Rodič neplatí výživné a vyhlásí osobní bankrot. Co pak?

Petra Dlouhá | 4. 6. 2018 | 3 komentáře

Neplacení výživného patří V Česku k nejčastějším trestným činům, průměrný dluh na alimentech se pohybuje kolem devadesáti tisíc korun. Co když rodič, který má platit výživné, vyhlásí osobní bankrot?

Rodič neplatí výživné a vyhlásí osobní bankrot. Co pak?

Vyživovací povinnost má každý rodič k vlastním i adoptovaným dětem, a to nejen po dobu jejich nezletilosti – když dítě studuje, tak až do potomkových šestadvaceti let:

Na podmínkách výživného na dítě se můžou rodiče při rozchodu dohodnout, není nutné, aby o výši alimentů rozhodoval soud. Když ale druhý rodič platit přestane, předchozí soudní stanovení výše výživného se bude hodit, může proces vymáhání výrazně urychlit.

Jakmile jsou alimenty určené soudem, rodič, který má dítě svěřené do péče, případně samo dítě (pokud už je zletilé), může začít dluh na výživném exekučně vymáhat. Exekutor smí dlužníkovi zabavit řidičský průkaz, obstavit bankovní účet, nařídit srážky ze mzdy nebo zabavit movitý i nemovitý majetek.

Podrobněji jsme o možnostech vymáhání alimentů psali před časem:  

Poznámka: Zálohové výživné, které v článku zmiňujeme, zatím schválené nebylo.

Je tvoje! Ne, je tvoje!

Rozvod a dítě

Rozvod nebo konec vztahu. Pokud máte společné potomky, musíte vyřešit, kdo se o ně bude dál starat a na koho padne povinnost platit alimenty. Když se nedohodnete sami, rozhodne soud. Podle čeho výživné stanoví a co dělat, když bývalý partner nechce platit? Poradíme.

Alimenty: Kolik dostanete. A když nedostáváte

Když neplatič alimentů vyhlásí bankrot

Pokud má rodič kromě neuhrazeného výživného alespoň jeden další dluh u jiného věřitele, může se rozhodnout svou situaci vyřešit vstupem do oddlužení neboli osobního bankrotu. Soud mu oddlužení povolí, jen pokud splňuje všechny další podmínky:

Věřitelé nebývají z osobního bankrotu dlužníka nadšení, zkušenosti z praxe ale ukazují, že v případě dluhu na výživném nemusí být až tak zle. „Plnění vyživovací povinnosti je statisticky podobné jak u dlužníků v exekuci, tak u těch, kteří vyhlásili osobní bankrot. V rámci oddlužení však dlužníci bývají víc motivováni vydělávat, a tedy i hradit výživné,“ říká Oldřich Řeháček, insolvenční správce z kanceláře Administrace insolvencí City Tower.

Když bankrotář vyživovací povinnost soudu zamlčí

V žádosti o povolení osobního bankrotu musí dlužník povinně uvést přehled všech svých dluhů. Po zahájení insolvenčního řízení se můžou věřitelé přihlašovat s pohledávkami, mají na to třicet dnů od chvíle, kdy soud kývne na insolvenční návrh a rozhodne o úpadku dlužníka:

Když se některý věřitel ve stanovené lhůtě nepřihlásí, o své peníze přijde, jeho pohledávka nebude v rámci procesu oddlužení uspokojována a v případě úspěšného ukončení oddlužení se smaže, aniž měl věřitel nárok na jakoukoli kompenzaci. 

Ale pozor, pokud jde o dluh na alimentech, který plyne z vyživovací povinnosti, je to jinak: třicetidenní lhůta v tomto případě neplatí. „Věřitel, respektive rodič a zákonný zástupce, může svou pohledávku na výživné přihlásit v zásadě po celou dobu trvání insolvenčního řízení, a to i v případě, kdy by dlužník před insolvenčním správcem a soudem svou vyživovací povinnost zamlčel,“ říká Oldřich Řeháček a dodává: „Pokud navíc soud dojde k závěru, že tímto jednáním dlužník sledoval nepoctivý záměr, může jeho oddlužení zrušit.“

Hledáte pomocnou ruku?

Při boji o výživné by se mohla hodit. V našich nových profesních rejstřících najdete odborníka, ke kterému to máte kousek:

Výživné musí dlužník splatit celé. Před ostatními dluhy má přednost

Když soud dlužníkovi oddlužení povolí, probíhá dvěma způsoby: splátkovým kalendářem, nebo zpeněžením majetku. V praxi je mnohem častější splátkový kalendář. Oddlužení trvá pět let a dlužník během té doby musí splatit alespoň třetinu svých dluhů. Když uhradí třetinu, splátky se nezastaví, cílem je zaplatit maximum možného, třetina je jen spodní hranice. Po pěti letech splácení se zbytek dluhů smaže, dlužník začíná s čistým štítem.

Výjimku má opět výživné: zatímco ze všech ostatních dluhů stačí vyrovnat alespoň třicet procent a zbývající část se po ukončení oddlužení odpouští, dluhy na výživném musí dlužník uhradit všechny.

„Pokud je dlužníkovi schváleno oddlužení plněním splátkového kalendáře, platí dlužné i běžné výživné insolvenční správce. Jestliže je schváleno oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, a dlužníkovi tedy zůstávají všechny jeho příjmy, platí běžné výživné nadále dlužník,“ upřesňuje praxi insolvenční správce z kanceláře Administrace insolvencí City Tower a dodává, že dlužné výživné se uspokojí z výtěžku zpeněžení dlužníkova majetku a je přednostní pohledávkou s vyšší prioritou než například pohledávky z půjček a úvěrů.

Modelový příklad: jak bankrotář splácí výživné

Martin Novák má tři děti, dvě ze současného manželství a jedno z předchozího vztahu, které žije ve společné domácnosti se svou matkou. Martinův čistý příjem je 25 tisíc měsíčně a celkem nasekal dluhy ve výši 730 tisíc. Z toho 650 tisíc korun dluží nebankovním poskytovatelům úvěrů, zbývajících 80 tisíc je dluh na výživném na nejstarší dítě – podle soudního rozhodnutí mu má platit 3500 korun měsíčně. Martin se rozhodne vyhlásit osobní bankrot a soud mu oddlužení povolí. Jak bude splácet?

Nezabavitelnou část Martinova příjmu tvoří základní nezabavitelná částka a nezabavitelné částky na manželku a dvě děti ve společné domácnosti, celkem tedy 10 895 korun (6225,33 + 3 × 1556,33 → zaokrouhleno nahoru). Po odečtení nezabavitelné částky zbývá Martinovi z čisté mzdy 14 105 korun. Z této částky bude prvních šest měsíců hrazeno dlužné výživné a následující dva měsíce pak dluh, který mezitím vznikl z průběžného výživného. Pak se bude ze zabavitelné části Martinovy mzdy každý měsíc strhávat 3500 korun na průběžné měsíční výživné, zbývajících 10 605 korun bude sloužit k uspokojování pohledávek nebankovních půjčkařů.

Když probíhá oddlužení formou splátkového kalendáře, zůstává dlužníkovi každý měsíc z příjmů jen nezabavitelné minimum. Výše nezabavitelné částky je stanovena na základě životního minima a státem určených nákladů na bydlení. V roce 2018 dělá základní nezabavitelná částka 6225,33 koruny. Její výše roste s každou vyživovanou osobu ve společné domácnosti (dítě nebo manžel či manželka) o částku 1556,33 koruny na osobu. Podrobnosti o výpočtu nezabavitelného minima najdete tady:

„Po odečtení nezabavitelných částek z čisté mzdy bude veškerý zbývající příjem dlužníka nad tuto částku přednostně použit ke splacení dlužného výživného, a to do té doby, než bude dluh uhrazený v plné výši. Teprve poté začne být ze srážek spláceno průběžné měsíční výživné a ostatní dluhy,“ popisuje rozdělení srážek Oldřich Řeháček.

Když dlužník přestane v průběhu insolvence dosahovat dostatečných příjmů, hrozí mu zrušení oddlužení. Stejně tak v případě, že nebude řádně plnit podmínky oddlužování a svou vyživovací povinnost. Samoživitelům by v takovém případě po skončení insolvenčního řízení nezbylo nic jiného než vymáhat výživné exekučně nebo pomocí trestního oznámení.

Líbil se vám článek

+11
Ne
Ano

Diskuze

24. 6. 2018  |  21:20  |  Renata

Kde se dozvím, že na sebe bývalý manžel vyhlásil osobní bankrot?

9. 6. 2018  |  00:39  |  Já

Není to pravda, výživné nemá přednost vždy. Vím to z vlastní zkušenosti.

Vložit komentář

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK