Zdroj: Shutterstock
České ekonomice se dávno nedařilo lépe. Rostou mzdy. Nezaměstnanost je na rekordním minimu. Vykládejte to ale statisícům Čechů, kteří jsou v exekuci. Velká část z nich navíc s vidinou, že se jim do konce života nepodaří dluhů zbavit. I to byl jeden z důvodů, proč se dnes zákonodárci snaží novelizovat insolvenční zákon, který určuje pravidla oddlužení. S návrhem na radikální proměnu pravidel přišel někdejší ministr spravedlnosti Robert Pelikán:
Poslanci ale jeho návrh rozhodně nevzali za svůj a tvořivě do něj vstupovali s pozměňovacími návrhy:
Minulý týden poslanci ve třetím čtení novelu insolvenčního zákona schválili. Hlasování předcházely vášnivé diskuze, jak systém správně nastavit, aby se kvanta dlužníků nepřesouvala do šedé ekonomiky, ale zároveň aby nedošlo k poškození věřitelů. Někteří poslanci pak schválení novely oslavovali jako důležitý krok správným směrem, jiní naopak kritizovali, že jde až příliš na ruku zájmům vymahačské lobby.
V první možné variantě, která vede k oddlužení, musí splatit dlužník svým věřitelům za tři roky nejméně 60 procent dluhu. V případě druhé varianty by měl dlužník za pět let uhradit alespoň 30 procent dluhu. Pokud však bude vynakládat veškeré možné úsilí, aby své dluhy splatil, a přesto této hranice nedosáhne, může soud i tak proces oddlužení ukončit. Kritici těchto pravidel připomínají, že třicetiprocentní hranice představuje stále velkou bariéru. Nelíbí se jim ani to, že „vynakládané úsilí“ dlužníka splatit své dluhy můžou jednotlivé soudy posuzovat velmi subjektivně.
Schválená podoba zákona se v některých bodech poměrně dost liší od původního záměru, který prosazoval někdejší ministr spravedlnosti Robert Pelikán. Jeho nástupce Jan Kněžínek si přesto podobu novely, která teď putuje do Senátu, pochvaloval. Na oddlužení bude moct dosáhnout víc lidí: „Mohly by to být desítky tisíc lidí, možná i větší čísla. Podle mě je to nejlepší institut, jak dosáhnout rychlého vymýcení problému dluhové pasti, který se tady rozmohl,“ uvedl ministr.
Jak se na novelu insolvenčního zákona dívají odborníci, které jsme oslovili v pokračování naší pravidelné ankety? Jsou spokojeni s výsledkem hlasování ve Sněmovně? Jaké jsou podle nich silné a slabé stránky předkládaného návrhu? A co by v zákoně změnili, kdyby to bylo jen na nich?
advokát, Exekutormasmulu.cz
Není to varianta takzvaného nulového oddlužení, a to ani teoreticky. Nejistota, zda někdo bude oddlužen, je podle mého problém a může se negativně projevovat libovůle soudů nebo i rozdílné „krajské právo“. Tedy bez jasných pravidel nebude právní jistota a ani spravedlnost. Nechávat to na judikatuře, když první spory můžou k Nejvyššímu soudu dojít až tak za sedm let, natož být rozhodnuty, to je problém. Co když budeme sedm let lidem chybně říkat, ať jdou do oddlužení a že na konci budou určitě bez dluhů a ono se ukáže, že tak snadné to není? Tohle může naprosto rozložit společnost.
prezident České asociace věřitelů
Současná podoba oddlužovací novely vyvažuje práva věřitelů a dlužníků rozhodně výrazně lépe než původní návrh. Za pozitivní určitě považujeme úpravu stávající pětileté varianty, která umožní oddlužení více lidem, nepředstavuje ale takový morální hazard jako původní nulová varianta. Kladně hodnotíme i prodloužení lhůty k přihlašování pohledávek nebo změnu v uspokojování úroků a dalšího příslušenství, které budou nově spláceny až po ostatních pohledávkách a nebude k nim přihlíženo při posuzování toho, zda dlužník splnil podmínky oddlužení. To by mohlo dlužníkům výrazně zvýšit šanci na úspěch a zároveň zajistit i spravedlivější rozdělování splacené částky mezi věřitele. Jako nežádoucí naopak vnímáme odstranění limitu celkové hodnoty dluhu ve výši 2,2 milionu korun. To má nepochybně význam směrem k dlužníkům, kteří se zadlužili v minulosti za poněkud nestandardních podmínek, kvůli kterým jim dluhy narostly do neúměrné výše. Pro dnešní dlužníky to však může být signál, že se mohou zadlužit takřka bez omezení a následně se jednoduše oddlužit.
vedoucí dluhového poradenství Člověka v tísni
Sněmovna po několikaletém martyriu schválila novelu insolvenčního zákona, která se příliš neliší od stávající legislativní podoby. Pominu-li privilegia pro seniory, kteří dostali díky Kateřině Valachové skutečnou šanci, byť jen jeden pokus, pro statisíce předlužených lidí se fakticky nic nemění. Poslanci ANO Nacher a Malá disentovali vůči vlastnímu ministrovi, který pak musel popřít volební program a přijmout kompromis, na který by byla pyšná i chytrá horákyně. A tak výsledek současně vítají zástupci bank a vymahačů dluhů a zároveň to poslanci v médiích zkoušejí prodat jako převratnou šanci pro předlužené lidi. Bariéra 30 procent totiž zůstává, jen byla posunuta ze začátku na konec, takže lidé mohou žít roky v naději a strachu a nakonec se soudce špatně vyspí a mají smůlu. Česko tak, díky hranici minimálního zaplacení dluhů, zůstává s Balkánem jedinou zemí v Evropské unii, která nenabízí předluženým světlo na konci tunelu. Přitom Jan Farský navrhoval úpravu, která by Česko zařadila v oblasti řešení dluhů mezi vyspělé země, mezi které dnes již patří i sousední Slovensko či Polsko.
ředitel Institutu pro sociální inkluzi
O novele insolvenčního zákona hlasovali poslanci (s výjimkou Pirátů, STAN a ČSSD) proti zájmům občanů Česka a v zájmu byznysmenů s exekucemi. Kvůli podmínce splacení alespoň 30 procent pohledávek (jež neexistuje nikde ve vyspělé Evropě) většina z 860 tisíc lidí v exekuci opět na oddlužení nedosáhne. Naopak neoddlužitelně zadlužených bude přibývat.
Novela likviduje motivaci těch, kteří se snaží, ale na konci insolvenčního řízení se stejně ocitnou v libovůli soudce, který uváží, zda se snažili dost. Definitivně pohřbívá ty, jejichž devastující dluhy jim znemožňují legálně pracovat a normálně bydlet. Zbývá jim jediné – pracovat na černo. Přitom v šedé ekonomice je v Česku minimálně 670 tisíc lidí! Makroekonomický rozměr je gigantický. Stát nevybírá daně, nereguluje práci obrovského množství lidí (a firem) v Česku. Lidé v šedé ekonomice zůstávají nechráněni.
To vše se projevuje rozkladem sociální soudržnosti, předlužení rozmnožuje sociální vyloučení. Přitom věřitelé zůstanou neuspokojeni. Tím méně ti slušní, kteří nevymáhají násilnými metodami. Předlužení lidé se cítí poraženi a podle toho také volí – antisystémově, radikálně, s ochotou uvěřit populistům.
poslanec, STAN
V Česku je v exekuci přes 800 tisíc lidí. Z nich zhruba 500 tisíc je v dluhové pasti. Mají takové dluhy, že je ani s vypětím všech sil nikdy splatit nedokáží. A nejde jenom o těch půl milionu lidí, jde i o jejich blízké, rodiny, které jsou tím také postiženi. A byla by chybná zkratka říci, že si za to mohou sami. Tak to není. V 90. letech u nás bujel bankovní socialismus, do roku 2016 úvěrový klondajk. Z desetitisícových dluhů věřitelé byli přes pokuty, lichvářské úkoly, příslušenství, schopni udělat statisícové i milionové dluhy.
Podle původního návrhu zákona měli dostat možnost vymanit se z dluhové pasti po sedmi letech oddlužování a maximální aktivity v podstatě všichni. Ve Sněmovně prošla úprava, která říká, že sice budou moci být oddluženi už po pěti letech, ale na konci toho období bude soud posuzovat, jestli těch pět let bylo všechno v pořádku. Nad rámec práce insolvenčních správců, kteří celých pět let mají povinnost neustále sledovat chování dlužníka, a pokud se ten nechová dostatečně aktivně a svědomitě, dát návrh k soudu na zrušení oddlužování. Ta pětiletá nejistota, kterou Sněmovna do zákona vložila, je špatně. Bohužel můj pozměňovací návrh, který by to řešil, neprošel. Naštěstí prošel alespoň ten, který umožňuje oddlužení i vysoce předluženým. Nikoho, kdo má zájem svoji situaci řešit, nenechává zcela padnout.
insolvenční správce z kanceláře Administrace insolvencí City Tower
Novela insolvenčního zákona není na poli řešení dluhových pastí malým krůčkem, ale obřím skokem. Vůbec poprvé máme úpravu, která dá šanci řešit úpadkovou situaci opravdu všem, nikoliv jen některým. Nový zákon v podstatě neklade bariéry pro vstup do oddlužení, když po dlužnících požaduje toliko průběžnou úhradu nákladů insolvenčního řízení a plnění věřitelům ve výši alespoň 900 korun měsíčně. Vyžaduje však i poctivost dlužníků a maximální snahu o úhradu dluhů. Přístup dlužníků k plnění svých povinností pak bude pod průběžnou kontrolou insolvenčních správců a bude podléhat hodnocení ze strany insolvenčních soudců. Jejich úkolem bude dohlédnout, aby druhou šanci dostali jen ti, kteří vyrovnání se svými věřiteli myslí vážně.
Schválená „oddlužovací novela“ představuje systémové řešení, které je potřebné nejen z pohledu dlužníků, ale i věřitelů. Umožní řešení úpadku statisícům lidí, kteří ho teď de facto řešit nemohou, jelikož mají příliš vysoké dluhy, nebo příliš nízké příjmy. I od těchto dlužníků tak věřitelé nově získají alespoň část pohledávek.
Cestou pro řešení úpadku dlužníků přitom nikdy nebylo a není exekuční řízení, jelikož dluhy upadnuvších osob jsou v tomto řízení reálně nesplatitelné, když exekuční srážky nestačí ani na pokrytí neustále narůstajících úroků a smluvních pokut. Těmto dlužníkům tak dosud nezbývalo nic jiného než pobyt v ekonomické šedé zóně, tedy práce načerno, ze které neměli a nemají nic ani věřitelé, ani společnost.
hlavní ekonom Czech Fund
Lichva je stará jako lidstvo samo. Bláhový je ten, kdo míní, že ji vymýtíme. Například sociální demokrat Chvojka mluví o tom, že stát se dopustil „hrozných zvěrstev“, když umožnil, aby lidé končili v dluhové pasti kvůli různým spotřebitelským úvěrům či nebankovním půjčkám. Rozuměj lichvářským úvěrům a lichvářským půjčkám. Jako by šlo úpravou legislativy lichvu po tisících let konečně vymazat z povrchu zemského. Kdeže. Úprava jen způsobí, že část lichvářů se přesune z šedé zóny do černé nebo z bílé do šedé. Problém nezačíná u státu, ale u konkrétních lidí. Těm ale revolver u spánku nikdo nedrží. Rozhodují se sami. Pravda, někdy pod tlakem okolností, jaké by nikdo nechtěl zažít. Mnohdy se ale lidé ocitají v dluhové pasti vlastní vinou, nikoli nepřízní osudu. V některých případech důvody nerozlišitelně splývají: částečně si za dluh mohou sami, částečně ne.
Pokud by snad podíl lidí, kteří končí v dluhové pasti nezaviněně, byl enormně vysoký, máme tu fundamentální problém systémového rázu. Ten ale nevyřešíme snazším oddlužováním: lidé budou v dluzích končit dál, jen je to nebude tak bolet. A protože to nebude tak bolet, zvýší se četnost morálního hazardování a v dluhové pasti bude končit víc lidí vlastní vinou. Musíme tedy hledat zdroj onoho „fundamentálního problému systémového rázu“. Může to být třeba nízká úroveň starobních důchodů, třeba ale takový fundamentální problém neexistuje a lidé si za uvíznutí v dluhové pasti opravdu mohou z převážné míry sami. Je-li problémem nízký starobní důchod, pak je třeba zajistit, aby lidé měli ve stáří víc peněz. Reformou důchodového systému nebo snížením daní během aktivní části života, aby pak měli více co spořit a investovat na stáří. Zkrátka a dobře, usnadnění oddlužení představuje jen zmírnění projevu celospolečensky nežádoucího děje, které je navíc kvůli riziku morálního hazardu potenciálně kontraproduktivní. Nepředstavuje však fundamentální řešení problému, pokud takový existuje. Líbivě se řeší symptom, nikoli podstata.
Dlouhodobý investiční produkt
Myslete na sebe a zabezpečte se na penzi co nejlépe. Třeba investováním do široké nabídky fondů.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
5. 11. 2018 11:31, bobo
jak se to vezme pane Jindro,souhlasím,že insolvenční správci budou mít tzv.stálý příjem z každého dlužníka,který do insolvence vstoupí. Souhlasila bych i s tím,že dlužník svůj dluh neumoří...otázka ale zní :PROČ..ODPOVĚĎ...protože nemá šanci.Uvedeno již výše...dlužníkovi jsou strhávány peníze z výplaty,je mu zabaven majetek,jsou mu obstaveny účty..mnozí skončí pod mostem díky tomu,přijdou o práci,protože zaměstnavatel není ochoten se o strhávání dluhů starat,přejdou do šedé ekonomiky.Dalším jsou strhávány splátky exekutorům z důchodu a pod.Věřitel nedostane přednostně splacen dluh protože nejdříve se musí napakovat exe,tím se u věřitele navyšují penále a další úroky a soudní výlohy a podobně..tím se dluhy navyšují do tak nehorázných částek,že dlužník nemá možnost normálně své dluhy splatit...A je úplně jedno jestli mu vznikl dluh vlastní blbostí nebo úmyslně nebo dokonce naprosto nespravedlivě...ti kteří k těm dluhům přišli bez vlastního přičinění nemají dokonce v našem státě ani šanci se bránit a mnohdy přichází o střechu nad hlavou naprosto nespravedlivě...příkladů a lidských neštěstí v tomto směru je opravdu hodně...Stát by měl konečně pochopit,že když nedá lidem šanci se dluhů zbavit tak tolik slibovaná krize,která má údajně brzy opět nastat uvrhne celý stát do hluboké propasti...
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
V diskuzi je celkem (10 komentářů) příspěvků.