Penzijní fondy fungují špatně, říká úřad. Jak se změní?

Jiří Hovorka | 10. 6. 2019 | 60 komentářů

Důchodová komise projedná na konci června návrhy na zatraktivnění třetího pilíře. Co všechno je ve hře?

Penzijní fondy fungují špatně, říká úřad. Jak se změní?

Spoření na důchod se státním příspěvkem nefunguje efektivně. Lidé si do něj nedávají dost peněz, málo ho využívají mladí lidé a navíc většina spoří v transformovaných fondech, které mají velmi nízké výnosy. Takové vysvědčení dostal takzvaný třetí pilíř na zatím posledním jednání „důchodové komise“. Její členové řeší třeba i to, jestli je v pořádku, když penzijní společnosti jsou v zisku, zatímco lidé u nich prodělávají.

Zástupci penzijních společností odmítají, že by fondy nefungovaly efektivně – jestliže v nich spoří přes čtyři miliony lidí, tak zřejmě mají v systém důvěru. Společnosti ale souhlasí s tím, že by lidé měli spořit víc a že transformované fondy s každoroční garancí nedávají smysl. Systém by se tedy podle nich neměl předělávat, ale vylepšit.

Začneme spořit automaticky?

Konkrétní návrhy změn slíbilo ministerstvo práce a sociálních věcí připravit na příští jednání důchodové komise, které proběhne na konci června.

Jaké jsou podle něj hlavní nedostatky současného systému? „Třetí pilíř neplní svůj účel, tedy zajistit střadatelům dodatečné příjmy ve stáří. I přes státní podporu ve výši 19 miliard korun ročně tvoří státní penze 96 procent příjmů důchodců. Lidé si odkládají v průměru jen 2,3 procenta hrubých mezd. Většina občanů také nespoří ve třetím pilíři tak dlouho, jak by mohla. Nesporným faktem je i to, že třetí pilíř využívá velmi málo pracujících v mladším věku,“ vysvětluje mluvčí ministerstva Barbara Hanousek Eckhardová.

Investovat a šetřit!

Jasně, nachystat se na stáří. Dobře si vychovat hodně šikovných dětí, pořídit si byt, aby se nemusel platit nájem, a zahrádku, aby si člověk sám vypěstoval lacino dobroty.

Ale k tomu pořád investovat a šetřit.

Rádi poradíme s výběrem a pomůžeme porovnat. U vybraných podílových fondů neplatíte vstupní poplatek.

„Většina občanů navíc spoří ve starých transformovaných fondech, jejichž výnosnost v řadě případů nepřekročí ani inflaci. Kupní síla jejich úspor se tak snižuje,“ dodává mluvčí. Ministerstvo ale nad třetím pilířem rozhodně neláme hůl, má podle něj obrovský potenciál. Je ale potřeba udělat takové změny, které by ho dokázaly „naplnit“.

Nejčastěji se mluví o povinných příspěvcích zaměstnavatelů lidí v náročných profesích. Tím by se mohlo vyřešit i přání na jejich dřívější odchod do důchodu. Má jít například o svářeče, zaměstnance hutí nebo hasiče. A možná třeba i zdravotní sestry, protože počítat se můžou i psychicky náročná zaměstnání. Celkem by se tyto změny mohly dotknout zhruba 650 tisíc lidí.

Ve hře je také zavedení státního penzijního fondu. S návrhem přišli Piráti, měl by podle nich pomocí zvýhodněných státních dluhopisů připisovat výnos, který by aspoň pokryl inflaci.

Předsedkyně důchodové komise Danuše Nerudová chce prosadit automatický vstup do třetího pilíře. „Mladým lidem by se s nástupem na pracovní trh začalo automaticky odvádět určité procento z výplaty do třetího pilíře. Kdo se nebude chtít účastnit, může se odhlásit,“ řekla v rozhovoru pro Peníze.cz. 

Právě práce s mladou generací je podle Nerudové naprosto zásadní. „Musíme ji vzdělávat a vysvětlovat, že je normální, aby se člověk během aktivního života dostatečně zajišťoval na stáří,“ vysvětluje šéfka komise.

Stát se také může pokusit spoření na důchod ještě víc zatraktivnit. Třeba tím, že zvýší státní příspěvek nebo daňové zvýhodnění.

U velké části domácností ale všechno může narazit na jejich nízké výdělky. „Zvýšení příspěvků do fondového pilíře důchodového systému brání především nedostatečná výše pracovních příjmů většiny zaměstnanců i OSVČ v České republice, stejně jako malá ochota zaměstnavatelů výrazně podporovat zvyšování důchodových příjmů jejich zaměstnanců,“ říká Vít Samek, člen důchodové komise a místopředseda Českomoravské konfederace odborových svazů.

Nízké výdělky velké části domácností mohou podle Samka hrát proti povinnému spoření na důchod. Lidem by totiž další povinné odvody zhoršily aktuální situaci.

Jak to, že vydělávají?

Do debaty teď začala častěji pronikat i jedna konkrétní výtka směrem k penzijním společnostem. „Když se podívám na výnosnost fondů třetího pilíře a ziskovost penzijních společností, vůbec se mi to nelíbí,“ říká například Nerudová.

Budeme spořit do státního?

Důchodová komise uvažuje o zavedení státního penzijního fondu, který by byl alternativou k fondům soukromých penzijních společností. Dobrý nápad, nebo zbytečnost, která ještě víc zkomplikuje český penzijní systém?

Očima expertů: Má smysl zavádět státní penzijní fond?

Podle Pirátů by českému penzijnímu systému prospěl státní fond, který by byl bezpečný a měl dostatečně atraktivní výnosy. Na podrobnosti jsme se zeptali poslance a člena důchodové komise Tomáše Martínka.

Proč chceme státní penzijní fond? Spoření na důchod nefunguje dobře

Jak posílit takzvaný třetí pilíř a motivovat lidi, aby si víc spořili nad rámec státního důchodu? Proč v komisi chybí zástupce penzijních fondů? A kde najít zdroje na výplatu penzí v budoucnu? O tom je rozhovor s Danuší Nerudovou, předsedkyní Komise pro spravedlivé důchody.

Spoření na penzi má být pro všechny. Ve hře je státní fond i progresivní daň

Penzijní společnosti jsou totiž ziskové i v době, kdy lidem peníze ve fondech reálně znehodnocují. Třeba v loňském roce, který byl z pohledu investic hodně neúspěšný. Všechny fondy – transformované i účastnické – skončily daleko pod inflací. Osm penzijních společností, které v Česku působí, si ale v souhrnu připsalo čistý zisk 1,4 miliardy korun.

„Předně je nutné zdůraznit, že penzijní společnosti odevzdávají účastníkům veškerý hospodářský výsledek fondů a náleží jim výhradně zákonná odměna. Zmiňovaných 1,4 miliardy korun je pak dobré vidět v relaci k objemu spravovaných prostředků. Pokud má 4,4 milionu účastníků naspořeno 457 miliard, znamená to průměrnou čistou ziskovost sektoru 0,26 procenta,“ reaguje Pavel Racocha, šéf KB Penzijní společnosti.

Zmíněný zisk pochází z poplatků. Jejich výši limituje zákon. Za správu můžou penzijní společnosti účtovat klientům maximálně procento z výše spravovaných vkladů, z připsaného zhodnocení pak maximálně 15 procent. 

Penzijní společnosti jsou podle svých šéfů efektivnější než stát. „Nákladová marže České správy sociálního zabezpečení se pohybuje kolem 1,5 procenta z každé spravované koruny, marže penzijních společností je třikrát menší. Výdaje ministerstva financí na jednoho zaměstnance činí 1,7 milionu korun ročně, u penzijních společností to není ani polovina. Až tedy někdo bude přemýšlet, jestli státu svěřit správu celoživotních úspor, měl by znát i tyto údaje,“ říká Marcel Homolka, šéf Penzijní společnosti České pojišťovny. Naráží tím právě na úvahy ohledně vzniku státního fondu.

Zástupci penzijních společností se také snaží vysvětlit, že by lidé neměli panikařit, když fondy krátkodobě prodělávají. „Doplňkové penzijní spoření nejsou krátkodobé úložky. Jedná se o dlouhodobé investování na penzi,“ zdůrazňuje Racocha. V některých letech – typicky v loňském roce – tak podle něj cena „logicky kolísá“, aby se pak kompenzovala v podstatně lepších letech.

Garance? Nesmysl

Za špatné výnosy transformovaných fondů, kde má své úspory většina lidí ve třetím pilíři, nemůžou podle svých šéfů penzijní společnosti, ale zákonem stanovené podmínky.

„Absolutním unikátem v ČR je zákonná garance takzvané každoroční kladné nuly, tedy jakýsi závazek penzijní společnosti, že klient nesmí žádný rok prodělat ani halíř. To je nesmysl, který neexistuje v žádné vyspělé zemi na světě! Tento typ garance je nesmírně neefektivní jak pro penzijní společnosti, tak pro klienta,“ upozorňuje Homolka.

Jak se daří třetímu pilíři?

Většina fondů nového i standardního penzijka v posledních letech velkou radost klientům nedělá. Nejvíc peněz je v konzervativních fondech, kterým se dlouhodobě nedaří překonávat ani inflaci. Přečtěte si víc.

Horší než penzijní připojištění. Proč většina nových fondů nevydělává?

Kolik vydělalo vaše penzijní připojištění? Známe výsledky

Nové penzijní fondy konečně rostou. Kolik vám vydělaly?

Logická a efektivní by podle něj byla garance až v okamžiku výplaty úspor. „Klient by měl mít jistotu, že v nejhorším případě dostane alespoň zpátky své celoživotní úspory. S vysokou pravděpodobností pak v dlouhodobém horizontu naspoří až dvakrát více, než když spoří stejnou částkou na smlouvě s každoroční garancí,“ dodává Homolka.

Při plánovaných změnách bychom se podle něj měli inspirovat v zahraničí. „Vše už bylo vymyšleno. Na nás je jenom vybrat správné věci a dobře je implementovat. Inspiraci můžeme najít například v Polsku, kde letos spustili rekonstrukci třetího pilíře postavenou na povinném příspěvku zaměstnavatele a automatickém vstupu pro lidi pod padesát let,“ říká šéf největší tuzemské penzijní společnosti.

I kdyby se důchodová komise na změnách shodla a ministerstvo práce z nich připravilo návrh zákona, nemusí k nim nakonec dojít. „Rád bych byl optimistou, ale v současném politickém prostředí bude nesnadné jak formulat opatření ke změně stavu, tak získání politické podpory pro jejich prosazení,“ obává se odborář Samek.

Dva pohledy na třetí pilíř

Marcel Homolka, generální ředitel Penzijní společnosti České pojišťovny

Třetí pilíř v České republice má dva zásadní problémy:

1. Lidé si na stáří spoří malé částky. Podle Světové banky a OECD by si měli odkládat zhruba 5 až 10 procent ze mzdy. Realita v Česku je nyní cca 2,5 procenta.

2. Ani 25 let po spuštění systému se do něj nedaří dostat mladé lidi. To není problém pouze u nás, ale i v ostatních zemích, kde je třetí pilíř dobrovolný. V tom se ministerstvem víceméně shodujeme.

Jak z toho ven?

Myslím si, že vše už bylo vymyšleno. Na nás je jenom vybrat správné věci a dobře je implementovat. Inspiraci můžeme najít například v Polsku, kde letos spustili rekonstrukci třetího pilíře postavenou na povinném příspěvku zaměstnavatele a automatickém vstupu pro lidi pod padesát let. Výše odvodu na účet, který budou spravovat soukromé společnosti, by měla být až osm procent ze mzdy. Poláci si od toho slibují zvýšení soukromých úspor obyvatel a snížení závislosti na státem vyplácené penzi.

V západních zemích tvoří totiž státem vyplácená penze obvykle pouze polovinu příjmu, který důchodce měsíčně dostává. Druhou půlku mu zasílají penzijní společnosti. Celkový náhradový poměr tak obvykle činní 80 až 90 procent příjmu před odchodem do důchodu. Dá se tedy konstatovat, že státní penzi máme de facto stejnou jako v okolních zemích, ale bohužel už nedostáváme tu druhou půlku.

Druhou půlku nedostáváme, protože v systému chybí úspory. Všechny české penzijní společnosti dohromady spravují úspory v hodnotě zhruba 18 miliard eur, oproti tomu například jenom největší nizozemská penzijní společnost spravuje 400 miliard eur, další tamní penzijní společnost má ve správě 320 miliard eur… Nemůžeme se tedy divit, když průměrný náhradový poměr důchodce v Nizozemsku činí 105 procent jeho příjmu před penzí. Mají prostě naspořeno!

Absolutním unikátem v ČR je zákonná garance takzvaná každoroční kladné nuly, tedy jakýsi závazek penzijní společnosti, že klient nesmí ŽÁDNÝ rok prodělat ani halíř. To je nesmysl, který neexistuje v žádné vyspělé zemi na světě! Tento typ garance je nesmírně neefektivní jak pro penzijní společnosti, tak pro klienta. Logická a efektivní by přitom byla garance až v okamžiku výplaty úspor. Klient by měl mít jistotu, že v nejhorším případě dostane alespoň zpátky své celoživotní úspory. S vysokou pravděpodobností pak v dlouhodobém horizontu naspoří až dvakrát více, než když spoří stejnou částkou na smlouvě s každoroční garancí.

Zaregistroval jsem také diskuzi na téma založení státního penzijního fondu. Tedy pár čísel pro srovnání: Nákladová marže České správy sociálního zabezpečení se pohybuje kolem 1,5 procenta z každé spravované koruny, marže penzijních společností je třikrát menší. Výdaje ministerstva financí na jednoho svého zaměstnance činní 1,7 milionu korun ročně, u penzijních společností to není ani polovina tohoto čísla. Až někdo tedy bude přemýšlet, jestli státu svěřit správu celoživotních úspor, měl by znát i tyto údaje. Toto jsou skutečná a tvrdá fakta.

Další otázkou je obecně důvěra ve stát. Chci skutečně státu svěřit svoje celoživotní úspory? Kde mám jistotu, že vlády si je nepřivlastní na splácení svých politických slibů stejně, jako to udělala maďarská vláda a jako se to nyní chystají udělat i v Rumunsku?

Vít Samek, odborářský předák a člen důchodové komise

Hodnocení, s nímž přišlo ministerstvo práce na poslední jednání Komise pro spravedlivé důchody a k němuž neměli připomínky ani přítomní zástupci ministerstva financí, vychází z reálných čísel o současné situaci v třetím důchodovém pilíři. Charakterizuje ji jako stav velmi výhodný pro penzijní společnosti, kterým přináší významný ekonomický efekt, a nevýhodný pro účastníky, jimž připisované výnosy nepomáhají ochránit reálnou hodnotu úspor.

Je zjevné, že od dobrovolného systému lze jen stěží očekávat více. Převaha starších klientů v systému se chová rozumně, když setrvává v konzervativní strategii, protože s ohledem na svůj věk již nemůže riskovat v agresivnějším portfoliu riskovat ztráty, které by nestihla vyrovnat.

Logicky se chová i mladší generace, která z pochopitelných důvodů využívá prakticky všechny finanční zdroje, které má k dispozici, především pro zajištění svého bydlení formou dlouhodobých finančních závazků (hypotéky) a k financování běžných potřeb rodiny.

Rozumně se chová i stát, který v porovnání vysokých temp růstu mezd a nízkých investičních výnosů upřednostňuje roli průběžného důchodového pojištění. To je za dané situace výrazně efektivnější, zejména pro nízko- a středněpříjmové skupiny obyvatel.

Logicky pak role třetího důchodového pilíře směřuje k podpoře možností příjmově silnějších skupin obyvatel. Částečně jim tak kompenzuje náklady vyplývající ze solidárního spolufinancování důchodových nároků osob, které před odchodem do penze nezískaly dostatečnou dobu pojištění a dostatečně vysoký vyměřovací základ – kvůli nízké výši jimi zaplaceného pojistného, popřípadě kvůli takové formě práce, z níž nebylo odváděno pojistné buď vůbec, nebo jen v malé výši. Je smutnou skutečností, že do této skupiny spadá velké množství osob samostatně výdělečně činných, jejichž nízké důchody se stanou postupem doby významným sociálním problémem.

Zvýšení příspěvků do fondového pilíře důchodového systému brání především nedostatečná výše pracovních příjmů většiny zaměstnanců i OSVČ, i malá ochota zaměstnavatelů výrazně podporovat zvyšování důchodových příjmů jejich zaměstnanců. To ztěžuje i úvahy o případném zavedení povinnosti přispívat do třetího pilíře pro uvedené subjekty a o stanovení minimální povinné výše takových příspěvků, například tři procenta hrubé mzdy zaměstnance, a to jak pro příspěvky odváděné zaměstnancem, tak i zaměstnavatelem.

Komise pro spravedlivé důchody stojí před nejednoduchým problémem. Rád bych byl optimistou, ale v současném politickém prostředí bude nesnadné jak formulování opatření ke změně současného stavu, tak získání politické podpory, pro jejich prosazení.

Líbil se vám článek

+12
Ano
Ne

Diskuze

10. 6. 2019  |  16:52  |  jezevec

nevnucuju jim dluhopisy. at si investujou do čeho chcou, třebas do tech svých agresívních strategií....Celý text

11. 6. 2019  |  06:55  |  StrasidelnyStin

Nutit lidi si spořit na důchod v době kdy mají malé děti je zvěrstvo.

Vložit komentář

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK