Jak pomoci jiným a zároveň ušetřit na daních

Souhlas s jednou vyjímkou - a to když ten dar poskytnete sobě nebo svému rodinnému příslušníkovi (zdravotně postiženému. Možná i spřízněné osobě, ale tam je třeba být obezřetný ohledně darovací daně. Ale i darovací daň bude snesitelnější než daň z příjmů.

Ale tak přiznejme si že nejlepší a nejúčinnější ne jakoupit něco jakoby do firmy - učinit si z toho daňově odečitatelný náklad, od státu vyrvat zpět DPH, charitě to darovat, a o daru vůbec neúčtovat. Jen je to trošku ilegální - ale rozhodně je to nejlevnější a nejúčinnější.

Charita je velice neprůhledná. Když chcete potřebným darovat něco, co už nepotřebujete, ale nemusí se to zrovna vyhodit (starší počítač, ošacení, věci do domácnosti), nedostanete potvrzení. Stejně tak ho nedostanete u DMS a jiných forem charit, prováděných např. sbírkami. Namátkou mne třeba napadá Bílá pastelka, Sluníčkový den, Tříkrálová sbírka, ale našly by se další. Je sice hezké, že mají pokladničky přelepené páskou, ale potvrzení nedají, navíc mi na nich vadí, že posílají žebrat školní děti v době vyučování (není to tak dávno, co se protestovalo, že za komančů chodila dítka místo školy svírat brambory. Když chodí po žebrotě, je to něco jiného?). Myslím, že i to je důvodem, proč zas až tolik nevyberou, za celý kraj třeba 5.000,- Kč se přece nemůže vyplatit, nehledě na to, že charit je tolik, že kdyby se sečetly prostředky do nich dodané, chodily by opuštěné děti v diamanty pošitých pláštích a utírala by si zadky zlatem (paní Paroubková by jim jistě dodala více a kvalitnějšího toaletního papíru), opuštěná zvířátka by žrala ze zlatých misek atd. Nějak se nemohu ubránit dojmu, že ti, co pořádají charity, sledují v první řadě své zviditelnění, pak z toho chtějí něco mít a účel, na který se vybírá, je až na posledním místě. Proto už kromě darování krve nedávám nikomu nic, protože veřejná žebrota i sliby, že z každého mého nákupu jde XX korun na charitu mne uráží a pokud už chci někomu pomoci, dělám to jiným způsobem než darovanou pětikorunou, ta nic neřeší, ani když jich je na hromádce víc. Jen to láká více dalších parazitů.

Ano, máte pravdu, ale někdo raději dá 4Kč charitě než 1Kč státu... (Je to jeden z mých důvodů, proč něco málo daruji...) U charity má dost lidí pocit, že ví kam peníze jdou a něco svými penězi trošičku ovlivní.
Navíc darovta lze i "levně". Pokud tankujete u Shellu, tak za každý litr dostanete bod, který mžete si vybrat ve zboží, 1bod=cca 0,25Kč. Ale body vp oměru 1bod=1Kč můžete darovat nadaci a odečíst si je z daní (pokud Vám ta částka bude stát za to). Já to využívám?
Neznáte podobnou možnost u jiné firmy? (Ještě nějaké obchody dávají za každý nákup pár korun nadaci, ale to je už příliš jen marketing)

Jen oprava překlepu: "... musí za celý rok darovat minimálně 2 procenta z ročního daňového základu, nebo 1 000 Kč, podle toho, která částka je nižší", nikoli vyšší. S jezevcem souhlasím, nikdo nic nedaruje proto, aby si snížil daně. Daruju proto, že to chci udělat. Vždycky to stojí peníze.

Snižování daní pomocí daru je asi stejná pitomost, jako oblíbený aforism že si nějaký podnikatel "odečte z daní" cosi co koupí. Prostým výpočtem lze i na uvedeném případu rozpoznat, že pakliže firma má milion korun základ daně, a daruje někomu padesát tisíc - nesníží svoje daně, ale svůj vyměřovací základ. Ve skutečnosti tedy při "normálním" zdanění odevzdá státu 22% a tedy z milionu zbyde 780.000 - při daru padesát tisíc na charitu odevzdá státu 22% ze zbytku neboli 741.000. Takže dát něco na charitu je oproti bezduchému odevzdání zisku do státní žumpy prudce finančně nevýhodné. (má-li korporátní daň jinou sazbu, bude to jiné číslo, ale stejná metodika výpoičtu a stejný výsledek).