Říká se, že je snazší předvídat, co bude za 20 či 30 let, než co bude zítra.Předpovědi budoucnosti světa, Evropy a ČR do roku 2030, prezentované pracovníky Střediska bezpečnostní politiky (SBP) při Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy ale vycházejí z trendů, které se již částečně objevily.
Šéf SBP Miloš Balabán tak hovořil na 6. bezpečnostní konferenci, pořádané touto institucí, o klesajícím vlivu transatlantických zemí (Evropy a USA) na dění ve světě na úkor východní a jižní Asie. Skupina G20, kterou tvoří 20 zemí s největší ekonomikou, se zase postupně dostává do postavení, které mělo donedávna skupina G8, sdružující nejvyspělejší země. Probíhá přitom boj o to, zda bude pro země třetího světa přitažlivý čínský státní kapitalismus či evropský model. Dál roste vliv zemí BRIC (Brazílie, Rusko, Indie, Čína), rozšířený o Jihoafrickou republiku.
Předpověď, mající charakter jakéhosi zpětného pohledu z roku 2030, také uvádí, že koncem roku 2019 dosáhla obsluha dluhu USA 17 procent příjmů vlády. To přineslo oslabení dolaru a dedolarizaci světové ekonomiky. USA šetří na vojenských výdajích, jejich vojenská moc se tak snižuje, byť dál hrají díky dřívějšímu technologickému náskoku prim.
V roce 2016 skončily po dohodě mezi umírněnými Talibánci a prezidentem Hamídem Karzáím boje v Afhánistánu. Někteří evropští členové NATO se pak odmítli podílet na uklidnění situace v nestabilním Pákistánu. USA musely koncem druhé dekády samy zabránit státnímu převratu, o který se pokusila Al Kájda v Jemenu a vojensky se vrátit do Iráku, kde se opět vypukla občanská válka.
EU hrozila ve druhé dekádě dezintegrace v podobě tří krizí - eurozóny, „evropského“ vládnutí“ a krize demokracie. Vzrostl význam populistických hnutí a stran nabízejících přímočará řešení složitých sociálně- ekonomických problémů. Na přelomu druhé a třetí dekády přišla referenda o vystoupení z Unie. Výsledek byl těsný, občané žádné země ale vystoupení z Unie neschválili. Řada vnějších okolností, hlavně recesečínské ekonomiky koncem druhé dekády 21. století, je přiměla k racionální úvaze o roli integrované Evropy, kterou lze stěží nahradit.
Ve druhé polovině dekády přišly do Evropy kvůli katastrofálnímu suchu v subsaharské Africe a na Blízkém východě desetitisíců uprchlíků, jimž oslabená Evropa stěží čelila. V roce 2019 vypukl ozbrojený konflikt mezi Kosovem a Makedonií. Do konfliktu, jehož cílem byl vznik „Velké Albánie“ pod vedením kosových Albánců, se na jejich stranu přidala Albánie. Ukončil ho koordinovaný politický nátlak a hrozba totálního ekonomického embarga ze strany klíčových zemí Unie vůči Kosovu a vojenská mobilizace okolních zemí.
O dva roky později bojovali na Blízkém východě o vodní zdroje Jordánsko a Sýrie s Izraelem. Podpořily je Turecko a Írán. Konflikt zažehnal koordinovaný postoj USA a Číny, jimž šlo o ropu. Přispěl ale k silnému poklesu vývozu ropy do EU, což v létě 2021 v Unii způsobilo energetický blackout a recesi. Byl to však impuls k urychlenému vytvoření skutečně jednotné energetické politiky EU.
USA se začaly stahovat z Evropy a omezovat vojenskou přítomnost i jinde. EU proto začalo budovat své ozbrojené síly. V roce 2022 dokonce hrozil zánik NATO. Pak se ale změnilo v Transatlatickou bezpečností radu (TASC), jejímž členem se stalo i Rusko.
Rostoucí rozdíly v prioritách USA a Evropy přinesly další rozvolňování transatlantické vazby. I proto, že v USA sílil vliv hispánského etnika a v Evropě obyvatel islámského vyznání.
OSN se po několika neúspěšných pokusech o reformu koncem druhé dekády změnila na federaci regionálních organizací. Jednou z nich byla EU. V této podobě mohla OSN daleko lépe předcházet konfliktům, hlavně o energetické a vodní zdroje.
Evropě se podle Libora Stejskala z SBP vyhnuly velké přírodní, sociální, průmyslové a vojenské katastrofy, ty menší dokázala řešit sama. Unie, kritizovaná kdysi pro pomalost a neschopnost jednotného energického postupu se stala z nouze zdatnou institucí krizového řízení.
Prohloubil se rozpad veřejného prostoru, střední vrstvy byly částečně degradovány na námezdní pracovní sílu, klesla veřejná kontrola nad užitím technologického pokroku, v politice se často prosazovaly primitivní populistické kampaně.
Docházelo k velké proměně evropské krajiny. Obdělávat půdu v malém rozsahu a v odlehlém regionu se přestalo vyplácet. Mnohem lépe na tom byly jen německy mluvící země a jižní Skandinávie.
Globální změny klimatu v Evropě nebyly tak drastické jako v Africe, Asii a Oceánii. Nejvíc zasáhly jižní státy EU, v nichž většinou prší jen v zimě, léta jsou vyprahlá, horká a dlouhá. Tundra ustoupila nejdál od poslední doby ledové. Ve střední kontinentální Evropě je tepleji. Od roku 2018 je v létě dlouhé sucho, a pokud prší,jsou to přívalové lijáky s bouřemi.
Chybí voda, nebo je příliš teplá, takže ji nelze využít v průmyslu, což vede k silnému růstu spotřeby elektřiny, hlavně v létě.
V Německu a ve Francii se v letech 2024 a 2025 opakovaly hmyzí invaze, jimž dříve bránilo zimní počasí a ptačí populace. Někde zase zcela vymizely včely. Řada vesnic je opuštěna, města naopak přelidněná. To vede k velkým problémů v zemědělství.
Ze střední vrstvy se vyčlenila úzká skupina privilegovaných odborníků, pracujících v několika nejvýnosnějších sektorech s vysoce nadprůměrnými příjmy. Z daleko početnějšího zbytku vzdělané a kvalifikované střední vrstvy je často námezdní pracovní síla, trvale ohrožená levnějšími pracovníky z globálního Východu. Ochrana práv zaměstnanců připomíná asijský model. V řadě sektorů chybí kvůli rychlému stárnutí generace kvalifikovaných zaměstnanců a manažerů po dlouhou dobu velký počet pracovníků.
Ve většině zemí rostou rozdíly mezi příjmy jednotlivých skupin zaměstnanců. Jejich nejpočetnější vrstvy jsou naštěstí stále nad hranicí chudoby.
V ČR došlo z pohledu roku 2030 v podstatě jen k extrapolaci dosavadního dvacetiletého vývoje, tedy let 1990-2010, uvedl Antonín Rašek z SBP. Česko si jako v první dekádě 21. století zajistilo roční růst hrubého domácího produktu kolem 3,5 procenta, čímž se mu v podstatě za 20 let téměř podařilo zdvojnásobit HDP. Jde ale o mírný pokrok v zemích zákona. Země měla možná na víc, na druhé straně nedošlo k žádným výraznějším až katastrofickým konfliktům. (Některé z těchto názorů jdou ale tak trochu proti vizi ostatních autorů studie).
Politická moc se změnila ve prospěch lobbistů, je prosazována účelově přijímanými zákony, umožňujícím mj. postih aktivit, vedoucích k posílení demokracie a reálné politiky. Proti tomu vystupovala demokratická veřejnost, vedená nejrůznějšími ideály.
Střídající se české vlády si nedokázaly osvojit základy strategického vládnutí. Ještě 40 let po pádu komunismu trval odpor k plánování, a proto ani nebyly vytvořeny základy strategického plánování a řízení.
Politické elity měly v některých obdobích rezervovaný vztah k Bruselu, jindy se chtěly více podílet na rozvoji EU, ale vzhledem k praktické nevyjasněnosti perspektiv rozvoje ČR nebyly schopné dění v EU více ovlivnit. Vztah k Unii a schopnost lépe ovlivňovat dění se začal zlepšovat až před rokem 2030.
Penzijko s finančním bonusem
Založte si penzijko Conseq a získejte nejen státní příspěvky a daňovou úsporu, ale i bonus pro věrné klienty.
Sdílejte článek, než ho smažem
