V roce 2001 je začínali Češi opatrně, ale s nadšením objevovat. Umožňovaly jim bezpečněji nakupovat v internetových obchodech a především pak v těch zahraničních. V mnoha amerických nákupních centrech na internetu to bez nich ani nešlo. Dnes jsou ale prý pasé. Někteří oslovení experti bank si už nedokáží vybavit žádný důvod, proč je dnes vlastnit. V jiných bankovních domech v Česku přitom ale uvažují o jejich zavedení. Řeč je o virtuálních platebních kartách, takzvaných e-Cards.
Zatímco zhruba v roce 2002 dělali leckde v tuzemských bankách klientům problém s vydáváním embosovaných platebních karet, s virtuálními kartami to bylo podstatně jednoduší. Získat je mohl snadno téměř každý. Kdo tehdy potřeboval platit na internetu, sjednal si virtuální debetní kartu. To mohl ovšem, jedině pokud měl účet u Komerční banky, eBanky a později u GE Money, což platí i v současnosti. „Tehdy to byla de facto jediná alternativa k placení embosovanými kartami,“ říká Ondřej Zaoral, expert na inovace z ČSOB. Podle něj navíc tato karta nestála tolik peněz jako jiné karty a klientovi umožňovala právě internetové platby.
„Virtuální karta je bezesporu užitečný produkt, i když její význam s přibývajícím počtem takzvaných 3D Secure obchodníků postupně klesá. Optimálním způsobem řešení je pochopitelně klasická karta, která podporuje zabezpečené placení 3D secure na straně vydavatele,“ říká ředitel oddělení Karetních produktů CitiBank Ondřej Moravec.
Mezi nejčastěji zmiňovanými výhodami virtuálních karet se zpravidla na prvním místě uváděla bezpečnost při nákupech na internetu. Dnes stejný způsob zabezpečení a platby v internetových obchodech umožňují také embosované a jiné karty. „I při použití virtuální karty je ovšem třeba držet se pravidel bezpečného zacházení s kartou. Zejména je tak nutné se vyhýbat platbám u nedůvěryhodných obchodníků a preferovat obchodníky využívající systém 3D Secure (komerčně známý jako Verified by Visa a MasterCard SecureCode), který neposkytuje údaje o kartě obchodníkovi,“ upozorňuje Zaoral.
Při on-line platbě se nerozlišuje, zda zákazník platí embosovanou kartou, elektronickou kartou s povolením pro internetové transakce či s virtuální kartou. Při placení se totiž zadává 16-místné číslo karty, datum expirace karty a kód CVC2 stejně jako u jiných karet určených k internetovým platbám. Zneužití tedy může být stejné s tím rozdílem, že plastovou kartu je možné snadněji zneužít i obyčejnou krádeží, protože virtuální karta nemá fyzickou podobu. Pokud její majitel ztratí údaje ke kartě, které mu banka pošle poštou, důmyslný zloděj má také šanci.
Určitým způsobem je ale podle ředitele internetového bankovnictví České spořitelny Davida Lorence možné předejít zneužití virtuální karty tím, že klient omezí její transakce, což lze i u některých jiných karet. „Karta má však svoje vlastní limity a ty neovlivňují ani nákupy klienta u kamenných obchodníků ani výběry z bankomatu. Navíc v případě, že by došlo k případnému zneužití virtuální karty na internetu, je velmi jednoduché a levné jí zablokovat,“ říká Lorenc.
Další výhodu virtuální karty vidí Lorenc v její univerzálnosti: „Dá se s ní platit skoro u každého internetového obchodníka, který přijímá platby kartou a to bez omezení země, ve které majitel karty sídlí“. Podle Zaorala jsou ale virtuální karty překonaný vývojový stupeň. „Jedná se o monofunkční produkt, který má jen jeden způsob použití, tedy jeden způsob placení. Trendem současnosti jsou multifunkční produkty,“ konstatuje Zaoral.
Ve světě, zejména na západ od nás, je zvyk používat karty na internetu silnější a není to podle Moravce ze CitiBank pro jejich držitele taková bariéra. „Z toho důvodu tam ani není tak silná potřeba zavádět virtuální karty, protože právě psychologický prvek odbourání obav klienta hraje významnou roli. Na větších trzích s více rozvinutým internetovým obchodováním je pro vydavatele rovněž snadnější implementace bezpečnostního systému 3D secure na straně banky,“ říká Moravec, který také sám virtuální kartu využívá. „Je to taková východoevropská specialita, která se rozvinula právě v zemích, kde panuje historická nedůvěra k placení kartou na internetu,“ dodává Zaoral, podle kterého jsou virtuální karty přežitek, který jen duplikuje funkce běžných dnešních karet a proto ji ani sám nevlastní. Největší popularitu podle Zaorala mají virtuální karty v Litvě, Pobaltí a také třeba na Středním Východě.
Ačkoli pro ČSOB jsou virtuální karty jakýmsi historickým reliktem a neplánují je do své nabídky zařadit, Česká spořitelna o jejich zavedení uvažuje v horizontu nejbližší budoucnosti. „S tím, jak se rozvíjí platby po internetu, stoupá zájem našich zákazníků o tyto služby. Minimálně jednu z nich bychom rádi brzo spustili,“ uzavírá David Lorenc z České spořitelny, který virtuální kartu také sám využívá.
Jaký názor na využívání virtuální karty máte vy?
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
27. 5. 2008 8:57, Rafter
Presne tak, za ztratu duvery zakazniku (v placeni kreditkami na netu) si banky muzou samy. A jeste dodam ze virtualni karty mivaji lepsi moznosti zmeny limitu, blokovani transakci a jine bezpecnostni vychytavky narozdil od embosovanych karet.
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
V diskuzi je celkem (9 komentářů) příspěvků.