Portfolio manažer nejúspěšnějšího penzijního fondu: Na loňská zhodnocení zapomeňte

Ondřej Tůma | 9. 6. 2018 | 17 komentářů

O nervozitě na akciových trzích, sestavování portfolia penzijního fondu, možných úpravách důchodového systému a ochotě lidí odkládat peníze na stáří. Rozhovor s Martinem Pavlíkem a Richardem Siudou ze společnosti Conseq.

Portfolio manažer nejúspěšnějšího penzijního fondu: Na loňská zhodnocení zapomeňte

V roce 2013 byla Conseq Penzijní společnost na startu doplňkového penzijního spoření nejrychlejší a nejodvážnější. Její globální akciový penzijní fond dnes suverénně kraluje trhu. Za posledních pět let přinesl klientům zhodnocení přesahující 60 procent. To je skoro o čtyřicet procentních bodů víc, než dosáhl druhý nejlepší fond v pořadí.

V čem spočívá investiční úspěch fondu? Jak ho ovlivní nastávající pokles akciových indexů? A mění se přístup Čechů k odkládání peněz na důchod? O tom jsme si povídali se zástupci společnosti Conseq – portfolio manažerem Martinem Pavlíkem a členem představenstva a ředitelem prodeje Richardem Siudou.

Martin Pavlík

Martin Pavlík
 

Jako portfoliomanažer působí ve společnosti Conseq Investment Management od roku 2008. Zpočátku řídil především retailová fondová portfolia, od roku 2012 se věnuje řízení Conseq Invest Akciového fondu, institucionálních portfolií nebo Conseq globálního akciového účastnického fondu, který je nejvýkonnějším penzijním fondem v Česku. Podle Citywire je celosvětově 14. nejlepší portfoliomanažer do 40 let v tříletém období do ledna 2017. Vystudoval Fakultu financí a účetnictví Vysoké školy ekonomické.

Akciím se letos moc nedaří. Je u konce party dynamických fondů doplňkového penzijního spoření, které v posledních letech připisovaly nadstandardní zhodnocení?

Martin Pavlík: Částečně ano. Dařilo se ekonomice v USA, pomalu se rozjela Evropa a výrazný progres byl patrný také na emerging markets. Jenže hodnoty akciových trhů svým způsobem předběhly dobu. Globální hospodářský růst dosáhl v loňském roce maxima, postupně dochází k normalizaci měnových politik, rostou úrokové sazby, rostou ceny komodit, hrozí obchodní války. To všechno začaly akciové trhy v letošním roce více reflektovat, což se projevuje jejich vyšší rozkolísaností.

Takže nevěříte, že se to ještě během letošního roku zlomí a akciové penzijní fondy zase vystřelí nahoru?

MP: Letos bych nečekal zhodnocení jako v loňském roce, tedy kolem deseti procent. Spíš se bude pohybovat mezi nulou a pěti procenty.

Co by se muselo stát, aby byly výsledky lepší?

MP: Je tu řada geopolitických rizik a ani centrální banky už nebudou trhům tolik nahrávat. Prostě se musíme smířit s tím, že se akciové trhy na čas vyčerpaly a jejich výkonost teď bude nějakou dobu slabší. Například průměrná roční výkonnost indexu amerických akcií S&P 500 za posledních pět let byla 13 procent, dlouhodobě se ale pohybuje okolo 7 procent. Teď tedy budeme muset počkat, než zisky společností doženou současné tržní ocenění jejich akcií.

Když se podíváme podrobněji na složení vašeho globálního akciového fondu, sázíte hodně na středoevropský region a emerging markets. Není to pro penzijní fond příliš riskantní?

MP: Jde o produkt s dlouhodobým investičním horizontem. A v těchto regionech dnes zkrátka vidíme mnohem vyšší růstový potenciál než na vyspělých západních trzích. Globální emerging markets navíc tvoří v našem portfoliu zhruba dvacet procent, což není zas tak mnoho.

Kolik to sype

Víme, jak se letos zhodnocují peníze, které jste poslali do fondů doplňkového penzijního spoření.

Jak si letos vede nové penzijko

Ve střední Evropě ale máte zainvestováno kolem čtyřiceti procent…

MP: Vychází to ze stylu řízení našeho penzijního fondu. Ve středoevropském regionu jdeme odspodu – nezohledňujeme tolik makroekonomický vývoj daných ekonomik, ale soustředíme se na fundamenty jednotlivých společností a snažíme se najít ty, které jsou podhodnocené. Střední Evropa je náš klíčový trh, takže není překvapivé, že tu máme zainvestováno nejvíc. Setkáváme se s managementem a analytiky jednotlivých společností, účastníme se konferencí, kde se řeší jejich produkty a služby, čteme mnoho zpráv, zkrátka středoevropskému regionu a místním akciím rozumíme v porovnání s jinými regiony nejlépe.

Nemáte strach, že když se ekonomicky zadrhne Západ, strhne sebou i středoevropský region?

MP: Možné to samozřejmě je. Záleželo by na hloubce korekce na západních trzích. Nejvíc by to pravděpodobně zasáhlo Polsko, které představuje v našem regionu nejlikvidnější trh. V Česku, Slovensku, Maďarsku, Rumunsku nebo Slovinsku je likvidita nižší. Když se podíváme například na českou nebo rumunskou burzu, prim tam hrají především dividendové titul y, které mají ve špatných časech vyšší pravděpodobnost překonat trh.

Jakým trhům a segmentům dnes ve střední Evropě nejvíc věříte?

MP: Je to opravdu společnost od společnosti. Na burzách tu převažují tituly finančních institucí, které by v nejbližší době neměly zaznamenat výraznější propad růstu ani snížení čistého zisku. V Česku se teď odkupují akcie Fortuny a Unipetrolu, ve Slovinsku zase výrobce bílé techniky Gorenje. Ve všech třech společnostech jsme měli solidně zainvestováno a portfolia, která obhospodařujeme, si připsala hezké zisky.

Komu teď nejvíc věříte na pražské burze?  

MP: Po ziscích z poslední doby je těžké najít podhodnocenou firmu. Proto se teď víc orientujeme na dividendové tituly. Podobné je to i na slovinské a rumunské burze.

Na pražské burzy jsme teď nejvíc nakloněni akciím mediální skupiny CME. Daří se ekonomikám, rostou ceny televizní reklamy, společnost snižuje zadlužení, úrokové náklady. Je velice pravděpodobné, že bychom se za dva roky mohli dočkat první výplaty dividendy. 

Co banky a ČEZ?

MP: Na akcie ČEZu jsme nyní mírně negativní, cena silové elektřiny se stabilizovala a stále není jasno kolem výstavby nových jaderných bloků, což se může negativně projevit na budoucí dividendové politice. V letošním roce dosáhne ČEZ historicky nejhoršího výsledku, příští rok bude jen o trochu lepší.

U bankovních titulů jsme víceméně neutrální. Konkurenční prostředí nedovolí vyšší růst úrokových marží, zároveň náklady na riziko jsou na velice nízkých úrovních, což nebude trvat věčně.

Investovat a šetřit!

Jasně, nachystat se na stáří. Dobře si vychovat hodně šikovných dětí, pořídit si byt, aby se nemusel platit nájem, a zahrádku, aby si člověk sám vypěstoval lacino dobroty.

Ale k tomu pořád investovat a šetřit.

Rádi poradíme s výběrem a pomůžeme porovnat. U vybraných podílových fondů neplatíte vstupní poplatek.

A příklad společnosti, které věříte v zahraničí?

MP: Největší pozici držíme u společnosti KRKA, což je slovinský výrobce generik. Je to nezadlužená firmu s rostoucími tržbami, velice dobře kapitalizovaná, s moderním vybavením. Každoročně vyplácí dividendu, má stabilní a zkušený management. A ve srovnání s konkurencí se obchoduje s výrazným diskontem.

Jak často vlastně probíhají revize v portfoliu vašeho penzijního fondu?

Investiční rozhodnutí se dělají na investičních výborech, které se konají jednou za dva týdny. V portfoliu obměňujeme maximálně dvě až tři společnosti ročně. Snažíme se vybírat podhodnocené akcie, takže může trvat, než dojde k odemčení jejich hodnoty a růstu ceny. Proto obměňujeme tam malý počet akcií. Pracujeme ale kontinuálně s jejich vahami – jak moc jsou dané akcie v portfoliu zastoupené.

Kdo je váš favorit na rozvíjejících se trzích?

MP: Asie.

Můžete být konkrétnější?

MP: Věřím největším trhům – Číně a Indii. Brzy budou žít v těchto zemích tři miliardy lidí. Rostou tam investice, zvyšuje se kupní síla. Pro následující desetiletí je tam obrovský potenciál. Samozřejmě musíme počítat i s určitými riziky a nerovnováhou, ale z dlouhodobého hlediska jde o trhy, kde by investor neměl chybět.

V Consequ působíte jako manažer portfolií deset let, v posledních pěti letech se staráte o akciový penzijní fond. Není to pro člověka, který byl zvyklý sledovat krátkodobější investiční horizonty, příliš velká nuda?

MP: Je to trochu jiná výzva. Můžeme nakupovat akcie společností, kde se růst ceny projeví i za několik let. Oproti řízení standardního akciového portfolia je penzijní fond specifický také tím, že má zákonem limitované náklady. Kromě fundamentu společností je tak potřeba stále sledovat, jestli je obchod efektivní poplatkově, což někdy znemožňuje investovat do nástrojů, které by se jinak z pohledu investičního jevily dostatečně atraktivně.

Richard Siuda

Richard Siuda
 

Vystudoval Fakultu mezinárodních vztahů Vysoké školy ekonomické v Praze. Na počátku posledního roku studií byl v roce 2001 přijat do společnosti Conseq Investment Management na pozici portfolio administrátor. Po dvou letech přestoupil do nově vznikajícího oddělení prodeje investičních produktů prostřednictvím nezávislých investičních zprostředkovatelů. V roce 2006 byl jmenován do pozice ředitele retailového prodeje a zvolen členem představenstva. V rámci skupiny Conseq je zodpovědný za vývoj produktů pro retailovou klientelu a vztahy s externími distribučními partnery, a to jak v oblasti investičních fondů, tak doplňkového penzijního spoření, které společnost Conseq od roku 2013 také nabízí.

Váš globální akciový fond má suverénně nejlepší výsledky ze všech účastnických fondů doplňkového penzijního spoření. Čekal bych, že se k vám kvůli tomu pohrne mnohem víc klientů…

Richard Siuda: Nedochází k tomu ze dvou hlavní důvodů – kvůli administrativní náročnosti a nízkým provizím pro zprostředkovatele. Přestup není úplně jednoduchý. Pokud má člověk sjednané staré penzijní připojištění, musí nejprve absolvovat přesun z transformovaného do účastnického fondu a až pak může změnit penzijní společnost. Celý přestup trvá několik měsíců a většinou ho musí iniciovat poradce, který dostane relativně nízkou provizi, regulovanou státem, až na konci celého procesu. To všechno brzdí větší přesuny klientů mezi penzijními společnostmi.

Na druhou stranu, když srovnáme aktuální statistiky s čísly z předchozích let, je tu patrný pozitivní trend. Trh se konečně začíná rozhýbávat. Zhruba třetina klientů, kteří si u nás teď sjednávají doplňkové penzijní spoření, přechází z našeho transformovaného fondu, nebo z účastnických fondů konkurence.

Většina penzijních společností prý nechce přesvědčovat klienty k přestupu z penzijního připojištění k doplňkovému penzijnímu spoření kvůli tomu, že by jim pak mohli snadněji utéct ke konkurenci. Je to pravda?

RS: Určitě. Patrné to bylo zejména v prvních letech fungování doplňkového penzijního spoření. Penzijní společnosti byly spokojené, že mají klienty zaháčkované v transformovaných fondech a stále jim opakovaly, jak je skvělé mít možnost výsluhové penze a jistotu každoročního nezáporného zhodnocení. I když je to pro dlouhodobý investiční horizont nesmyslné.

Teď už klientům alespoň aktivně nebrání. Ke změně uvažování je tlačí i tržní podmínky. Když jsou výnosy dluhopisů dlouhodobě velmi nízké, nesou transformované fondy kromě reputační hrozby také riziko, že nedokážou dosáhnout slibovaného nezáporného výnosu.

Anketa

Jak vy jistíte stáří?

Letos jsou ale skoro všechny účastnické fondy v minusu. Nebojíte se, že to některé klienty utvrdí v tom, že je lepší zůstat ve starém penzijku?

RS: S tím nic nenaděláme. Vždycky platilo, že část klientů chce nakupovat akcie v době, kdy jsou nahoře, a prodávat, když jejich hodnota klesla. Koukají se jen do zpětného zrcátka a nemyslí racionálně. Lidem se proto snažíme vysvětlovat, že u dlouhodobého produktu, jakým je penzijní spoření, které je založené na pravidelném odkládání peněz, nemusí řešit propady trhů. I v rámci penzí navíc standardně nabízíme programy životního cyklu. Když vám zbývá do důchodu ještě spousta času, můžete mít agresivní akciové portfolio. A v předdůchodovém věku se pak akciová složka postupně překlápí do konzervativnějších instrumentů, aby hodnota vašich úspor na poslední chvíli výrazně neklesla.

Ovšem největší část peněz lidé posílají do konzervativních fondů, kde jim moc nevydělají…

RS: U většiny penzijních společností se totiž velká část klientů doplňkového penzijního spoření rekrutuje z lidí starších šedesáti let. Už jim vznikl nárok na jednorázovou výplatu v rámci penzijního připojištění, takže vypověděli smlouvu a vybrali peníze. Chtějí ale dál dostávat státní příspěvek, takže si na pět let založí novou smlouvu v doplňkovém penzijním spoření, kde už si logicky vybírají velmi konzervativní investiční strategii. Jsem rád, že u naší penzijní společnosti je věkový průměr klientů kolem čtyřiceti let, což mnohem víc odpovídá profilu produktu a taky dává mnohem větší investiční možnosti.

Nově vznikající vláda má v plánu vylepšení důchodového systému. Je podle vás potřeba konkrétně ve třetím pilíři něco zásadního měnit?

RS: Nemám pocit, že by třetí pilíř potřeboval nějakou parametrickou revoluci. Současné nastavení mi přijde v pořádku. Produkt má slušnou státní podporu.

Když jsem nedávno dělal rozhovor s šéfem Penzijní společnosti České pojišťovny Marcelem Homolkou, mluvil o tom, že by se mu ve třetím pilíři líbila řada změn. Třeba povinný příspěvek zaměstnavatelů…

RS: To je spíš politická otázka. K čemu by vedlo, kdyby zaměstnavatelé museli svým zaměstnancům povinně odvádět peníze do třetího pilíře? Politici si tím do budoucna vytvoří alibi. Až se sníží náhradový poměr v prvním pilíři, budou argumentovat tím, že lidé mají přece víc peněz díky příspěvkům zaměstnavatelů.

Pořád se točíme kolem problému, který měl řešit druhý pilíř. Ten dopadl neslavně a nikdo si ho tu už asi netroufne zavést. Přitom je absurdní, když nějaký politik nadává na druhý pilíř a zároveň oslavuje pilíř třetí. V obou systémech peníze na penzi spravují soukromé společnosti, riziko jejich znehodnocení je úplně stejné.  

Z druhého pilíře se ale stalo politikum.

RS: Ano, to je pravda. Úplně se ale vytratilo, proč stát lidem přispívá a motivuje je, aby si spořili u penzijních společností – a je jedno, kolik k tomu bude zavedeno pilířů. Politici rádi mluví o tom, že podporují spoření na penzi, už se jim ale nechce říct, že to dělají kvůli tomu, aby se lidé v budoucnu vyrovnali s nižším důchodem z prvního pilíře.

Pojďme ještě zpátky k povinnému příspěvku zaměstnavatele do třetího pilíře. Jste pro? 

RS: V tuhle chvíli vám nedokážu jednoznačně odpovědět. Každopádně to není věc, která by náš důchodový systém spasila. Navíc je to trochu i morální hazard. Lidé by měli převzít zodpovědnost za to, jaké budou mít životní podmínky v penzi. Včetně toho, jakou si vyberou penzijní společnost a investiční strategii. Místo státního příspěvku a příspěvku zaměstnavatele by radši měli řešit, co se děje s jejich úsporami.

V poslední době se ve finančních kruzích diskutuje o možnosti, aby se dalo na penzi odkládat peníze se státní podporou i do jiných produktů, než nabízejí penzijní společnosti. Proč?

RS: Zvýšila by se konkurence na trhu i motivace lidí spořit peníze na stáří. Šlo by o zavedení individuálního penzijního účtu, který by zobecňoval možnosti dlouhodobého spoření na penzi se státním příspěvkem. Proč by měl stát podporovat pro vytváření rezerv na stáří jen penzijní spoření a životní pojištění, když je mnohem víc alternativ.

Je něco takového politicky průchodné?

RS: Uvidíme. Za dnešní politické situace si člověk nemůže být jistý skoro ničím. Každopádně lidé, kteří připravují legislativní návrhy, jsou ochotní o našem návrhu diskutovat, což je dobré znamení. Jak se k tomu postaví vláda a Sněmovna a jak se všechno může změnit při pozměňovacích návrzích, nedokážu říct.

Jak se díváte na záměr Evropské komise, která chce výhledově zavést panevropský důchodový systém? V něm by si lidé mohli napříč Evropskou unií spořit na důchod u penzijních a investičních společností, bank i pojišťoven.

RS: Zatím jde spíš jen o rešerše, jak fungují jednotlivé důchodové systémy států Evropské unie a jak si v nich lidé spoří na penzi u soukromých společností. Otázkou je, jestli by to šlo opravdu sladit tak, aby se penzijní spoření nabízelo v celé Evropské unii za stejných podmínek a jestli by k tomu byla vůbec vůle.

Nebyl by to pro české penzijní společnosti škrt přes rozpočet?

RS: Přineslo by jim to příležitosti i hrozby. Produkty by mohly jednoduše nabízet i přes hranice, zároveň by musely počítat s tím, že by jim tu konkurovaly například německé nebo rakouské penzijní fondy.

Dává to smysl?

RS: Principiálně ano. Vzniklo by velké konkurenční prostředí s širokou nabídkou pro klienty. Dnes můžete také investovat do nespočtu zahraničních podílových fondů. Samozřejmě záleží, jak by vypadlo konkrétní nastavení produktu. Teď jde ale vážně jen o teoretizování. Nedokážu si představit, že by se v dohledné době všechny členské země EU shodly na sjednocení pravidel penzijního spoření. Bude to běh na dlouhou trať.

Líbil se vám článek

+30
Ne
Ano

Diskuze

9. 6. 2018  |  22:18  |  Fanda

Je to tak, dolar za tu dobu posílil a pak mírně oslabil, ale asi by přidal k přímé investici do inde...Celý text

9. 6. 2018  |  05:45  |  Fanthomas

Jaký je vlastně přínos portfolio managera, který za pět let vydělá úžasných 60%, když jen samotný in...Celý text

Vložit komentář

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK