Jak rozhazovat peníze z vrtulníku? Dejte je na co nejvíc pitomostí. A mladým

Není to vůbec dlouho, co jsme na tomto místě informovali o plánech italské vlády věnovat každému čerstvému osmnáctníkovi pětiseteurovou poukázku na nákup kultury podle vlastního gusta. Kvitovali jsme tu ideu, poukazujíce na to, že bývalo v tradičních kulturách zvykem, že přinejmenším hoši museli pro řádný přestup mezi muže prokazovat odvahu, houževnatost, schopnost snášet odříkání a utrpení a tak podobně. Jen nám bylo poněkud litovati, že není přísně vymezeno, kde končí kultura a kde začíná sranda, neboť reálně hrozí, že děvčata místo Bovaryové sáhnou po nějaké italské Třeštíkové a chlapci, místo aby odhodlaně trpěli na baletu, pojedou na nějakou vlašskou obdobu Kryštof kempu.

• 500 eur na knížky a na divadlo. Itálie obdaruje čerstvě plnoleté

Partner rubriky

Partnerem rubriky Co si o tom myslíte? je nakladatelství Grada.

Z jeho produkce vybíráme:

Petr Syrový: Investování pro začátečníky

Po přečtení této knihy budete mít dost informací a odvahy, abyste udělali první investorské krůčky.

Jan Januš a Kristián Léko: Kurz právní sebeobrany

Kniha nabízí ve 30 lekcích právní vodítka ke každodenním situacím. Využívá zkušeností právníků; vychází tedy vysloveně z praktického pohledu na věc. 

V těchto dnech přišla kusá zpráva o tom, že mezi europoslanci kdosi přichází s návrhem příbuzného ražení. Každý čerstvě osmnáctiletý Eurounijec by prý měl k narozeninám dostat jízdenku Interrail, aby pár týdnů jezdil vlakem po Evropě a poznával její krásy. Geniální idea, všude je chleba o dvou kůrkách a každý zadek je o dvou půlkách. Není nad to při poznávání prvého muset utrpět nějakou tu otlačeninu na druhém a zažít nějaká ta zpoždění, výluky, žebráky, příkoří a nedorozumění, jaká každého turistu – železničního zvláště – dřív či pozděj čekají.

Rozhazovat přece chceme

Samozřejmě k cestám na zkušenou, jaké podstupovali mladí kdysi, má tohle fešácké cestování stejně daleko jako četba z dotace zakoupeného Tankového praporu k základní vojenské službě, ale aspoň něco. Třeba aspoň někdo bude mít oči otevřené a něco se přiučí.

Pravdaže existovaly by i rozumnější způsoby, jak rituálně mladé kvalifikovat na dospělé, a zajisté mnoho podstatně levnějších. Jen by hůř procházely, protože by nevypadaly tak cool. Takže znovu: aspoň něco. Pro začátek.

A pokud jde o ty peníze – už jsme ten argument v rubrice Co si o tom myslíte? použili vícekrát: peníze jsou. Prakticky co dva roky v nějakých (lhostejno kterých právě) volbách dokazujeme – tím, koho volíme –, že je chceme rozházet. Ba co víc, držíme u moci lidi, kteří souhlasí s tím, že bychom případně měli rozhazovat zbrusu nově tištěné peníze z vrtulníků. Aby inflace „nakopla ekonomiku k růstu“.

Bereme tedy jako výchozí fakt, že peníze jsou a že se budou utrácet.

Za dobré slovo knížku

Minule jsme v rubrice Co si o tom myslíte? odporem proti diktátu doby, který velí, že jak člověk začne trochu vydělávat, má běžet do banky pro hypotéku, vyvolali mocný odpor. 

To vám nebaštím. Koupit si byt? Dům? Nikdy!

Zastání jsme taky měli.

Ale přirozeně se snažíme najít proti svým argumentům nové protiargumenty, které jsme nevzali v úvahu a které by se měly počítat.

Tak třeba jak píše Aleš:

Je velký rozdíl mezi vztahem k nájemnímu bydlení a k vlastnímu bydlení, a to nejen k tomu vlastnímu objektu, ale i k jeho okolí. Jistě sami kolem sebe vidíte příklady lokalit, kde se bydlí v nájmu a lokalit, které užívají vlastníci. 

Další nefinanční kategorií je pojem domov. Nebylo by vhodné zvážit tento pojem nejen ve vztahu k sobě samému, ale také ve vztahu k dětem? Děti, které někde vyrůstají a mají možnost to bydlení považovat za domov k němu také dříve či později získají pevný vztah. Jistě pevnější než k nájemnímu bydlení, které se tak snadno ve jménu svobody a nezávislosti mění.

To má váhu. Alešovi bychom rádi poslali knížku od grady.

Než jedna velká pitomost, radši sto malých 

Zmrzlina zadarmo, pro každého a v neomezeném množství, ta asi bohužel neprojde, ale nemuseli bychom všechno nalít betonovým a podobným lobby. Hledejme něco mezi tím a hlavně – hledejme toho hodně. A ať jsou to projekty třebas na první pohled nerozumné: nikdy nevíte, co se bude hodit, až se svět nečekaně promění. Tak ať je to co nejrozmanitější. A ať to přináší vědomosti a dovednosti. I kdyby teď vypadaly jako naprosto zbytečné. A klidně ať se to balí do barevného papíru zábavy.

Typický příklad naprosté hovadiny dotované z veřejných peněz: městské slavnosti. Z městských peněz se nakoupí se kapely, artisti, atrakce, návštěvníci ze svých peněz podpoří kolotočáře, prodejce piva a žužu. A v davu se u stánků v pseudolidovém a pseudohistorickém odění snaží své zboží udat všelijací hrnčíři a kováři nebo cojávím košíkáři. Bez akcí sponzorovaných z veřejných peněz by jich těžko přežívalo takové množství. Nedejpámbu, jednou by se nám mohli všem hodit. Srdečně doufám, že větší i menší apokalypsy zůstanou jenom na stránkách (post)katastrofických knížek a ve filmech toho druhu, na druhou stranu reálné riziko tu prostě vždycky je. Třeba nám bude potřeba lidí, co umějí dělat věci vlastníma rukama; a budeme potřebovat, aby to učili další lidi.

Nebo – je dobré vycházet vstříc všelijakým bio iniciativám a náladám. Je to trochu zábava pro snoby, má to někdy až esoterický futrál, ale vzal to čert, třeba nám jednou přijde vhod nějaká krajová nepříliš vzhledná odrůda jablka, až ostatní odrůdy budou mít problém vzdorovat novému onemocnění stromů. Což je věc, která vám možná připadá jak z blbého filmového scénáře, ve skutečnosti je to ale poměrně reálná hrozba, viz třeba nová „rakovina“, která doráží kaštany, které ještě jakžtakž dokázaly snášet útoky parazitujících klíněnek.

Z podobného důvodu, kvůli diverzifikaci, je dobrý i nápad dát nějakých dvě stě, tři sta nebo čtyři sta eur každému mladému, aby je odevzdal v nejbližší železniční pokladně. Mít železniční síť v kondici není vůbec špatná věc. Nebo si nedokážete představit situaci, kdy se bude hodit? Inu, proto je dobré strčit mládežníkovi pár eur, aby je propálil v knihkupectví nebo kině, aby měli z čeho žít ti, kteří už vám tu obrazotvornost probudí.

Co si myslíte vy? Dokážete si představit, že se z veřejných rozpočtů nebude plýtvavě rozhazovat? Nebo je pravda, že se rozhazovat musí? Kdyby měl stát dát každému osmnáctiletému pět set eur (nebo řekněme patnáct tisíc korun, to je o trochu víc, ale je to podobně pěkně kulatá suma), co by za ně měl chtít? Respektive na co by měl dostat poukaz.

Ze svých bláznivých nápadů pro inspiraci vybírám: Poukaz na rychlokurz v jakémkoli řemesle. Čtrnáct dní nebo měsíc. Poukaz na kurz přežití nebo sebeobrany. Poukaz na fotografický kurz…, kurz muškaření…, nákup edukativní supravy Mladý chemik… 

Srovnávat se vyplatí

Kalkulátor.cz je srovnávač, který lidem šetří peníze ve světě energií, pojištění a financí. My počítáme, vy šetříte.

Porovnat nabídky dodavatelů

Sdílejte článek, než ho smažem