Česko-slovenské platy: po stu let nás Slováci skoro dohnali

Luboš Palata | 31. 10. 2018 | 3 komentáře

A Rakousko tak daleko…

Česko-slovenské platy: po stu let nás Slováci skoro dohnali

Čistě z ekonomického hlediska nevypadá roztržení Česka a Rakouska před sto lety jako rozumný krok. České podniky bolel ztížený přístup k obrovskému trhu, kterým bylo celé Rakousko-Uhersko. A nová zodpovědnost za Slovensko a Podkarpatskou Rus byla spíš ekonomická zátěž než zisk.

Hospodářský rozdíl mezi Českem a Slovenskem byl za první republiky propastný, o Podkarpatí nemluvě. Rozdíl se sice během dvaceti let od převratu díky českým investicím snižoval, ale pořád zůstával citelný.

Pro Slováky pak zlaté období představovala doba Slovenského štátu, kdy nejméně do roku 1943 profitovali z napojení na nacistické Německo a válečné konjunktury (ovšem státní dluh v té době mocně nabobtnal). Protektorát Čechy a Morava byl z pohledu ekonomického daleko problematičtější, ale fakt je, že mzdy a životní podmínky některých preferovaných skupin, jako byli dělníci ve zbrojním průmyslu, přiblížily k těm v Německu nejblíže za poslední století.

Rok 1945, který Slováky a Čechy na skoro další století znovu spojil dohromady, dal relativně nezničenému Československu nebývalou šanci dostat se na špičku Evropy. Šanci, kterou nevyužilo: už v roce 1945 začalo rozsáhlé znárodňování, definitivně pak cestu zazdil únorový puč.

Po dalších dvaceti letech českého centralismu, navazujícím v mnohém na první republiku, přišlo pro Slovensko další zlaté období: nejprve Alexandrem Dubčekem prosazená federace a pak normalizace v čele s Gustávem Husákem. Rozsáhlá industrializace, výstavba infrastruktury i měkčí průběh normalizačních čistek přispěly k tomu, že se do pádu komunismu životní úroveň Česka a Slovenska téměř vyrovnala. Odhady hovoří přibližně o asi desetiprocentním rozdílu životní úrovně, byť samozřejmě tabulkové platy byly stejné v Česku i na Slovensku.

ČERSTVÝ FINMAG

Finmag předplatné

Šéfredaktor doporučuje: Dobrý pedagog vysvětlí průšvih českého vysokého školství tak, že porozumí i žák základní školy. Na pomoc si Tomáš Fürst bere ožungry z Horní Suché.


Kašpárek doporučuje: Na hodinách informatiky děti formátují text ve Wordu. Kdo je naučí to opravdu podstatné? Silvie Zeman a Klára Štouračová a kurzy IT gramotnosti makeITtoday.


Redakční vegetarián doporučuje: Neřízená střela řezník Fanda Kšána vás naučí milovat masožravého bližního svého. Jestli ne, nemáte rádi lidi. A kdo nemá rád lidi, nemá rád zvířata.


Euro Slovákům pomohlo dohnat Čechy

Rozdělení Československa znamenalo v prvních deseti letech zvětšení rozdílu v životní úrovni a průměrných příjmech. Bylo to vidět i na pádu kurzu slovenské koruny, už v roce 1993 byla proti české devalvována o deset procent a postupně se rozdíl zvětšil až na několik desítek procent. Po roce 2003 dochází k opačnému trendu, což vrcholí vstupem Slovenska do eurozóny. Šlapající ekonomika a celkově výhodná situace vytáhla slovenskou korunu na 30 korun za euro, v nejhorších dobách slovenské ekonomiky se předtím pohyboval i kolem 44 korun za euro.

Euro hraje důležitou roli i v posledních letech, kdy česká umělá pokrizová devalvace stáhla český náskok o dalších deset procent. A vzhledem k tomu, že ani teď česká koruna neposiluje, průměrné platy v Česku a na Slovensku se dostaly téměř na stejnou úroveň.

Rozdíl mezi platy v Praze a Bratislavě je dnes pouhých 1,9 procent, tedy asi 26 eur. Rozdíl mezi průměrným českým a slovenským platem se snížil podle údajů serveru Platy.sk na pouhých několik procent – v číselném vyjádření v přepočtu 31 217 korun na Slovensku a 32 872 korun v Česku. Podobná je i situace na trhu práce, jak v Česku, tak na Slovensku je mnoho volných pracovních míst. Slovensko poprvé v historii nabírá ve větším množství pracovníky ze zahraničí.

Maďaři i Slováci zůstávají na Slovensku

Slovensko dnes v platech nejen dohání Česko, ale hlavně výrazně předehnalo Maďarsko, což je důležité pro loajalitu slovenských Maďarů, silně napojených na Budapešť. Pro ně tím ztrácí Maďarsko velkou část svého magnetismu.

V příštích letech se také nedá počítat s nějakým výraznějším přílivem dalších Slováků, jejichž imigrace výrazně pomohla Česku v minulých dvaceti letech. Praha má sice pro mnohé mladé Slováky svojí velikostí i šíří nabídek práce stále svoji přitažlivost, neklesá počet (zadarmo) studujících Slováků na českých vysokých školách. Celkově se ale výkonnost české a slovenské ekonomiky, platová úroveň i nabídka pracovních míst natolik vyrovnaly, že k stěhování do Česka nemají Slováci větší důvod.

Smutnou skutečností ale je, že to, co platí mezi Čechy a Slováky, vůbec neplatí mezi Čechy a Rakušany, kde je rozdíl obrovský a snižuje se jen velmi pomalu. „Proč bych se měl do země s takovým průměrným platem vracet?“ ptal se premiéra Andreje Babiše před několika dny jeden český student na univerzitě v rakouském Innsbrucku. „Protože jste hrdý Čech,“ zmohl se na jedinou odpověď Babiš. 

Před sto lety přitom žádný rozdíl ve výdělcích mezi Čechy a Rakušany nenajdeme. Inu, kdyby nebyl T. G. Masaryk filozof, ale ekonom, možná by místo Československa zkusil vytvořit Českorakousko.

Autor je redaktor MF Dnes (do dneška), Deníků (od zítřka). Úvodní obrázek: ashleygeo / Shutterstock.com

Líbil se vám článek

+8
Ne
Ano

Diskuze

11. 11. 2018  |  18:26  |  Robert

Autor zabúda, prečo sa Masaryk so Štefánikom a ďalšími usilovali o ČSR. Česi by boli doslova zgerman...Celý text

Vložit komentář

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK