Vrcholový sport není pro lidi

Ten clovek neni ani schopen ucastnit se rozhovoru, aniz by v nem nevyvracel sve vlastni argumenty. Nejdriv prohlasi, ze zeny se na vrcholovy sport nehodi, protoze se malo snazi a malo tomu obetuji. Pak argumentuje tim, ze nase (Ceske) zeny maji v zenskem vrcholovem sportu spatne vysledky, z cehoz jasne vyplyva, ze ostatni zeny se snazi vic a timpadem to neni obecna (biologicka) vlastnost zen, ale lokalni ceska (pravdepodobne kulturni) zalezitost. Nakonec cekat logicke mysleni od sportovce je asi hloupy napad.
Ja bych sve vnucce vrcholovy sport rozhodne nedoporucil - stejne, jako on. A vnukovi take ne. Uplne stejne bych jim nedoporucil heroin, nechat si schvalne ujet ruku salinou, ruskou ruletu, nebo svarovat nadrz auta se zbytky benzinu uvnitr. Ale pokud nekdo chce zahodit 15-30 let zivota a jeste se pri tom zmrzacit, tak je tezke mu (nebo ji) v tom branit.

Rozhodně souhlas, ale na druhou stranu pořád lepší když se budou řezat na hřišti nebo v ringu než kdyby si rozbíjeli hlavy klackama za stodolou...

pripadne s depresemi z toho, ze nenaplnilo ambice rodicu...

moc nerozumim rodicum, kteri chteji vychovat z ditete vrcholoveho sportovce bez ohledu na cokoliv, zejmena na skolu... Uspesnost takove vychovy je mala a rizika velka. Staci jedno hloupe zraneni a se sportem je konec a mate doma pologramotneho idiota trpiciho depresemi ze sportovniho neuspechu.

Tak nějak jsem asi rád, že v této věci nejsem jako Robinson na pustém ostrově :) - Martin výše to hezky vystihl... Chápu a uznávám, že sport obecně je pro mnoho lidí zájmem, prostředkem jisté národní sounáležitosti apod., jenže za sebe tomu vůbec nerozumím. Sport chápu jen jako prostředek k dosažení kondice a lepšího zdraví, popřípadě jakožto individuální způsob k duševnímu oddechu (turistika, běh, cvičení). Sociální funkci má pro mě minimální - připadá mi v tomto ohledu jako velmi povrchní a rivalitní - v přátelství jsou rivalita i obyčejná soutěživost celkem nadbytečné. Sport je rovněž celkem dost pomíjivá činnost - důležitý vědecký oběv, stateční a obětaví lidé, kvalitní filmy atd., jsou z hlediska vytváření národních i osobních vzorů a pocitů sounáležitosti důležitější... Jaké vzory jednání nám předkládá vrcholový sport? Cílevědomost? Snažení? Překonávání limitů? Dokazování si něčeho? - Všechny tyto cíle se, v případě sportu, naprosto míjí účinkem, protože jsou zaměřeny na individuální (čti: sobecký) rozvoj a nehledí na obecný prospěch ostatních. A různá altruistická chlácholení v podobě "charitativní činnosti" jsou jen dalším prostředkem k legitimizování prázdnoty tohoto typu sportu v lidském svědomí.

Naprosty souhlas.
Sport jedine rekreacni - jednou tydne s chlapama/babama na volejbal/fotbal/florbal/cokoli va pak na pivko - protoze tak je to o zabave a socialnich kontaktech nikoli "vitezstvi".
A deti at radeji chodi do skautu, ktery je uci kamaradstvi a spolupraci misto neustale rivality. (Te si v zivote jeste uziji dost aniz by chteli.)