Oslovení odborníci se v naší pravidelné rubrice Očima expertů po dlouhé době takřka jednohlasně shodli: finanční gramotnost obyvatel České republiky není dobrá! Hodiny finanční gramotnosti na středních školách podle jejich názoru sice mohou při nápravě pomoci, kořeny celého problému se však musí hledat jinde a hlouběji. Češi na tom totiž nejsou na štíru pouze ve finanční gramotnosti, ale i v samotné matematice, v celkovém přístupu k penězům a v nedostatečném vztahu k nemateriálním hodnotám. Ten, kdo si nedokáže spočítat úroky, žije celý život na dluh a opravdovou hodnotu pro něj mají pouze peníze, bude jen těžko finančně gramotný. Ve všech těchto ohledech má český národ značné rezervy. Tak zní ostrý verdikt naší poroty.
Život na dluh a žádné finanční rezervy – tak se žije v Česku
Česká národní banka i ministerstvo financí se shodují na tom, že orientace Čechů ve světě financí je velmi špatná. Boj za ochranu spotřebitele se tím pádem značně komplikuje. Průzkumy těchto institucí totiž ukazují, že pro většinu z nás je pořádným oříškem správné vedení rozpočtu domácnosti a že se nevyznáme v bankovních produktech. To se pak promítá v neschopnosti vytvářet dostatečné finanční rezervy či v nesmyslném zadlužování prostřednictvím nejrůznějších spotřebitelských úvěrů s lichvářskými úroky. Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) na rok 2012 chystá velké mezinárodní srovnání finanční gramotnosti ve více než 60 zemích světa. Česká republika rozhodně není favoritem, který by mohl pomýšlet na přední příčky, právě naopak…
Přečtěte si, jak na tuto problematiku nahlížejí námi oslovené osobnosti. Domnívají se, že by se na středních školách měly zavést hodiny finanční gramotnosti? Vidí ještě jiné cesty k jejímu rozvoji?
PETRA KOZLOVÁ
vedoucí Občanské poradny v Rychnově nad Kněžnou, členka týmu Krotitelé dluhů
Ano, hodiny finanční gramotnosti na školách by byly (a někde už jsou) fajn, ale zas tak moc bych od toho neočekávala. Finanční gramotnost je o odpovědné správě, o aktivním vystupování, o orientaci a flexibilitě v oblasti příjmů a výdajů. Ne všechno z toho se tedy dá ve škole předat. Jako praktik vidím klíčovou roli v rodině. Negativní životní vzorce v oblasti hospodaření se často dědí z generace na generaci. To je potřeba změnit. Existuje mnoho seminářů finanční gramotnosti pro širokou veřejnost, koneckonců i my v občanských poradnách je pravidelně pořádáme. Jenže kolik zadlužených dobrovolně na takový seminář přijde? Osvědčila se nám proto spolupráce s institucemi, jejichž klienti jsou předlužením zvlášť ohrožení, tedy s úřady práce, s organizacemi pro zdravotně handicapované, pro seniory, rodiny s dětmi apod. Jde to sice ztuha, ale finančně gramotní z nebe nepadají.
PETR MACH
ekonom
PETR MACH
Stát by udělal nejlépe, kdyby šel sám příkladem a hospodařil s vyrovnaným rozpočtem. Pokud bude žákům kázat o riziku předlužení a dál bude hospodařit se stomiliardovým deficitem, nebude jeho kázání příliš věrohodné. Pokud jde o výuku ve školách, bohatě by stačilo, kdyby stát dobře učil matematiku a principy smlouvy.
ALEŠ MICHL
ekonom, analytik týmu Raiffeisenbank
Jsem pro povinnou maturitu ze základů matematiky a finanční gramotnosti.
PATRIK NACHER
provozovatel serveru www.bankovnipoplatky.com
Finanční gramotnost by se měla vyučovat nejen na středních, ale i na základních školách. Ale myslím si, že to je jen nezbytný, ale nikoliv dostačující krok. Je to o celkové výchově a vůbec filozofii dnešní doby přepočítávání všeho na peníze, permanentního života na dluh, spotřební mánie, neúcty k jiným lidem a neekonomickým hodnotám. Já jsem třeba nedávno zaskočil kamaráda obyčejnou otázkou – kdy byl naposled opravdu šťastný a proč? A to je finančně i jinak nadprůměrně gramotný.
TOMIO OKAMURA
viceprezident Asociace českých cestovních kanceláří a agentur
Správné hospodaření by se děti měly učit už doma v rodině. Pokračovat by měly na základní škole. Za první republiky si děti už v obecné škole spořily peníze, které si musely vydělat vlastní prací. To dnes chybí i dospělým. Takováto výuka praxí by měla pokračovat osvětou o všech dostupných finančních produktech na trhu. Nejlepší obětí lichvářů a dalších finančních podvodníků jsou lidé se sníženou inteligencí a staří lidé. Tady by měl zasahovat pregnantně a tvrdě stát. Když si důchodce pod tlakem dealera koupí za 30 000 hrnce nebo matrace, měl by mít bez ohledu na dikci smlouvy možnost smlouvu v nějakém termínu zrušit – třeba nezaplacením první splátky. Žádné školení neobrní lidi, kteří jsou na tom intelektuálně špatně. Ale právě tihle lidé jsou nejčastější a bezbrannou obětí nejrůznějších podvodníků – lichvářů a podomních obchodníků.
ILONA ŠVIHLÍKOVÁ
ekonomka
Finanční gramotnost má řadu aspektů: jestli pětina absolventů základní školy neumí trojčlenku, pak těžko zvládne složitý úrok, případně jim nedojde, že ve smlouvě zapsaný sankční úrok 1% týdně znamená zvýšení jistiny o více než polovinu za rok.
Druhá je rovina reálné příjmové hladiny: když v rodině vydělává jen muž a žena je na mateřské, celkové příjmy jsou třeba jen dvacet tisíc. Rodina nemá úspory, ale za hypotéku, splátku spotřebitelského úvěru a náklady na chod domácnosti vydá oněch 20 tisíc. Pak je jasné, že pokud muž onemocní nebo přijde nějaké mimořádné vydání, budou výdaje vyšší než příjmy. I kdyby byl finanční Einstein, není mu to nic platné, rodina nevyjde a hledá nejlevnější půjčku. Ta odstartuje jízdu po skluzavce do dluhové pasti.
Třetí rovina je generační: děsí mne trend zadlužování seniorských domácností. Jsme země s obráceným gardem – děti nepomáhají rodičům, ale naopak. Další otázkou jsou „profesionální“ firmy, které si z nedostatečné finanční gramotnosti udělaly byznys. Více než klasická politika peněžních ústavů mne děsí finanční gangsterismus, kdy bují symbióza půjčování peněz za lichvářských podmínek, nabídky „odborné poradenské pomoci“ a ve finiši z řetězu puštěné exekutorské firmy.
Shrnuto: u finanční gramotnosti jde nejen o to rozumět penězům, ale také mít jich dost, aby případně chybné rozhodnutí nemělo fatální finanční či existenční následky. Proto se děsím nástupu reforem, které diferenciaci společnosti výrazně urychlí.
JAN TRAXLER
ekonom, ředitel FINEZ Investment Management
Myslím, že se to s tou finanční (ne)gramotností trochu přehání. Daleko větší problém spatřuji v tom, že si mladí lidé dnes nejsou vědomi hodnot. Neumí hospodařit s penězi, protože si jich neváží. V tom škola moc nezmůže. Tady má daleko větší úlohu rodina, ta ji však v mnoha případech neplní.
ALEŠ TŮMA
ekonom, analytik společnosti Partners
Na spoustě škol už se finanční gramotnost učí – jen houšť a větší kapky! Jen se obávám, aby náhodou Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy nevypsalo veřejnou zakázku na školení učitelů ve financích s rozpočtem milion na jednoho účastníka.
Jak se na tento problém díváte vy? Proč je v ČR tak špatná finanční gramotnost? Pomohly by speciální hodiny finanční gramotnosti na středních školách? Napište nám svůj názor.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
26. 8. 2011 10:36, občan V
Stát nemůže chránit občany. Zákony jsou psány většinou na zakázku zájmových skupin. A čím větší kapitál, tím větší síla při sponzorování stran oficiálně i "mimo záznam". Pokud by stát chránil občany, spoustu společností by nemělo zisky na takové úrovni. A my bychom byli ochuzeni o ty nádherné předvolební kampaně atd.
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
V diskuzi je celkem (8 komentářů) příspěvků.