Převzdělaná máma lepší než nedovzdělaný expert

Stat ovsem naeizuje 3 letou mterskou. A kdo nechce, je divny.

S dětmi člověku nejlépe poradí ti, kteří žádné nemají.

S dětmi člověku nejlépe

Pan Kašpárek nabízí vskutku neotřelé pohledy na věc, to je pravda. Pokud je ale on Brouk Pytlík, co to potom dělá z Vás? Má-li být jakákoliv diskuze rozumná, je přece potřeba napadat názory druhých, nikoliv jejich osoby. To, že z něčeho nemáte zrovna velký doktorát přece neznamená, že nemáte právo mít na to svůj názor...

Při vší úctě, plácáte nesmysly. 1) Imunitní systém dítěte je plně funkční už od narození. To, co nazýváte "vyzrálostí imunity" není závislé na věku dítěte, takže v tom není rozdíl mezi dvouletým a pětiletým dítětem. Odolnost proti nemocem je závislá především na kvalitě stravy, psychice a fyzické zdatnosti dítěte a také třeba na tom, kolik alkoholu a cigaret spásla maminka v těhotenství. Významnou roli ale hraje i adaptivní imunita, u které platí, že nemoci, které dítě jednou prodělá, zvládne podruhé o to lépe, což je naopak silný argument pro umístění dítěte do kolektivu. 2) Boom geneticky podmíněných a autoimunitních chorob jako Crohn a RS je relativně novou záležitostí, zatímco školky a antibiotika jsou s námi už mnoho generací. Antibiotika od první poloviny minulého století, školky ještě o sto let déle. Obojí můžete vinit z ledasčeho, ale určitě tedy ne ze šíření Crohna. To je prachsprostá cílená demagogie, za kterou byste se měl/a stydět. 3) Neustálé pojídání antibiotik je problém jejich předepisování, ne školek. To, že Vašemu dítěti doktor dá širokospektré antibiotikum na rýmečku s kašílkem je problém, jehož řešení nespočívá v izolaci dítěte. Na průběh jeho nemoci nemá žádný vliv to, jestli se nakazí teď ve školce, nebo za týden v tramvaji či na pískovišti. 4) Fixace dítěte na matku není argument proti umístění do školky. Je to právě setrvávání v blízkosti mámy, které fixaci dítěte prohlubuje, a je to právě jeho krátkodobé odloučení, které mu umožní se té fixace zbavit. Daleko větším problémem je spíš fixace matky na dítě...

Kašpárek vystudoval teorii filmu či co a kecá do všeho, takový Brouk Pytlík. :)

Správně se píše holt.

NEJPRVE OBECNĚ: Z dětství by si člověk měl mimojiné odnést schopnost hrát si sám i v kolektivu a komunikovat bez obtíží s vrstevníky, protože to s sebou nese pro život nedocenitelné zkušenosti. Školky a podobná zařízení jsou v tomto ohledu unikátní a jen v omezené míře nahraditelná prostředí. Individuální míra zdatnosti se v těchto kolektivech dá poměrně snadno (samozřejmě se správnou podporou rodičů) vyrovnat. Introverze, plachost či ne/zájem o tablety tedy nejsou překážkou. Dávat dítěti tablet ve věku, kdy se sotva naučilo číst a nemůže pro něj tedy zatím představovat významnou přidanou hodnotu, je pouze nezodpovědný hazard s jeho zdravým vývojem.
TEĎ KONKRÉTNĚ - CO ZNAMENÁ, ŽE UVEDENÁ DÍVKA "VÁZNE V ŘEČI, ALE MAMINKA JÍ ROZUMÍ"?
Jak již bylo zmíněno, případná plachost není vážný problém. Není tu sice žádné správně/špatně, ale jistě budete souhlasit, že schopnost pohybovat se ve společnosti vrstevníků je užitečná a čím dříve ji získá, tím snažší bude mít život a k tomu jí školka může pomoct. Rovněž nedejbože nějaká zdravotní/mentální porucha, protože v takovém případě jistě bude mít výjimku z povinné docházky...
Vámi zvolená slova však dávají tušit, že ona dívka spíše neumí artikulovat a jako mnoho dnešních dětí šišle jako mimima při prvních slovech, protože s nimi rodiče hráli hru "rozumím a přinesu", místo hry "tu hračku dostaneš, až přestaneš žvatlat". Tento stav je ve své podstatě retardace coby opožděný vývoj, a pokud se tato dívka nedostane do kolektivu stejně postižených dětí, pak ji ve školce čeká peklo na zemi, protože děti umí být kruté. To ale není argument do diskuze o tom, zda a v jakém věku mají děti chodit do školky a zda povinně či dobrovolně. Spíše to dává podnět k diskuzi o tom, zda by rodiče měli být hnáni k zodpovědnosti za zmršení výchovy svých dětí...

Děkuji za tento článek, v tuto chvíli probíhá experiment u mého syna (4), který chodil od dvou let do jeslí, nyní chodí do školky a kamarádky holčičky též (4) roky, která půjde od září teprve do školky.
No začnu s tím, že každé dítě je individuální. Holčička si umí hrát více sama, ale vázne v řeči (maminka jí rozumí) a kolektivu dětí se spíše vyhýbá. Drží se blíže u mamky. Můj syn, neumí si moc hrát sám, komunikačně je na tom velice dobře (dle logopeda), nemá sebemenší problém s kolektivem. Takže holčička je více fixovaná na maminku, jakékoliv cizí prostředí v ní probouzí úzkost a pláče. To byl důvod, proč holčičku nedala do školky o rok dříve. Holčička umí perfektně s tabletem, hold když se potřebuje uvařit, je to berlička. Můj syn vymýšlí kraviny, ale o tablet nejeví žádný zájem. Tak a teď mi řekněte, co je správně? Opět ani jedno, protože vraťme se zpátky na začátek, každé dítě je individuální a já jsem ráda za možnost volby...

Argumentuji nemocností časně nacpaných dětí do kolektivu i díky svým osobním zkušenostem. Moje starší dítě jsme dali do jeslí po druhém roce věku. Neměli jsme to dělat. Neustále bylo nemocné a na antibiotikách, až mu přestala zabírat. Teď v dospělosti je, zřejmě z toho, chronicky nemocné. Na základě těchto špatných zkušeností šel mladší syn do školky až skoro ve čtyřech letech. Dnes je mu přes třicet a antibiotika ještě vůbec nikdy nebral. Ve školce skoro nebyl nemocný. Dětská lékařka nám to potvrdila, že šel do promořeného kolektivu dětí později, již s vyzrálou imunitou. Děti kolem dvou let věku mají ještě imunitu nevyzrálou.

Školka je hlavně zařízení jak dostat rodiče (převážně matku) do práce. Takto vznikla a takto to je. Na to nemusím hledat zdroje. Společnost pro svoje hodně malé děti může - pro to své - najít matka i jinak než ve školce. Tak aby ho měla lépe v dosahu než když odjede do pracovního procesu, kde je pevnějí (výkonostně) vázána. Ostatní okolo je sociální inženýrství.

Myslím, že dnes se se vším moc nadělá. Např. já jsem do školky nechodila, hlídala mě babička (a díky bohu za to, hodně jsem se od ní naučila). Moje děti chodily do jeslí od 2 let, pak do školky, jinak to nešlo, měla jsem náročnou práci. Nezaznamenala jsem, že by jim to nějak ublížilo. Naopak - byla to i výhoda, že si prodělaly všechny dětské nemoci a získaly tak na ně celoživotní imunitu (na rozdíl od té po očkování), naučily se respektovat ostatní lidi (děti) kolem sebe, naučily se i jiným sociálním vztahům než jen v rodině. Všechno má svá pro i proti, i školka. Dítě, které má v rodině (i té neúplné) dobré zázemí a důvěřuje rodičům, nemá z kolektivního zařízení stres, naopak, je mezi dětmi rádo. Dítě potřebuje kolem sebe někoho stejného věku, ne jen samé autority. Mělo by být na rodičích, v kolika letech chtějí dítě do kolektivu dát a na jak dlouho denně. Některé děti jsou schopny být ve školce už i ve 2 letech - nenosí plenky, umí se víceméně i obléknout, najíst, atd. Ale některé tak samostatné nejsou, a ty by do školky chodit neměly. Je věcí rodičů, jak samostatné jejich dítě je - je to vlastně do jisté míry jejich vizitka, nakolik se mu věnují. Žádné kolektivní zařízení nemůže nahradit rodinnou výchovu a zázemí, ale není ani úplně zbytečné. Určitě by neměl určovat stát, zda dítě bude chodit do školky nebo ne, a od kolika let - měl by tady být individuální přístup. Státní nařízení, mnohdy zcela nesmyslná, nadělají více škody než užitku.

1) úplná rodina ze statistik ČSÚ znamená jen a pouze soudně nerozvedené manželství a to v žádném případě matku samoživitelku v reálu nevylučuje, takže teoreticky klidně může být 47% matek samoživitelek a zároveň 85% úplných rodin (skutečný stav neznám, jen poukazuji na zjevně chybný předpoklad, který si zde páně Kašpárek vykonstruoval)
2) pokud jste se svého syna zeptal na jeho vztah k matce tak, jak naznačujete, pak jste si vykoledoval přesně pasující reakci, protože takto se může opravdu zeptat jen blbec... doporučuji test otcovství - rozum, který váš syn pobral, určitě nemá od vás
3) Herman celoživotní následky separace před třetím rokem neupřesňuje nejspíš proto, že nejsou tématem debaty... držet se tématu a neuhýbat off-topic je poměrně užitečná, nikoliv však rozšířená schopnost...
4) Vámi uvedené příklady těchto následků jsou jen prostoduchou argumentační falší s cílem zesměšnit názory druhého, takže byste měl být setsakra opatrný s výroky o různých tlučhubech, jeslofobech a sociálních inženýrech... sám jste učebnicový příklady Danning-Krugerova efektu

Šla jsem do práce, když synovi byly 2 roky. Dali jsme jej do jeslí. A světe div se, dnes má 5 let a krom rýmeček a pár kašlíků nebyl ještě nemocný!

Zda se, ze je to i hodne o rodicich. Kdyby nevodili ocividne nemocne deti do sklolky a zustali s nemi na par dni doma vse by perfektne fungovalo. Je to hodne o pristupu, bohuzel v CR asi neuplatitelne. My mame jen nejlepsi zkusenosti ze zahranici (od 15. Mesice skolicka).

Až teď jsem si všimla podpisu - "Kašpárek"!!! Že já jsem to otvírala!!! Ten expert "NA VŠECHNO" má ale hroší kůži!Ten bude kecat pořád a pořád a úplně do všeho a tam, KDE NEMÁ CO POHLEDÁVAT, KDE ZDRŽUJE, tj. na Peníze.cz, kde čekáme něco úplně jiného. Je to stejný blbec jako ten klaus ml., taky Všeználek...

Argument o neustale nemocnych detech plati pro vsechny deti: neznam dite ktere zacalo chodit do kolektivu a na zacatku nebylo casto nemocne: at uz slo o skolku nebo skolu. Nase deti bezne od 2 let ale i drive chodi samy na zachod a pleny nepouzivaji. Zkratka muj nazor je ze pokud stat chce bojovat proti nerovnosti mezi muzi a zenami tak si myslim ze umoznit rychly navrat do prace i pro zeny co maji pouze prumernou mzdu je super. Vsimne te si ze nikdo ty deti od 2 let do skolky necpe, pouze dava rodicum moznost se rozhodnout i v pripade ze nemaji penize soukromou skolku.

Moc pěkný článek. Nechápu, proč většina české společnosti ještě nepochopila, že existuje i něco jiného, než jesle z dob socialismu a že dát dvouleté dítě do jeslí/školky neznamená odvédst ho tam na 6:30 a vyzvednout v 17:00 5x týdně. Dát dítě 2 a třičtvrtě roku staré do školky je problém, zato dát tam tříleté ze dne na den i se spaním je naprosto košer.

Dítě do tří let do školky nepatří, stejně jako dřív nepatřilo do jeslí. Nejen, že je fixované na matku, a to mnohé děti jsou ještě i v pěti letech, ale je zde problém plen a hlavně imunity. Tak malé dítě nemá vyzrálou imunitu a ve větším dětském kolektivu je neustále nemocné. Z tohoto důvodu je stejně matka pořád doma, pokud nemá spolehlivé hlídání. Neustálé pojídání antibiotik není také pro dítě to nejlepší, zvlášť v tam malém věku. Pak se všichni diví, že pořád přibývá různých autoimunitních nemocí v dospělosti, i jiných nemocí souvisejících s poškozenou imunitou. Jako je třeba Crohnova choroba nebo roztroušená skleróza a další.

samozřejmě, že děti do tří let do školky nepatří. Sociálním inženýrstvím jsou naopak opačné praktiky a nic na to nemění ani odkaz na podobný necitlivý přístup soudruhů z některých zemích EU