Budeme-li mluvit o čistém prodeji, jediná součást těla, se kterou se běžně obchoduje, jsou vlasy. Pokud jde o spermie, vajíčka či krevní plazmu jde zásadně o darování. Jenže jedna věc je oficiální pojmenování a věc druhá praxe – reprodukční kliniky i centra pro odběr krevní plazmy totiž můžou namísto finanční odměny poskytnout úhradu účelně vynaložených nákladů. Pokud se tedy pro tento způsob darování rozhodnete, s prázdnou neodejdete. Dárcovství krve nebo kostní dřeně pak znamená alespoň nižší daně.
Nejlevnější aplikace na trhu. Zpracujte si daňové přiznání pro fyzické osoby v roce 2024 v jednoduché online aplikaci. Pro naše čtenáře exkluzivní sleva 10 %.
| Dní | Hodin | Minut | Vteřin |
Pokud chcete řešit daně po staru, máme pro vás chytré formuláře.
Patrně nejznámější způsob, jak ze sebe legálně něco zpeněžit, je darování spermatu a vajíček. Obojím od vás nechají obdarovat v centrech asistované reprodukce, která dnes najdete v řadě větších měst. Darování vlastních genů nicméně není pro každého. V obou případech je nutné splňovat řadu podmínek, ať už jde o věk, stupeň dosaženého vzdělání nebo dobrý zdravotní stav.
Běžný účet, spořicí účet, kreditka. Tohle trio může ušetřit určitě pár stovek ročně. Když je správně vyladěné a když víte, kam ve správný čas přesunout kolik peněz. Dobrá zpráva: dneska to jde do značné míry automatizovat. Na začátku je to samozřejmě dost kombinování. Pomůžeme s porovnáním a výběrem.
Konkrétně na darování spermií můžou pánové pomýšlet nejdřív po dosažení plnoletosti, horní hranice se liší v závislosti na klinice – většinou se pohybuje kolem 35 až 38 let. Čtyřicítka je ostatně podle zákona hraniční věk, do kterého je možné sperma darovat. Dalším předpokladem pro zařazení do katalogu dárců je alespoň středoškolské vzdělání. Pokud jde o zdravotní stav, nezkoumá se jen aktuální kondice, ale i genetické dispozice a rodinná anamnéza. S tím také souvisí řada testů a vyšetření, které musí dárce podstoupit. Darování spermatu tedy rozhodně není rychlý přivýdělek za pár minut strávených v odběrové místnosti.
První návštěva centra asistované reprodukce je většinou testovací – odevzdáte vzorek spermatu, krev a moč. Pokud se na základě výsledků prokážete jako vhodný kandidát, může dojít k dalšímu odběru spermií, které už poputují na zamrazení. Odběrů je potřeba podstoupit několik, většinou s týdenním rozestupem. Počet vzorků, které musíte odevzdat, se různí v závislosti na klinice – někde jich stačí pět, jinde budete muset přijít desetkrát. V této fázi už také dojde na placení. Pravidlem ovšem je, že odměnu – respektive úhradu nákladů – nedostanete celou, nýbrž po částech. Někde půlku, jinde sedmdesát procent. Zbytek odměny kliniky dárcům vyplácí až po absolvování závěrečného kontrolního vyšetření. To probíhá zpravidla po půl roce od posledního odběru. Konkrétní ceny za jeden odběr se pohybují od 500 do 1500 korun. Celkově si tak pánové můžou přijít až na patnáct tisíc korun. Počet žen oplodněných od jednoho dárce upravují samotné kliniky, většinou také nepřijímají dárce, který už odběry spermatu absolvoval jinde. Vzhledem k tomu, že je v Česku dárcovství spermií (i vajíček) anonymní, ale dost záleží, jestli se muž k předchozímu darování přizná.
Větší sumu je pak možné utržit za darování vajíček. Oproti darování spermatu jde o fyzicky mnohem náročnější proces. Každá žena, která se rozhodne pro dárcovství vajíček, totiž musí podstoupit hormonální stimulaci a následně zákrok v narkóze. Zároveň je potřeba provést řadu vyšetření a genetických testů. Dárkyně musí splňovat několik kritérií – věk minimálně osmnáct let, horní limit je pak ještě nižší než u mužů. Většinou třiatřicet či čtyřiatřicet let. Řeší se i tělesné dispozice – dárkyně by neměly mít nadváhu (BMI maximálně 29). Proces darování – od testů až po samotný odběr – pak většinou trvá minimálně tři měsíce. Za jeden odběr si ženy přijdou na částku od 18 do 25 tisíc korun, opět v závislosti na konkrétní klinice. Darování vajíček je možné podstoupit několikrát, standardně se doporučuje opakovat ho maximálně pětkrát. Dámy si tak celkem můžou přijít až na sto tisíc korun.
Náhradní mateřství není v Česku zakázané, na druhou stranu ani nijak právně ošetřené. Řada center asistované reprodukce zákrok, během kterého do náhradní matky vloží embryo biologických rodičů, standardně provádí. Takový zákrok nicméně lékaři odsouhlasí, jen pokud je jisté, že biologická matka nezvládne odnosit dítě sama. Například pokud nemá dělohu.
Hledání náhradní matky je přitom na rodičích samotných. Své služby řada žen nabízí na nejrůznějších internetových fórech. A zatímco některé dost možná chtějí především pomoct neplodnému páru, jiným jde spíš o byznys. Je tak možné narazit například na inzerát potenciální náhradní matky, která za odnošení dítěte požaduje fixní odměnu osm set tisíc korun, plus úhradu nákladů spojených s těhotenstvím.
Právě úhrada nákladů spojených s těhotenstvím je ale de facto jediná možná odměna, kterou můžou náhradní matky od biologických rodičů dostat. Za toto označení se samozřejmě dají schovat různé částky, standardně by mělo jít o sumu kolem tří set tisíc korun. Největší poptávka je pak po ženách svobodných. Pokud by totiž byla náhradní matkou vdaná žena, její zákonný manžel bude automaticky uvedený v rodném listě dítěte. V případě svobodných žen je ale možné do rodného listu uvést biologického otce. Náhradní matka se následně vzdá svých rodičovských práv a biologická matka si dítě osvojí.
V Česku funguje také několik mléčných bank. Konkrétně při Ústavu péče o matku a dítě v Praze Podolí, v Hradci Králové, Českých Budějovicích, Mostě a České Lípě. Mateřské mléko se zde využívá zejména pro nedonošené nebo nemocné děti. Dárkyní může být maminka s přebytkem vlastního mléka – denně alespoň o 300 mililitrů víc, než spotřebuje její dítě. Mateřské mléko nicméně můžou takto darovat pouze ženy, které mají dítě maximálně půl roku staré – mléko maminek od starších dětí už totiž není pro nedonošené děti vhodné. Částka, která se za mateřské mléko platí, je mnohdy spíše symbolická. Například v Podolí je to 250 korun za litr, v Českých Budějovicích jen 70 korun za litr.
Na pár tisícovek si můžete přijít i díky prodeji vlastních kadeří – ceny za 150 gramový ohon o délce alespoň pětatřicet centimetrů začínají na osmnácti stovkách pro tmavovlásky, blondýny a blonďáci si přijdou i na dva tisíce korun. Přírodní blond vlasy jsou vzácnější. Nejvíc na dračku jdou vlasy panenské, což v tomto případě znamená vlasy nebarvené a nijak chemicky neošetřované.
Konkrétní ceny nezáleží jen na barvě vlasů, roli hraje i jejich hustota, struktura, stav konečků a celkový vzhled. Ohony se od žen i mužů vykupují většinou od délky pětatřiceti centimetrů (někde udáte i dvacet). Za sto padesát gramů pětatřiceticentimetrových blond vlasů dostanete částku od 2000, v Praze klidně 3000 korun. Za padesát a víc centimetrů si už přijdete na odměnu kolem sedmi a půl tisíce korun. Tmavovlasí se musí spokojit s o něco nižšími sumami – od 1800 korun za 35 centimetrů vlasů, za padesát a více centimetrů s částkou od 6 300 korun.
Řada lidí samozřejmě nechodí s tělem na trh jen kvůli vlastnímu profitu, ale jednoduše proto, že chce pomoct druhým. Asi nejvíc to platí u darování krve. I pouštění žilou ale nakonec může potěšit vaši peněženku – dárcovství krve si totiž můžete odečíst od základu daně. Konkrétně 2000 korun za jeden provedený odběr, za rok maximálně 15 procent ze základu daně. Ženy můžou krev darovat třikrát za rok, muži čtyřikrát ročně. Vedle toho máte nárok také na den volna ze zaměstnání v den odběru. Dárce krve odměňují také zdravotní pojišťovny, například poukázkami na vitamíny či některá zdravotní vyšetření.
Krev ale není zdaleka jedinou částí těla, kterou je možné darovat a následně si díky tomu snížit daňový základ. To samé totiž platí i pro dárce kostní dřeně, a dokonce i dárce orgánů. Pokud darujete (za živa) například ledvinu, můžete si ze základu daně odečíst až dvacet tisíc korun.
Poslanci projednávají novelu zákona o daních z příjmů, která chce zvýšit odpočet od základu daně za darování krve ze dvou na tři tisíce korun. Novela chce ocenit také toho, kdo vstoupí do registru dárců kostní dřeně. Jen díky registraci by si tak mohli dárci kostní dřeně od základu daně odečíst až osm tisíc korun.
Bez jakékoli odměny byste mohli darovat také krevní plazmu. Jenže daleko běžnější je nechat si za hodinový odběr zaplatit. Přesněji – poskytnout úhradu nákladů spojených s odběrem. Úhrada nákladu by měla dosahovat maximálně 5 procent minimální mzdy – letos jde tedy o částku 550 korun. Sumy se drží i jednotlivá centra – odměna u většiny z nich dělá pět set korun za odběr. Plazmu je možné darovat jednou za 14 dní, za rok maximálně třiatřicetkrát. Ročně vám tak může krevní plazma vydělat až 16 500 korun.
Dlouhodobý investiční produkt
Myslete na sebe a zabezpečte se na penzi co nejlépe. Třeba investováním do široké nabídky fondů.
Sdílejte článek, než ho smažem
