Nejnovější zátěžové testy bank dopadly dobře. I při scénáři pojmenovaném optimisticky Evropa v depresi a ztráta důvěry by se žádná z nich nedostala do problémů, uvádí nová Zpráva o finanční stabilitě ČNB.
Pro záložny je zpráva poněkud méně příjemné čtení. „Sektor nelze považovat za odolný vůči zvýšeným rizikům,“ konstatuje suše. Dodává, že odvětví by prospěla reorganizace, ovšem bez dalších podrobností.
Prosím dva rohlíky a jednu hypotéku
Záložny jsou sice v poměru k bankám titěrné, ale rychle rostou. Během jednoho roku zvýšily svůj podíl na vkladech v Česku z 0,7 na 0,9 procenta. Objem úvěrů roste také raketově, některé kampeličky za poslední dva roky nabobtnaly několikanásobně.
Mnoho klientů do otevřené náruče záložen poslaly i banky, které po roce 2008 zpřísnily podmínky úvěrování. Často jde tedy o méně bonitní dlužníky, čemuž odpovídají i sazby. Průměrný úrok všech bankovních úvěrů je 5,1 procenta ročně, kdežto u kampeliček 8,1 procenta.
A zatímco banky mají něco málo přes šest procent špatných úvěrů a číslo nijak extrémně neroste, u kampeliček stouplo z necelých 12 procent na konci roku 2010 na 16 procent na konci toho loňského (a to už je po naředění nově poskytnutými úvěry).
Rekordmanem je aktuálně záložna Creditas. Ke konci prvního kvartálu 2010 měla rozpůjčováno 469 milionů korun, z toho 5,5 procenta problémově. Letos na jaře už byl objem úvěrů 3,6 miliardy a pohledávky se selháním vyskočily na 37 procent. Sice jde hlavně o nejmírnější stupeň, tzv. nestandardní pohledávky, ale takové číslo by asi i španělského bankéře přimělo štípnout se, jestli sní či bdí. Záložna má sice kapitálovou přiměřenost vyšší než požaduje regulace, ale podle všeho už kapitál preventivně navyšuje – v dubnu členům nabídla možnost vložení dalších členských vkladů.
Přej si něco, padá kampelička...
Mají se tedy vkladatelé v záložnách bát? Nijak zvlášť. Vlastně vůbec. Nemusí se vzrušovat debatami o kvalitě úvěrových portfolií, řízení rizik a míře uspokojení pohledávek z prodeje zastavených nemovitostí. Zákonné pojištění je zákonné pojištění, proto don’t worry, be happy. Fond pojištění vkladů má zhruba 22 miliard korun, což by pohodlně pokrylo i hypotetický hromadný krach záložen.
Jeden drobný zádrhel tu ovšem je. Fond pojištění vkladů musí ze zákona vyplácet vklady velmi rychle - do 20 pracovních dní od vyhlášení platební neschopnosti. Jenže mezi zjištěním, že záložna krachuje, a faktickým vyhlášením platební neschopnosti může uběhnout docela dlouhá doba.
Nedobrovolný termínovaný vklad
Letos na začátku března přišla o licenci záložna Unibon (která kromě toho, že nebyla zrovna finančně silná, také porušovala pravidla úvěrování spřízněných osob). Od té doby úřaduje likvidátor, který zjišťuje, kolik peněz bude firma v likvidaci schopna vyplatit klientům ze svého.
Zatím ale záložna formálně není v insolvenci, tudíž Fondu pojištění vkladů nezbývá než čekat, stejně tak klientům. Pro majitele termínovaných vkladů s delšími výpovědními lhůtami se toho zas tak moc nemění. Majitelům běžných a spořicích účtů nezbylo než smířit se s tím, že teď mají vlastně termínované vklady...
Závěr je tedy vcelku optimistický. Že je poněkud perverzní systém, který zákonem přímo podporuje fungování finančních institucí se špatnými úvěry v řádu desítek procent, to ponechme na jinou diskuzi. Z makroekonomického pohledu mívá konec konců daleko horší dopady morální hazard ve velké bance než v malé kampeličce.
Autor je analytik Partners Financial Services
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
21. 6. 2012 11:08
Já bych se tím nenechal odradit, jak se v článku píše: v nejhorším se spořák promění na termíňák. Možná, pokud jsou love, se vyplatí rovnou ten termíňák. Mimochodem u kampeliček taky zajímavé úročení...
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
V diskuzi je celkem (7 komentářů) příspěvků.