žánry a druhý rok nám definitivně došly peníze. Propustili jsme jedinou zaměstnankyni a já se nechal zaměstnat v časopiseckém vydavatelství Extra Publishing, kde jsem vedl skupinu populárně naučných časopisů. Tomáš se také věnoval jiným věcem. Přes den jsem pracoval v náročné manažerské pozici a po večerech jsme drželi při životě Melvil. Tímhle způsobem jsme to táhli několik let.

Bylo ve hře, že úplně zavřete krám?

VŠ: V podstatě pořád. Dlouho jsme zvažovali, jestli skončíme, nebo to někomu prodáme, ale nikdy k tomu naštěstí nedošlo. Bral bych to jako velkou osobní prohru.

Kdy se vám začalo dařit?

TB: Až o dost později, ale poměrně zásadní pro nás bylo vydání knížky Mít vše hotovo od Davida Allena. Udělali jsme k ní web – mimochodem jeden z vůbec prvních samostatných webů pro knížku v Česku – s diskuzním fórem a články o pracovní produktivitě. Najednou tam vznikla komunita lidí a my měli obrovský feedback od čtenářů. To nás povzbudilo, a i když jsme byli stále v depresi, ukázalo nám to, že jdeme směrem, kde se něco děje. Že jsou tady lidi s určitými potřebami, které naše kniha řeší. Zatímco kolem historických a naučných knih bylo ticho po pěšině, o oblasti osobního rozvoje chtěli všichni debatovat.

Další pozitivní impulz přišel v roce 2011, kdy jsme si v zoufalství nad výsledky vánočních prodejů řekli, že bychom mohli zkusit vydávat e-booky. Těch už sice bylo na internetu kvantum, většinou ale jen staré tituly, nebo knížky s vypršenými autorskými právy. Nakladatelství si totiž troufla elektronicky vydávat jen knížky, které už měly, co se týče prodeje, to nejlepší za sebou.

Anketa

Knížka, nebo čtečka?

Neměli jste strach z pirátských kopií? Přece jen, e-kniha, která se nevyskytla na Ulož.to, jako by nebyla…

TB: Samozřejmě jsme se toho báli, ale zároveň jsme chtěli zkusit, jestli budou e-knihy v našem žánru fungovat. Kdyby to lidi na internetu rozkradli, definitivně zavřeme. Neměli jsme co ztratit, byli jsme nakladatelství v červených číslech.

Takže vás e-knihy zachránily?

TB: Tak bych to úplně neřekl. Spíš šlo o naději, další světýlko, které nám pomáhalo hledat cestu na konec tunelu. Bylo super, že jsme hned viděli výsledky, a každý měsíc nám začaly chodit peníze. I když spíš jen drobné, zato pravidelně. To se nedalo srovnat s papírovým trhem, kde jsme sice měli lepší čísla, ale peníze se nám vracely s velkým zpožděním. Potvrdili jsme si, že e-knihy jsou budoucnost, které je potřeba jít naproti.

Za nějakou dobu už byly všechny naše knihy dostupné elektronicky a u novinek bylo samozřejmostí, že vycházejí zároveň v papírové i elektronické podobě. Byli jsme také první české vydavatelství na iBooks. Co se týče počtu, tvoří dnes e-booky zhruba deset procent všech našich prodaných knih. Trh se v průměru pohybuje kolem čtyř procent.

Kdy se Melvilovi začalo po finanční stránce lépe dýchat?

VŠ: Zlom přišel v roce 2013, kdy jsme vydali Konec prokrastinace od Petra Ludwiga a naše nakladatelství se definitivně přehouplo do kladných čísel. V roce 2014 jsem se do Melvilu vrátil na plný úvazek a o rok později jsme si mohli zase dovolit i kanceláře. Dřív jsme měli malou klaustrofobickou komůrku a už jsme to nechtěli opakovat, takže jsme si pronajali celé patro v krásné secesní budově v centru Brna. Využíváme jen jeho část, ze zbytku jsme udělali coworkingové centrum.

TB: Já už budu asi pořád ostražitý. Mám radost, že se Melvilovi daří, ale konkurence je tvrdá, svět se mění. Nastupuje umělá inteligence. Spousta věcí může být za deset let jinak.

Které knihy nejvíc ovlivnily život Tomáše Baránka a Víta Šebora? Převálcují elektronická média print? A jak budou vypadat naše knihovny za deset let? 

Přečtěte si za týden v pokračování rozhovoru...

Fotky: Radek Miča

Líbil se vám článek

+31
Ne
Ano

Diskuze

5. 5. 2019  |  00:08  |  LK

Super příběh. Držím jim palce. Sympaťáci s dobrými názory!

4. 5. 2019  |  16:42  |  cincinnata

Melvil OK ... Život je krátký a knížek spousta ... no a to je důvod nevydávat každou kravinu ... každý má jiný vkus to je pravda ... ale když vidím best - vstávají mi chlupy všude ... a v knihovnách,tam pracují nevzdělaní lidé, kupují, hlavně co se líbí jim, neb jsou levné a když chci něco na vzdělání tak nic nemají ... ale best - ...

Vložit komentář

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK