Očima expertů: Penzijní reforma s mnoha otazníky

Poslanecká sněmovna ve druhém zářijovém týdnu schválila navrhovanou důchodovou reformu. Senát ji nejspíš poslancům vrátí, ale aliance ODS, TOP 09 a Věcí veřejných má ve sněmovně většinu, která by měla stačit k pohodlnému přehlasování senátorů. Zabránit tomu prakticky může zabránit jen nesvornost v koaličních řadách.

Na nutnosti reformovat penzijní systém se shodují prakticky všichni ekonomové, řada z nich však na stávající projekt reformy shledává v nejrůznějších ohledech problematickým. Někteří dokonce mluví o promrhané šanci zlepšit český důchodový systém a vládu za to tvrdě kritizují. Emoce vzbuzuje především zakládání nových penzijních společností v rámci „druhého pilíře“ důchodového systému. Náklady na jejich vznik budou totiž poměrně vysoké a otázkou zůstává, zda nebylo možné pro tento účel využít některý z již existujících finančních instrumentů.

Jaké změny nás vůbec čekají?

Již během června poslanci schválili první část reformy (takzvanou malou důchodovou reformu), jež zahrnovala prodloužení věku odchodu do penze a také změny při samotném výpočtu důchodu, který by měl nyní více odpovídat principu „zásluhovosti“. Reakce lidí byla blesková: rapidně stoupá počet těch, kteří kvůli hrozbě nižšího důchodu odcházejí na vlastní žádost do penze předčasně.

Druhá část reformy pak zavádí možnost spořit v soukromých penzijních společnostech, do kterých budete moci posílat vždy tři procenta ze svého sociálního pojištění, navrch však musíte přidat dvě procenta z vlastní kapsy. Penzijní společnosti pak vložený kapitál budou zhodnocovat investicemi podle určeného investičního profilu. Tento „druhý pilíř“ důchodového systému však bude pouze dobrovolný a panují obavy, že o něj nebude velký zájem, a to zvláště mezi lidmi, kteří by spořit na stáří potřebovali nejvíc.

Důchodová reforma mění také podobu takzvaného třetího pilíře, tedy současného penzijního připojištění. Nově bude mít na státní příspěvek nárok pouze ten, kdo si do penzijních fondů ukládá alespoň 300 korun měsíčně. Oproti předchozímu modelu penzijního připojištění se rovněž sníží státní podpora lidem, kteří přispívají šesti sty korunami a méně, naopak těm, kteří do svých penzijních fondů posílají více než 600 korun, státní podpora vzroste.

Jak hodnotí důchodovou reformu námi oslovení odborníci? Kde jsou její největší slabiny? Znamenají podle nich schválené změny výrazný krok k lepšímu?

JIŘÍ PEHE

politolog

K reformě jsem velmi kritický. Česká republika vydává na odvody do systému důchodového pojištění jen ekvivalent zhruba 8,5 procenta HDP, zatímco průměr Evropské unie je téměř 12 procent. Byl zde tedy poměrně značný prostor pro stabilizaci prvního pilíře v podobě zvýšení odvodů. Vláda, částečně kvůli zavedení soukromého pilíře, zvýšila plošně DPH, přičemž není jasné, proč nemohly být tyto peníze jednoduše použity na zaplacení současného schodku systému průběžného financování, který činí něco přes 20 miliard korun, a zbytek na vytváření rezerv průběžného systému pro budoucnost. Druhý pilíř, tak jak je nastaven, bude zbytečně odsávat peníze z pilíře prvního. Navíc jeho význam je oslaben i tím, že když už existuje, není povinný.

PETR MACH

ekonom

Je nesmyslné vytvářet další fondy, když už úspěšně existují fondy penzijního připojištění, v nichž spoří takřka pět milionů lidí. Fondy mají svá rizika a stát by měl spíš lidem umožnit investovat na stáří i jinak než do fondů. Je správné snížit povinné pojistné, ale není správné pak lidi nutit spořit do fondů.

TOMIO OKAMURA

viceprezident Asociace českých cestovních kanceláří a agentur

S částí parametrických změn nelze nesouhlasit. Zvýšení věku odchodu do důchodu na 65 let je diskutabilní. Každý máme jiný zdravotní potenciál a samozřejmě jiná povolání. A nedělejme si iluze, že práce pro šedesátileté bude. Hrozí nám, že ulice budou plné šedesátiletých metařů, odbývajících si veřejné práce při podpoře v nezaměstnanosti. Základní dlouhodobé řešení je ale jinde – propagujme a podporujme jiný životní styl – slušnost, pracovitost, vzájemnou solidaritu a ohleduplnost, odpovědnost vůči naší zemi a vlasti. Rodinu a děti. Pak přestane ubývat mladých, které pro financování důchodů potřebujeme.

KLÁRA SAMKOVÁ

právnička

Současná důchodová reforma mi připomíná známý televizní pořad z dob totality, totiž „hrající si koťata“. Ten se pouštěl při poruchách a pod ním se objevoval nápis: Porucha není na vašem přijímači. Myslím si, že porucha není na „přijímači“ 98 procent občanů, kteří vůbec nejsou schopni pochopit, o co v reformě jde. Mám obavu, že porucha je na „vysílači“ a že jsou to tvůrci důchodové reformy, kdo netuší, co vlastně připravují. Již dnes je jasné, že jejich sociální a důchodové vize se úplně rozcházejí s realitou. Kdyby byli čestní, přiznali by, že kvůli efektu motýlího křídla vůbec nejsou schopni předvídat, co bude.

JAN TRAXLER

ekonom, ředitel FINEZ Investment Management

Důchodová reforma neřeší alarmující demografickou situaci. Primárně by každý měl mít aspoň dvě děti, chceme-li důchodový systém udržet při životě. Výše důchodu by měla záviset na odvodech dětí do systému. V ideálním řešení by třetina odvodu putovala na „důchodový účet“ rodičů, třetina na vlastní důchodový účet a třetina na solidaritu.

JAN PROCHÁZKA

ekonom, hlavní analytik Cyrrus

Stávající podoba důchodové reformy je velikým kompromisem, který v praxi nemusí zafungovat tak, jak si jeho tvůrci představují. Největší problém vidím pochopitelně v dobrovolnosti, která znemožňuje predikci konečného stavu a dopadů pro státní rozpočet.

Sdílejte článek, než ho smažem