Hnutí Duha po úspěšném britském vzoru odstartovalo kampaň Velká výzva. Zkarikovaní zestárlí politici se na billboardech po celé zemi omlouvají z roku 2030 za to, že v současnosti nepřijali zákon omezující emise skleníkových plynů a závislost Česka na fosilních palivech.

Návrh takového zákona Duha připravila a nabídla politikům – dokonce už v roce 2009, přestože masivní reklamu mu dělá až teď. I když je na mě osobně zelený až příliš, pořád je to ještě jedna z těch lákavějších vizí budoucnosti. Severočeské vesnice v ní totiž nemizí z povrchu jen proto, aby pak uhelné teplo letělo ven z činžáků děravými střechami, a představitelé země nemusí jednat s tyrany z Blízkého východu z pozice poddajných harémových nevěstek.

V petici žádá přijetí Výzvy přes dvacet tisíc lidí a „podle nezávislého výzkumu navrhovaný zákon podporuje 66 procent českého veřejného mínění“. „Rámcový zájem“ dosud projevila TOP 09, VV i ČSSD. Slibem totiž nezarmoutíš. Tím spíš, když slibujete podporu jakýchsi mlhavých inovací, moderních zelených technologií a čistý vzduch v roce 2050 – aniž byste se příliš chlubili tím, že bude vykoupený sníženým pohodlím a vyššími daněmi i cenami v letech před tím.

Po nás potopa – jen ať přijde dřív než exekutor

Duha britskou kampaň obšlehla sakumprásk a trochu při tom zapomněla na kulturní rozdíly. Britové se jsou schopni do svých státníků zbláznit ve chvíli, kdy jim slíbí krev, pot, slzy a velké výzvy. Zato v Česku hýbou volebními preferencemi jako vítr polem řepky olejné témata konkrétnější, krátkodobější a sobečtější. Tu volby vyhraje rovná daň, tu zrušení třicetikorunového poplatku u lékaře.

Menšinová, natož do budoucnosti mířící témata, jako je klima, přestaly strany řešit před několika lety. Nejsou dostatečně populární. Když jsem byl o víkendu v obchoďáku pro fukar, vnutila mi při tom brigádnice prospekt k teskopůjčce. Vrtá mi hlavou: jestliže jsou zřejmě lidi ochotni si na zbytné spotřebiče bez přemýšlení půjčit s RPSN 17,2 procenta, dokážou meditovat nad jejich uhlíkovou stopou? Spíš při tomhle honu za krátkodobými požitky bude leckdo doufat, že ho zvýšená hladina oceánu dožene dřív než exekutor.

Hledat v téhle společnosti podporu čtyřicetiletých projektů je házení hrachu na stěnu – a není důležité, že je ten hrách v bio kvalitě.

Šetříme peněženku i prostředí. Zn.: do příští zimy

Jak tedy pomoci energetické soběstačnosti Česka, životnímu prostředí, klimatu i ekonomice? Třeba řadou „malých výzev“, jejichž výsledky na své peněžence, pohodě i zdraví lidé docení během měsíců, ne desetiletí. Kampani by sice chyběl patos moderních Emilů Háchů prosících z plakátů za odpuštění – zato by ale mohla úspěšně trefit víc ekologií nepoznamenaných oportunistů, pobíhajících po českých a moravských pastvinách v tisícihlavých stádech.

Ačkoliv… ono by to šlo i s těmi napravenými hříšníky. Dosaďte si libovolného představitele vlády, parlamentu nebo místních samospráv:

• PROMIŇTE. Mohli jsme ve městech budovat cyklopruhy. Místo toho skoro desetinu toho, co v práci vyděláte, pořád chtě nechtě utratíte za cestu do ní a z ní. (A vyděláváme na tom my.)
• PROMIŇTE. Mohli jsme investovat do udržitelné hromadné dopravy. Nenapadlo nás, že pro pendolina a tramvaje s wi-fi internetem nezbudou peníze na pravidelné linky tam, kde jejich nedostatek bolí.
• PROMIŇTE. Mohli jsme provést energetické audity státních budov a plošně a přísně hlídat šetrné zacházení s elektřinou a teplem. Někteří úředníci měli rádi v kanclech 23 stupňů. I proto jsme nakonec ve vaší obci museli zrušit školu.
• PROMIŇTE. Mohli jsme hromadné dopravě nechat desetiprocentní sazbu DPH. Místo toho jsme ji zvedli až na 19 %.

Navíc se zdá, že parlamentem neprojde odvážný návrh ministra životního prostředí Tomáše Chalupy:

• PROMIŇTE. Mohli jsme kontrolovat a trestat lidi, kteří do kotlů přikládali odpadky a umělé hmoty – tak jako policie sklízí zahrady drobných pěstitelů konopí. Soukromí bezohledných travičů ovzduší pro nás ale bylo cennější než soukromí hipíků.

Jaderná elektrárna? Lepší než řežavým uhlíkem do oka

A padni komu padni, ještě jeden plakát s někým z Duhy, případně ze Strany zelených:

• PROMIŇTE: Mohli jsme nahradit fosilní palivo jadernou energií. Místo toho jsme pomohli zničit krajinu větrníky.

Ekologické hnutí se při obhajobě Velké výzvy zaklíná citacemi ze závěrečné zprávy „nezávislé odborné komise pro posouzení energetických potřeb České republiky v dlouhodobém časovém horizontu“ z roku 2008. Mohlo by tedy zmínit i to, že podle ní „Česká republika patří mezi 10 až 15 zemí na světě, které disponují zásobami přírodního uranu“, což je kromě strategické výhody i ekonomická a vědecká příležitost. Navíc vyloučením jaderné energetiky z diskuse o budoucnosti – tehdy totiž ještě seděla ve vládě Strana zelených – se „zbytečně omezuje“ přijetí „strategických rozhodnutí“.

Pačesova komise nezapomíná zmínit i nevýhody jaderné energetiky, stěžovala si však na to, že byl tenhle zdroj prakticky tabuizován.

Právě velikášský, nekompromisní přístup „všechno, nebo nic“ je jedním z důvodů, proč mají ekologičtí aktivisté takovou potíž prosadit třeba i užitečné věci; proč bude Česko dál plýtvat energií ze smradlavých elektráren a kolosálních větrníků – a proč není jisté, kdo všechno se v roce 2030 bude ještě omlouvat.