Vzadu v hlavě mně pořád bliká výstražné světlo

Martin Vlnas | 20. 5. 2017 | 8 komentářů

Lucie Simpartlová si pamatuje, jaké to bylo, když přišla krize a fondy se začaly propadat bez ohledu na to, jak dobře byly spravované.„Je smutné, že čím dál od poslední krize jsme, tím víc sílí volání po něčem novém. Novináři, klienti, poradci… Pořád dokola. Paměť lidí je příliš krátká,“ říká ředitelka Partners investiční společnosti

Vzadu v hlavě mně pořád bliká výstražné světlo

Než jste se stala ředitelkou Partners investiční společnosti, prošla jste Conseqem, Pioneer Investments… Táhlo vás to k investicím už na škole?

Spíš šlo o shodu okolností. Na Západočeské univerzitě v Plzni jsem ve druháku dostala za úkol připravit marketingový průzkum trhu. Vůbec nikam se mi nechtělo, ale nakonec mi známá doporučila jednoho právě vzniklého obchodníka s cennými papíry, kde mi byli ochotní dotazník vyplnit. A když to udělali, nabídli mi návdavkem ještě letní brigádu.

Přijala jste?

Proč ne? Odkupovali akcie a fondy z kuponové privatizace a hledali někoho do klientského oddělení. Tak jsem se dostala k cenným papírům.

Takže jste přesvědčovala klienty, aby vám prodali svou kuponovou knížku?

Nepřemlouvala jsem je, chodili sami. Byla to dost pionýrská doba. Cenová politika byla velmi rozvolněná, protože řada lidí neměla ponětí, jak trhy fungují, zato chtěli peníze okamžitě. S postupem času jsem se od komunikace se zákazníky dostávala ke stále zajímavějším úkolům, samotnému obchodování, komunikaci s firemními zákazníky nebo třeba přeměně zaknihovaných cenných papírů v listinné a jejich následné dražbě. Po pěti letech jsem si ale řekla, že je čas zvednout kotvy. A protože kromě bank, do kterých mě to netáhlo, byl jediným velkým hráčem Conseq, napsala jsem právě tam.

Lucie Simpartlová

Lucie Simpartlová

Vystudovala ekonomickou fakultu Západočeské univerzity, působila pět let v obchodním oddělení společnosti Conseq Investment Management a od roku 2006 pracovala v Pioneer Investments, kde byla v roce 2007 byla jmenována ředitelkou obchodu externí distribuce. Od července 2012 působí v Partners investiční společnosti na pozici ředitele společnosti a členky představenstva.

Přijali vás?

Nejdřív mě pozvali na pohovor, kde jsem musela absolvovat obsáhlý znalostní test, jen aby mi následně řekli, že pro mě vlastně žádnou práci nemají. Nakonec to ale klaplo a já v roce 2001 nastoupila jako portfolio administrátor. Mým úkolem bylo administrovat nově vzniklé fondy a oceňovat portfolia velkých institucionálních investorů. Nebyla to úplně legrace.

Měla jste k tomu kvalifikaci?

Na začátku jsem si myslela, že toho vím hrozně moc, ale rychle jsem zjistila, že to byl hodně ambiciózní odhad, můj pohled na kapitálový trh byl soustředěný na strašně úzký segment. Do toho na mě spadla ještě komunikace se Citibank Dublin, která dělala depozitáře fondů Consequ. Každý hovor s nimi pro mě tehdy byl o sebezapření a překonávání sebe sama, vůbec jsem jim nerozuměla. Postupem času jsem se ale otrkala a…

… a pak jste pověsila analytickou práci na hřebík a začala se věnovat obchodu.

Stal se ze mě sales manažer, který měl na starosti externí distribuční sítě. Po nějaké době mě ale oslovil Pioneer.

Proč jste odešla? Conseq měl už tehdy slušně našlápnuto…

Upřímně? Mzdová politika Consequ byla někde úplně jinde než nabídka z Pioneer Investments. A když vám někdo ze dne na den nabídne zdvojnásobení platu, moc se nerozmýšlíte. Navíc jsem po pěti letech zase cítila, že je čas na změnu.

Neměla jste podepsanou konkurenční doložku?

Ne. Nešla jsem ale ani dělat totožnou práci. Dostala jsem tehdy na starost interní sít Živnobanky, nikoliv stejné distributory jako v Consequ. S tím bych měla morální problém sama. Nedokázala bych se postavit před ty samé lidi a říkat jim, že teď mají prodávat konkurenta, protože je lepší. 

Dělala jste jak analytickou, tak obchodní práci. Co vás bavilo víc?

Baví mě obojí, ale vždycky mi dělalo větší problém prezentovat před velkými skupinami než se hrabat v datech. Nakonec jsem ale našla své i v prezentacích. Navíc jsem se učila od Hanky Blovské z Consequ a lepší škola není. I tak ale mívám trému. I když vím, že už mě dneska dokáže překvapit máloco.

Jak jste na tom v analytice?

Ta se nezapomíná. Díky tomu, že jsme opravdu malá investička, se jí navíc dnes věnuji víc než kdykoliv předtím.

Lucie Simpartlová

PIS

Partners investiční společnost získala od České národní banky licenci v roce 2010.

V roce 2014 ji pak doplnila lincence na poskytování individuální správy aktiv tzv. portfolio management.

Ve vašem kariérním příběhu zbývá dovyprávět poslední přestup. Z Pioneeru do nově založené Partners investiční společnosti…

Stejně jako do Pioneeru mě do Partners v roce 2011 přivedla Katka Palková, bývalá ředitelka.

Bylo to těžké rozhodování?

Hrozně. Karolíně, mojí dceři, byly dva měsíce, ale nakonec jsem souhlasila, že Katce pomůžu. V Pioneeru, který se startem investiční společnosti v Partners pomáhal, jsem zůstala také. Pro Partners investiční společnost jsem tedy pracovala už na mateřské jako externista. Po roce bylo jasné, že to tak dál nejde… A tak jsem se s Pioneerem dohodla, že přestoupím naplno do Partners.

Dnes je situace úplně jiná. Partners investiční společnost se loni plně osamostatnila…

To je pravda, ale byl to spíš postupný proces motivovaný naší potřebou mít větší vliv na složení portfolií. To naráželo na globální strategie Pioneeru a další korporátní omezení. V první fázi osamostatnění jsme tedy sami začali spravovat portfolia fondů a Pioneer nám pomáhal nadále s administrací, účetnictvím a risk managementem. Tahle nestandardní forma spolupráce byla trochu mimo běžnou tržní praxi a navíc globální Pioneer začal být předmětem jednání o fúzi s jinými zahraničními subjekty. A tak jsme dostali na vybranou vrátit vše do původního modelu, nebo se osamostatnit úplně. Po náročných jednáních jsem si nakonec řekla, že to zkusíme sami.

Co to obnáší?

Stručně? Nabrat nové lidi a naučit se spoustu věcí.

A obšírněji?

Všechno je hlavně o procesech a denní rutině. Do té doby jsem si mohla plánovat čas podle sebe. Bylo na mně, jestli si k počítači sednu v osm ráno, nebo ve dvě v noci. Teď máme pevný denní harmonogram, ze kterého nemůžeme vystoupit.

Jak se vám hledali lidi?

Stejně jako všem. Těžko. A pořád hledáme. V jedenácti lidech dnes spravujeme 2,5 miliardy korun, několik pracovníků má v investičce jen částečný úvazek.

Není to strašně moc peněz na strašně málo lidí?

I proto budeme hledat další posily. Hlavní potíž je vždycky zastupitelnost, kterou prostě musíte mít zajištěnou, není možné si říct – tohle doděláme za týden, až se dotyčný vrátí z dovolené. Zároveň víte, že dva lidi na některou práci nejste schopen vytížit na celý úvazek, a do toho se některé pozice nemůžou z logiky věci a kvůli regulatorním požadavkům překrývat. Činnosti nevyžadující odbornost ve smyslu našeho investičního zaměření, jako je marketing nebo IT, máme outsourcované do mateřské firmy Partners.

Portfolio manažera jste ale našla rychle. Podle čeho jste si ho vybírala?

Martina Mašáta jsem oslovila, protože jsme plánovali velkou spolupráci s Allianz penzijní společností na tehdy ještě povinném druhém pilíři. Potřebovala jsem někoho, kdo perfektně rozumí primárně dluhopisům. Dalším nutným atributem pak byla samostatnost. Spousta portfolio manažerů se dnes kryje obrovskými týmy analytiků, ale to u nás nešlo, jsme pořád malá firma a náklady striktně hlídáme. Martin oba požadavky splňoval, a tak zůstal, i když se nakonec druhý pilíř stal dobrovolným a dopadl, jak dopadl. Martin se navíc skvěle aklimatizoval a dnes řídí i akciová portfolia.

Jaký to je vlastně pocit, starat se 2,5 miliardy korun?

Pořád je to málo. Rádi bychom se dostali na deset miliard, ale to bude ještě chvíli trvat.

Není to ale i tak zavazující?

Je. Když naše fondy vydělávají, mám obrovskou radost, že svou práci děláme dobře. Mám za sebou ale i opačné zkušenosti. Pioneer měl v portfoliu fond, který zažil obrovský propad, klienti tam měli peníze hodně dlouho, a přesto žádné extra světlo na konci tunelu nebylo. Komunikovat takové informace klientům bylo nesmírně těžké, vyslechli jsme si toho opravdu hodně. Zároveň to ale byla neuvěřitelná škola.

V Pioneerech jste zažila i poslední velký propad v roce 2008… Jaký to je pocit, když děláte všechno správně, ale fondy přesto padají, protože si pár mágů vymyslelo nerozklíčovatelné hypoteční deriváty?

Samozřejmě to není nic hezkého… Nadávky, vysvětlování, uklidňování. Někde vzadu v hlavě mně asi i proto pořád bliká výstražné světlo. Klasické cenné papíry nesou v dlouhodobém horizontu sice asi ne závratné, ale přesto rozumné zhodnocení. Je smutné, že čím dál od poslední krize jsme, tím víc sílí volání po něčem novém. Novináři, klienti, poradci… Pořád dokola. Paměť lidí je příliš krátká a běžný člověk nemá šanci odhadnout míru rizika u žhavého tipu, kterému nerozumí.

Když si porovnám vaši investiční společnost a konkurenci. Proč bych si měl jako potenciální investor vybrat vás?

Pokud máte hodně peněz, vyplatí se diverzifikovat nejen mezi aktivy, ale i mezi správci. Každý správce má jiný pohled na trh a vy tak dále minimalizujete riziko ztráty.

Kolik je hodně peněz?

Deset milionů.

A pokud mám dvě stě tisíc?

Tak je pro vás pořád klíčová diverzifikace a taky náklady s investicí spojené. Proto se u nás nejvíc prodávají fondy Partners Universe 6 a Partners 7 Stars, kde se neplatí vstupní poplatky. Náklady na distribuci neseme my, protože věříme, že se nám to v dlouhodobé perspektivě vrátí. Vyděláváme pouze na manažerském poplatku, i když nijak závratném, první dva roky na investici reálně proděláváme. Tady ale nutno dodat, že předpokládaný investiční horizont u akciového fondu je pět let, a pokud chce klient odejít dřív, zaplatí poměrnou část výstupního poplatku, která nám pokryje náklady.

Vaše fondy začínaly jako fondy fondů, tedy podílové fondy, jejichž portfolio se neskládá z konkrétních akcií a dluhopisů, ale z podílových listů jiných fondů. Není to příliš drahá cesta?

Partners Universe 10 a 13 jsou fondy fondů. Partners Universe 6 je fond cenných papírů, kam primárně nakupujeme konkrétní dluhopisy. Partners 7 Stars je taky fond fondů, kam ale primárně nakupujeme ETF – indexové fondy. Zdvojená management fee, kdy se platí poplatky jak nám, tak podílovým fondům, které nakupujeme, samozřejmě problém jsou, my ale všechny podkladové fondy vybíráme tak, aby byly poplatky co nejnižší, ať už prostřednictvím institucionálních tříd, nebo se podíl na management fee do našich fondů vrací. Dnes jsme ale i tak ve fázi, kdy se snažíme vše, co jde, nahradit ještě levnějšími ETFky.

Nějaké další novinky?

Chystáme nový fond a zbývají už jen formality. Vytváříme čistě akciový Partners Dividend Selection, už ne fond fondů ani fond složený z ETFek. Budeme nakupovat na vyspělých trzích akcie, které nabízejí zajímavý dividendový výnos. Žádná divočina. Jednu specialitu jsme si ale připravili. Chceme klientům vyplácet něco jako dividendu, ale bez toho, abychom s každou výplatou odváděli 15% srážkovou daň. Vždycky proto na půl roku dopředu určíme výši výnosu, kterou budeme našim klientům v den výročí první investice vyplácet formou odkupu z jejich investice.

Kolik to bude?

Odhadujeme, že to bude něco mezi třemi a sedmi procenty, podle výkonnosti trhů.

Co když ale bude reálná výkonnost nižší?

Pak si sáhneme do podstaty, tedy nikoliv do zhodnocení, ale zainvestovaných peněz. To se ale děje i u dividendových fondů.

Není odhad budoucích výnosů tak trochu věštěním z křišťálové koule?

Tu samozřejmě nemáme, ale jde to odvodit poměrně přesně. Cílem je, aby renta byla co nejbližší výnosům fondu za uplynulý rok. Na konci investičního horizontu by měl klient ideálně odejít s vloženými prostředky včetně určitého menšího zhodnocení, ovšem s tím, že každý rok dostal tři až sedm procent na bankovní účet.

Co když si nebudu chtít rentu vyplácet?

I to bude samozřejmě možné.

A co nákladovost?

Klienti opět nebudou platit žádný vstupní poplatek. Manažerský poplatek budeme směřovat k 1,5 %, z počátku ho ale, jako podporu při startu, účtovat nebudeme. Poměrný výstupní poplatek před koncem pětiletého investičního horizontu zůstane také zachován. Startujeme v červnu.

Líbil se vám článek

+10
Ne
Ano

Diskuze

22. 5. 2017  |  11:54  |  huk

ale Partners v plusu jsou, tak asi vy něco děláte špatně...?

Vložit komentář

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK