Minulá vláda přišla se zákonem, podle kterého se věk odchodu do důchodu neustále prodlužoval, teoreticky do nekonečna. Ta dnešní stanovila hranici, za kterou už růst nemá – upozorňuje ale, že ji bude pravidelně přenastavovat. Je totiž potřeba reflektovat fakt, že se prodlužuje věk dožití a s ním i doba strávená v penzi. Pohledem strážce kasy doba vyplácení důchodu. Těch, kteří na důchody pracují a platí, ale nepřibývá a přibývat asi nebude. Jak to udělat, aby mezi odvody a výplatami byla rovnováha? Posunout čas odchodu do důchodu? Na papíře ten bod můžete dát kamkoli. Pětašedesát, sedmdesát roků…, v reálu ale narazíte na to, že zdaleka ne každý v tom věku stačí držet tempo, v některých profesích se to zdá být nemožné.
K čemu vlastně je předem daná hranice důchodového věku? Jeho zrušení by mohlo pomoci těm, kteří mají problémy se zaměstnáním už před šedesátkou, a starším lidem, které pár let před důchodem nikdo nechce zaměstnat. Každý by zkrátka mohl odejít do penze podle vlastního uvážení, stát by vyplácel rentu podle toho, kolik let odpracoval a kolik odvedl na důchodovém pojištění. Bez ohledu na to, jestli mu je čtyřicet nebo osmdesát.
Co si o tom myslí odborníci? Mohlo by zrušení pevně daného věku pro odchod do důchodu dávat smysl? Bylo by funkční, a především politicky průchodné?
ministryně práce a sociálních věcí
V českém důchodovém pojištění může každý odejít do důchodu až o tři roky dřív, než je zákonem stanovený důchodový věk. A s růstem důchodového věku nad 63 let se tato možnost bude prodlužovat až na pět let před dosažením důchodového věku 65 let. Můžete také odejít kdykoliv později po dosažení důchodového věku, prakticky bez omezení. Vzhledem k tomu, že úkolem starobního důchodu je zabezpečení příjmu ve stáří, je nutné definovat hranici stáří, tedy okamžik, od kdy je možné poprvé starobní důchod přiznat. Zrušení této hranice by odstranilo vazbu starobního důchodu na stáří, a tím by tato dávka vlastně ztratila svůj smysl.
předseda České spořitelny – penzijní společnosti a prezident Asociace penzijních společností
Nejsem zastánce toho, aby se rušil pevný věk odchodu do důchodu. Nevím, že by to v některé z okolních zemí fungovalo a ani jsem si nevšiml, že by to u nás někdo vážně navrhoval a prosazoval. Těžko hledám důvody, které by tento přístup odůvodňovaly a zároveň vyvážily pravděpodobnou komplikovanost takového sytému. Ten by zřejmě kladl požadavky na další sociální složky státu a vyvolával řadu nových otázek. Například: měly by se vyplácet sociální dávky mladému člověku, který jde z vlastní vůle do předčasného důchodu a pobírá částku pod hranicí životního minima? Zároveň jsem přesvědčený, že na tak zásadní a převratnou změnu důchodového systému není obecně zralá ani naše společnost. Dnes je stále 95 procent lidí v důchodovém věku zcela závislých na příjmu ze státního důchodového systému a spoléhá na to, že se o ně stát postará. O tom, jestli je takovýto návrh politicky průchodný mohou rozhodnout jen politici a voliči. Já bych ho z odborného hlediska nedoporučoval; ani bych pro něj nehlasoval.
ekonom, CERGE-EI
Pevná hranice věku odchodu do důchodu v zákoně působí jako vzdálený červený signál na zaměstnance i zaměstnavatele už řadu let před tím, než den D skutečně nastane. Obě strany pak celou dobu dělají řadu více či méně zásadních rozhodnutí a chovají se tak, že k odchodu do důchodu daného zaměstnance v den D skutečně dojde, byť by to nebylo nutné. Další věc je, že populace starších lidí je po stránce zdraví a schopností pracovat ve své původní profesi velmi heterogenní a stanovení jednoho věku pro všechny na to prostě nesedí. Důležitější by měl být počet let, kdy bylo placeno sociální pojištění na důchod. Ale jinak než teď, kdy je striktní a ne zrovna krátká hranice počtu let, a kdo jí nedosáhne, nemá nárok.
místopředseda Českomoravské konfederace odborových svazů
V českém důchodovém systému již dnes tato možnost existuje a není ji proto třeba zavádět. I při postupně zvyšovaném individuálním – zákonem stanoveném – věku pro vznik nároku na „plný“ starobní důchod může pojištěnec odejít do důchodu až o pět let dříve, případně kdykoliv později s tím, že se mu ve výpočtu důchodu tato skutečnost projeví snížením nebo zvýšením vyměřeného důchodu.
Zavést vznik nároku na starobní důchod bez ohledu na věk pouze ve vazbě na celkovou pojištěnou dobu (dobu zaměstnání, čekací dobu) „odpracovanou“ v průběhu života nepovažuji za rozumné, zejména proto, že smyslem důchodového zabezpečení je zabezpečit pojištěnce především ve stáří. Navíc vyměřený důchod by v drtivé většině případů, pokud by k odchodu do důchodu docházelo ještě dříve, než umožňuje dnešní právní úprava, byl příliš nízký.
finanční analytik Partners
Ale proč ne, ať si každý jde do penze, kdy chce. Už teď existuje možnost předčasného důchodu nebo předdůchodu. Úplné zrušení věkových omezení si dovedu představit. Jen nevím, co by to řešilo. Dejme tomu, že se sníží potřebná doba pojištění, a půjdete do penze v padesáti. Potom ale vypočtený důchod bude jen symbolické kapesné. (Jinak by se z průběžného systému stalo skutečné letadlo, respektive utopie o nepodmíněném základním příjmu pro všechny.) Alternativa je umožnit každému, aby se připravil na důchod, jak chce, tedy skutečný opt-out. Vzhledem k tomu, jak dopadl II. pilíř (budiž mu země lehká) je něco takového samozřejmě naprosto politicky neprůchodné.
sociolog, předseda důchodové komise
Takový systém u nás částečně funguje už dnes. Do důchodu můžete předčasně odejít o tři roky (a v budoucnu až o pět let) dřív. Důchod vám ovšem bude trvale krácen o to víc, o co dříve se rozhodnete do předčasného důchodu odejít, a to trvale. Pokud jste si uspořili dostatečnou částku ve třetím pilíři, můžete dva až pět let před dosažením důchodového věku požádat také o takzvaný předdůchod. Budete sice spotřebovávat peníze, které jste si sami našetřili, ale po dosažení věku odchodu do důchodu vám důchod z prvního pilíře krácen nebude. Pokud by se hypoteticky zrušil důchodový věk a člověk by mohl jít do penze kdykoli, tedy třeba už po několika letech práce, jeho důchod by ho těžko uživil. Schůdnější by mohlo být, kdyby se dala omezená částka z budoucího důchodu spolu s přerušením práce vybrat jednorázově. A vyrazit ještě v plné síle třeba na cestu kolem světa. To je dnes ale jen těžko představitelné.
generální ředitelka ČSOB Penzijní společnosti
Kdybych to chtěla zlehčit, tak odpovím ve stylu kolegů z našeho provozního oddělení – „zprocesovat“ jde nakonec skoro všechno. Na politickou průchodnost je zase třeba se zeptat zejména politiků. Jinak ale sama za sebe mohu říct, že co se týká státního systému, tak v něm by měla být spíše jednoduchost, přehlednost a srozumitelnost pro občany. Individuální volbu a ošetření individuálních potřeb bych řešila v prostředí penzijního spoření, kde koneckonců již dnes možnost předdůchodu existuje.
ekonom
Ano. Jedná se o moderní systém starobního pojištění, který je známý pod zkratkou NDC [notional defined contribution system – zdánlivě příspěvkový systém; pozn. red.]. Zaplacené pojistné a případný státní příspěvek (například za péči o malé dítě) jsou připisovány na osobní penzijní účet, který se každoročně valorizuje. Po dosažení minimálního důchodového věku – například 60 let – může klient kdykoliv požádat o starobní důchod. Konverzní sazba pro přepočet osobního konta na důchod v daném věku se každoročně snižuje podle rostoucí očekávané střední délky života osoby v daném věku. NDC funguje úspěšně v řadě zemí, doporučuje ho Světová banka. NDC musí být ale doplněn samostatným solidárním pilířem, například rovným důchodem, poskytovaným od pevného, leč rostoucího důchodového věku. Dnes u nás u důchodů převažuje solidarita, odpovídající rovný důchod je asi 30 procent průměrné celostátní mzdy. K financování starobních důchodů formou NDC za současného stavu stačí pojistné asi devíti procent ze mzdy. A systém NDC vyhovuje i celkovému zaměření sociální politiky dnešních koaličních stran.
hlavní ekonom finanční skupiny Roklen
Věk odchodu do důchodu není úplně pevný ani nyní. Při splnění určitých podmínek je možné pobírat důchod předčasně, po šedesátém roce života, ovšem pochopitelně adekvátně snížený. Loni také vláda schválila časnější odchod do důchodu horníkům, v tomto případě bez snížení. To jsou ale jen poměrně drobné výjimky. S tím, aby lidé odcházeli do důchodu, jak se jim zachce, nesouhlasím, i když na první poslech to zní celkem liberálně. Jenže starobní důchod má svůj význam. Proto se ostatně označuje adjektivem „starobní“. Jiný význam pak má důchod invalidní, vdovecký nebo sirotčí. V zásadě tedy stát nějakým způsobem zaopatřuje každou ze základních skupin potřebných. Pokud by se mělo do penze odcházet libovolně, zřejmě by se tak jako tak musela stanovit nějaká spodní hranice. Nebo si o starobní důchod budou moct žádat padesátníci či čtyřicátníci? Třicátníci? To by šlo o něco na způsob nepodmíněného zaručeného příjmu – peníze za nic i pro ty, kteří si je sami můžou klidně vydělávat. Ale proč? Proč by aktivní, pilní a pracovití lidé měli prostřednictvím přerozdělovací mašinerie dotovat ty, kteří také objektivně můžou být aktivní, pilní a pracovití? Zkrátka to nedává smysl, posiluje to demotivační tendence v ekonomice, stejně jako je posiluje moderní levicí hýčkaná nesmyslná idea zaručeného příjmu.
Dlouhodobý investiční produkt
Myslete na sebe a zabezpečte se na penzi co nejlépe. Třeba investováním do široké nabídky fondů.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
2. 3. 2016 18:25, Jaroslav
Zvyšující se věk dožití obyvatelstva je stejný jako průměrný plat.
Pár devadesátiletých lidí velmi zkreslí průměrný věk dožití. Pokud se o plnohodnotném žití dá v tomto věku hovořit. Bývalý ministr Drábek zařídil zvýšení věkové hranice k odchodu do důchodu a pravicová vláda spolu s parlamentem tento výplod uvedli v život.Současná vláda tuto skutečnost,zdá se s povděkem vzala na vědomí a nic s tím nehodlá dělat. Nikoho ani ve snu nenapadne, že spousta lidí po šedesátce věku je,pokud pracuje manuelně po fyzické stránce opotřebená, resp. po psychické pokud pracuje duševně. To ani nemluvím o nemocech z povolání či odpovídajícím věku.
Byl bych pro vrácení věkové hranice na bývalou hodnotu tzn muži šedesát let a ženy padesátsedm minus počet dětí a kdo chce a má
možnost pracovat,nechť pracuje ale důchod vyplácen nebude. Až skončí v zaměstnaneckém poměru, důchod bude vyplácen. Znám mnoho sedmdesátiletých i víceletých, kteří se drží svých postů aniž by byli nějak výrazně užiteční a mladí lidé jsou nuceni chodit na pracák.
V diskuzi je celkem (23 komentářů) příspěvků.