„Je přece jasné, že pokud je někdo daňový podvodník, okrádá stát na daních, tak to dříve nebo později vede k tomu, že tomu poctivému, kdo daně platí, se daně musí zvýšit, a já myslím, že je přirozené, že poctiví podnikatelé se s tím smířit nechtějí.“ Takhle pohotově reagoval předseda sociálních demokratů Bohuslav Sobotka, když zástupci velkých podnikatelů (Svaz obchodu a cestovního ruchu i Svaz průmyslu a dopravy) před časem apelovali na Nečasovu vládu, aby zavedla registrační pokladny. Ta si ovšem ne a ne… nedala říct.
Když se na to člověk podívá „z balkónu“ vyjeví se mu to rázem jako docela komické představení. Bohuslav Sobotka jako přítel velkých podnikatelů. Podnikatelé, kteří by sami na sebe rádi nechali uplést bič. A vláda, která rekordně zvyšovala daně a zoufala si, že se je nedaří vybírat, náhle odmítá někoho obtěžovat registračními pokladnami. Jenže když si vezmete kukátko a zaostříte na grimasy jednotlivých aktérů na jevišti, začnete číst celou hru docela jinak.
Sobotka si jen chytře přihřál polívčičku – nejen my, zaměstnanci a odbory, i zaměstnavatelé (!) to chtějí, nechápe to snad už jen Nečasova skvadra… tak jaképak copak? Velcí podnikatelé nechtěli plést bič na sebe, báli se dalšího zvýšení daní, tak chtěli radši trošku skrouhnout drobné živnostníky a maloobchodníky. A Nečasova vláda už prostě nemohla voliče víc dráždit. Navíc, kdyby se k registračním pokladnám přiklonila, připravila by se do budoucna o velký volební tahák (a bič na socany): živnostníku, drobný podnikateli, my tě nedáme!
Registrační pokladny znovu na stole
Teď se ovšem povinné registrační pokladny vracejí naprosto regulérně do hry. Na to, že po volbách budou zavedeny, se dá vsadit. Však už poslední levicová vláda nebyla daleko. Zákon o zavedení registračních pokladen byl za Paroubkovy vlády schválen. Účinnosti nabyl 1. července 2005, certifikované pokladny podle něj měly být zavedeny od ledna 2007. Jenže pak přišel svěží vánek Topolánek, jeho vláda nechala termín o rok posunout a následně prosadila zákon, který registrační pokladny úplně odpískal.
Stínový ministr financí za ČSSD Jan Mládek už ale ohlásil, že by se rád nechal inspirovat našimi slovenskými bratry a zavedl i u nás účtenkovou loterii. Ví zkrátka, co je lidu třeba: chléb a hry. Předpokladem loterie jsou však právě registrační pokladny. Co si o nich, milí čtenáři, myslíte vy?
V principu ano…
Fakt, že maloobchodníci a živnostníci dost často neodvádějí na daních tolik, kolik by podle zákona měli, může těžko někdo zpochybnit. Nejde přitom jen o daň z přidané hodnoty. Ale taky o daň z příjmů. A od té (respektive od daňového základu) se odvíjí další – třeba výše zdravotního pojištění a sociálního pojištění. Živnostničíte? Tak schválně, kolik na daních zaplatíte vy? A kolik si reálně vyděláte?
Když to zredukujeme na obecný princip, platí, že zákony a pravidla se mají ctít. Ne obcházet. A pokud je lidé jaksi nectí sami od sebe – což by byl ideální stav, který by nás ušetřil všech dalších „buzerací“, jež máme tak neradi – je třeba přistoupit k nějaké formě účinné kontroly a postihů. Potud je odpověď jasná: registrační pokladny ano. (Když nám to placení daní bez nich tak tuze nejde.)
... v praxi nás bůh chraň
Svět ideálních představ a principů ale od reality všedního dne a praktického života obvykle dělí propast velká jako Macocha. Pokud sociální demokraté vytáhnou po volbách ze šuplíku někdejší zákon z roku 2005, strhne se nejspíš pěkná a vcelku oprávněná mela.
Otázek, které zvednutí ruky pro to, co se jeví principiálně správné, trochu komplikují a celou věc znejasňují, je hned několik.
První a zásadní zní: pro koho mají být registrační pokladny povinné? A jak zařídit, aby to bylo fér pro všechny? Dřívější zákon zaváděl povinnost využívat certifikovanou pokladnu především pro hostinské a provozovatele maloobchodů. Ale co kadeřnice, kosmetičky a automechanici? Ti zůstávali naprosto z obliga. Všichni přitom sídlí v kamenných provozovnách a leckdo z nich jistě strčí peníze od zákazníka do kapsy, aniž by se obtěžoval s papírováním a daněním. Výslovně se pak v zákoně uvádělo, že povinnosti jsou ušetřeni podomní prodejci a provozovatelé prodejních automatů. To si pak ale přece zase nejsme všichni rovni, zase jeden „poctivý“ doplácí na jiného „nepoctivého“.
A další várka dotazů. Co prodavač párků, kamelot v metru a paní, od které si kupujete na trhu mrkev? Ti podle původního zákona žádnou výjimku ani generální pardon dostat neměli, registrační pokladna může být i přenosná. Dokážete si představit, že to bude v praxi fungovat? A co když jim třeba v přenosné pokladně dojdou baterky? Zavřou krám? Původní zákon na takové varianty, jakýms takýms způsobem pamatoval (hovořil o poruchách) a nařizoval obchodníkům, aby si obstarali pokladnu náhradní, případně v krajním případě na dobu nezbytně nutnou využívali paragony. Podrobné údaje o každé poruše by však prodejce musel zaznamenávat do servisní knihy – a hlásit servisnímu středisku. Takže by vám vybité baterky úplně nemusely projít.
Další velkou otázkou do diskuze je, jak přimějeme k využívání registračních pokladen prodejce z tržnic, které nedokážeme účinně donutit ani k tomu, aby neprodávali padělané adidasky? Nedopadlo by tak, že poctivcům by se na hrb naložila další povinnost a nepoctiví by stejně podváděli a obcházeli? Už před lety, když se o registračních pokladnách hovořilo poprvé, údajně existovaly programy, které si dovedly s registračními pokladnami poradit. Podobně jako si automechanik poradí s tachometrem, který vykazuje nesympaticky vysoké cifry. Technici dokážou pokladnu nastavit tak, aby se tržby nezaznamenaly na kontrolní pásku.
Fungujou vůbec jinde?
Na kolik přijde obchodníka registrační pokladna, zjistíme snadno – certifikovaná pokladna vyjde zhruba na deset, dvacet tisíc. Navrch by platil pravidelné kontroly a aktualizace softwaru při změně sortimentu nebo DPH – což by dohromady mohlo dát dalších pár tisíc za rok.
Kolik by stát stálo zajištění rozsáhlé administrativy k celému systému a zejména kontrolorů a kontrol, předem nikdo přesně nespočte. Pokud by měly být kontroly efektivní, musely by ale probíhat opravdu hojně – jedna věc je totiž mít pokladnu postavenou na pultu. A druhá věc zajistit, aby všechny tržby pokladnou skutečně procházely.
Ostatně, ani zkušenosti z ciziny nejsou nijak oslnivé a jednoznačné – v Itálii, Řecku ani na Slovensku prý zavedení registračních pokladen moc nezabralo. Na to, zda u našich slovenských bratrů kartami zamíchá zákazník, který prý po spuštění účtenkové loterie začne účty z registračních pokladen tvrdě vyžadovat, si však musíme počkat.
Co si o registračních pokladnách myslíte vy? Jste pro, nebo proti? A pro koho by měly být případně povinné? Své názory a postřehy pište do diskuse. A nezapomeňte nám nechat kontakt. Nejzajímavější příspěvek odměníme knížkou z nakladatelství Grada.
Sdílejte článek, než ho smažem
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno