Sedm pohledů pro Peníze... Tomáše Janči

Stát blahobytu

"Mírné zvýšení daní bude nezbytné, pokud u nás chceme zachovat dobrý standard služeb." Tato slova nevyřknul nikdo jiný, než náš nový ministr financí Jiří Rusnok, jenž si v minulosti vyzkoušel kariéru státního plánovače a odboráře, takže se vlastně ani nejde divit jeho nedočkavosti si konečně vyzkoušet své časem utvrzené teorie v praxi. Nelze mu ovšem upřít alespoň trochu mazanosti a erudice, protože se chce podle svých slov zaměřit spíše na nepřímé daně (daň z přidané hodnoty a spotřební daně), jejichž zvýšení pocítí občan nepřímo až při placení v obchodech a ne přímo na výplatní pásce.

Vysoké daně dusí jakoukoliv ekonomiku, ať již českou nebo švédskou, protože odčerpávají ze soukromého sektoru prostředky, které by jinak byly vynaloženy podle preferencí soukromých subjektů a nikoliv podle představ sociálních inženýrů ve vládě či parlamentu či podle výše úplatků, které jsou státním úředníkům nabídnuty. Státní přerozdělování ovšem není zadarmo, takže nemalou část státních příjmů spolkne státní aparát. Pak se nemůžeme ani divit našim poslancům, když si z našich peněz vyčlení bakšiš ve výši osmdesáti milionů na výstavbu svého oploceného rekreačního sídla a ustanoví si cenu svého pobytu tam hluboko pod cenou, kterou si za jednu noc účtuje průměrná studentská ubytovna v Praze. Sociální inženýrství je totiž stojí velmi mnoho sil, tak jim jejich rekreaci přejme, však jsme jenom lidé...

Hlavní je, že u nás máme dobrý standard státních služeb, jak říká Rusnok. Naše policie má nové zbraně, armádní letadla jsou bezporuchová, nemocnice modernizovány v souladu s potřebami pacientů, učitelé neví, co s přebytečnými penězi, kvalita českého školství je oslavována po celém světě, jenom zlomek populace je závislý na sociálních dávkách a poslanci nejsou vůči právu imunní. Nebo nejsou?

Rusnok prohlásil, že zvýšení daní by se mělo odehrát v horizontu minimálně příštích dvou let, takže jeho úspěšnost se bude do jisté míry odvíjet od výsledků voleb do Poslanecké sněmovny v příštím roce. V této souvislosti je zajímavé vysvětlení lékařů, jaká je chemická podstata stavu zamilovanosti, což je v současné májové době docela aktuální. V okamžiku přeskočení pověstné jiskry se v lidském těle začíná mixovat "koktejl lásky" sestávající především z hormonů. Tento koktejl působí v lidském organismu po dva až tři roky, pak se vůči němu bohužel stáváme více či méně imunní. Jenom doufám, že se během příštích dvou až tří let nestaneme imunními vůči socialistickým experimentům, ale právě naopak nám dojde trpělivost a pošleme socialisty k šípku, a to nejlépe hned v příštím roce.

Stát nesvobody

Skupina několika poslanců ČSSD připravila novelu stavebního zákona, která by ve "veřejném zájmu" umožňovala vyvlastnění soukromých pozemků, a to kvůli výstavbě průmyslových zón. Otázkou zůstává, zda si páni poslanci vůbec zaslouží býti označováni za demokraty, protože jejich návrh je flagrantním porušením nedotknutelnosti svobody vlastnictví majetku. Právo jednotlivce vlastnit majetek je jedním z nejdůležitějších atributů svobodné společnosti. Zmíněný poslanecký návrh, který by státu dal možnost vyvlastnit soukromý majetek za "odhadní" cenu, je nehorázným nadřazením partikulárních zájmů, krátkodobého myšlení politiků a korupce nad svobodou jednotlivce vlastnit a spravovat svůj majetek s dlouhodobou prosperitou.

Nejsmutnější na tom je, že se zde nejedná o úchylku několika poslanců, ale o realitu naší politické scény. Premiér Miloš Zeman a jeho kumpáni se v průběhu posledních let stali symbolem nepokrytého porušování zákonů a unfair praktik, takže se lze jen sotva divit tomu, když tento vyvlastňovací návrh proběhne médii bez nějakého většího zájmu, a to navzdory jeho nepochybné fatalitě. Ukazuje se, jak křehká je ještě naše demokracie, i když je v souvislosti s naším vstupem do Evropské unie snadné podlehnout iluzi o opaku.

Svoboda slova(?)

"Vůbec neschvaluji to, co říkáš, ale budu do smrti hájit tvé právo to říct." (Voltaire)

Děkan filozofické fakulty Univerzity Karlovy Petr Kolář zrušil seminář "Typologie politického extremismu" a navrhl postihn vedoucího tohoto semináře, aby svá rozhodnutí vzal zanedlouho zpět. Vedoucí semináře se provinil tím, že si dovolil na jednu z přednášek pozvat člena extrémního Národně sociálního bloku.

Navzdory našim bolestivým zkušenostem s porušováním svobody slovy v minulosti se stále v současnosti objevují snahy o totéž. Není nic snadnějšího, než schválit zákon, který by zakazoval to či ono hnutí nebo určité ideje, protože je obtížné argumentovat proti zákazu například fašistických nebo komunistických názorů, obzvláště po bolestné a stále živé zkušenosti s těmito názorovými proudy. Zákazem jakýchkoliv idejí nicméně přiznáváme svou neschopnost dané názory vyvracet a rezignujeme na přesvědčování o jejich zvrácenosti a jakákoliv debata je suplována soudním rozhodnutím. Problémem totiž je, že sice můžeme zakázet stranu nebo hnutí, ale nemůžeme zakázat lidem si myslet to, co chtějí. Diskuse sice není lehká a stojí mnoho sil, ale je to nejlepší, co se dá v boji proti pravicovému či levicovému extremismu dělat. Jedině diskusí a studováním myšlenkového zázemí oponenta si můžeme vytvořit pole pro protiargumentaci.

Je proto politováníhodné, když je to právě akademická půda, která se uchyluje k takovému kroku a jenom potvrzuje známou zkušenost, že české školství je převážně o biflování předžvýkaných věcí, než o racionální diskusi, ve které si studenti tříbí své názory a především se učí správně argumentovat. Kam takový stav vede máme možnost spatřit při přenosech z Poslanecké sněmovny, které ukazují notorickou neschopnost většiny našich volených zástupců vést korektní a rozumnou diskusi v plné nahotě.

Jak si vylobbovat hlasy voličů

Šéf poslanců ODS Vlastimil Tlustý se nabídnul, že se pokusí v Poslanecké sněmovně získat hlasy a potažmo i peníze pro výstavbu nového východu ze stanice metra Želivského, aby finský investor už konečně mohl začít stavět víceúčelovou halu na Hagiboru, jenž hraje klíčovou roli v našem pořadatelství světového šampionátu v hokeji v roce 2003. Hokej je možná nejpopulárnějším sportem u nás, což v optice politika znamená slušné voličské zázemí. Je proto nasnadě, že případný podíl na včasné výstavbě haly a pořádání velkého hokejového turnaje v tuzemsku by znamenal pro pana poslance kladné body u voličů. Vlastimil Tlustý má zřejmě potřebné know-how, protože už nejednou dokázal, že lobbovat skutečně umí - vzpomeňme na aquapark v severočeské Bublavě.

Současná fyzika už dokáže teleportovat částice světla zvané fotony. Škoda, že zatím nedokáže přenášet i některé poslance. Možná by bylo lepší vyčlenit ze státního rozpočtu větší podíl peněz na vědu a zejména na fyziku, třeba by se nám tu žilo lépe.

Sbohem armádo!

"Považuji základní vojenskou službu za jednu z hlavních povinností, které má mladý muž vůči své zemi. Mračím se nad těmi, kteří se této povinnosti snaží vyhnout." (Václav Klaus, 1998).

Prioritou pro nově jmenovaného ministra obrany Jaroslava Tvrdíka by údajně měla být profesionalizace české armády, což je podle mě nejpozitivnější politická zpráva minulého týdne. Můžeme akorát litovat, že se k podobnému kroku odhodlala až levicová vláda, přitom profesionalizace armády by měla být primárně v agendě vlády pravicové, která se hlásí k liberálním hodnotám. Jak je vidět, je skutečně rozdíl mezi tím, co někdo říká a k čemu se hlásí a tím, co skutečně dělá, takže v tomto případě bod pro sociální demokraty (přejme jim ho, vždyť jsou téměř na lopatkách) a žlutá karta pro občanské demokraty, kteří se myšlenkou profesionalizace armády začínají vážně zaobírat až nyní, kdy už se paradoxně tolik k liberální platformě nehlásí.

Fotbal s portfejí

Ministr bez portfeje Karel Březina prohlásil, že by se nebránil své kandidatuře na v blízké době asi volný post šéfa českého fotbalu. Po svém předchůdci Františku Chvalovském jistě nebude mít lehké odolat nepochybně velkému množství peněz, které současným fotbalem protékají. Otázkou však zůstává, zda jeho zvolení by nebylo spíše dosazením loutkového předsedy fotbalového svazu, který by poslušně skákal tak, jak by šéfové se svazem spřízněných marketingových agentur a představitelé nejbohatších klubů pískali. Je zajímavé, jak je v naší zemi honorována nekompetentnost. Karel Březina je pro média mezi všemi těmi bolševicky neatraktivními ministry jistě přitažlivým objektem, nicméně politik by měl primárně sloužit občanům své země a ne poptávce osmé velmoci, i když je fakt, že bez portfeje toho člověk moc nenadělá.

Žijeme déle

Střední délka dožití se v České republice zvyšuje navzdory všem nemilým překvapením, která nám naši politikové denodenně připravují. V současné době se čeští mužové dožívají v průměru o čtyři roky více, než před deseti lety, průměrný věk českých žen se ve stejném období zvýšil o tři roky. Nejdelšího věku se dožívají lidé z Vysočiny, nejmenšího naopak lidé ze severních Čech a Ostravska. Přesto stále máme co dohánět, protože oproti západní Evropě se stále dožíváme nižšího věku (šest až sedm let u mužů a čtyři až pět let u žen).

Omlouvám se všem, na které se zde nedostalo. Alespoň zmínku by si jistě zasloužil první vesmírný turista, nový vicepremiér a velký mág Grégr, nebojácný léčitel nezaměstnanosti a další vicepremiér Špidla a bylo by rovněž škoda nezmínit další odstavení prvního bloku temelínské elektrárny, prvomájový sraz komunistů a bučení v Národním divadle. Snad příště.

Myslíte si, že naši politikové skutečně vědí, co je to veřejné blaho? Těšíte se na vyšší daně? Umíte lobbovat jako poslanec Tlustý? Vstoupili byste do profesionální armády? Má se zakázat komustická strana? Napište nám své názory.