„Koupím vkladní knížku na doručitele u České spořitelny!“ Takové inzeráty je možné najít hned na několika webových stránkách určených sběratelům a milovníkům starožitností. Sběratel starých vkladních knížek přitom působí důvěryhodně. Uvádí vždy stejné mobilní číslo, jméno a k ceně připojuje „smajlík“, takže je ochotný zřejmě dobře zaplatit. Vtip je v tom, že tyto vkladní knížky ještě zdaleka nemají pouze sběratelskou hodnotu. Sice se už šest let na ně nemohou ukládat peníze a vklady se ani neúročí, nicméně až do konce roku 2012 může držitel knížky peníze vybrat.
Redakci Peníze.cz oslovil pan Jiří z Prahy. Po smrti svého strýce objevil dvě staré vkladní knížky z let 1948 a 1955. Na první knížku spořila u Poštovní spořitelny Praha jeho babička. Poslední vklad vložila v říjnu 1948. Druhá knížka patřila strýci pana Jiřího, který si na ni spořil u Městské spořitelny pražské v Liboci. Poslední vklad vložil v srpnu 1955. „Předpokládám, že díky měnové reformě a nehýbání vkladem nelze nic s těmito dokumenty podniknout. Je má domněnka správná?“ ptá se pan Jiří.
Podle Ministerstva financí byly všechny vklady uložené u bank do 30. května 1953 ve staré měně, které nebyly přepočítány do nových peněž, zrušeny bez náhrady. A to podle zákona č. 41/1953 Sb., o peněžní reformě. Nenávratně je tak ztracena první knížka z roku 1948.
U druhé knížky ale nejspíš banka vklady přepočítala, protože poslední vklad přibyl v roce 1955. Pak je potřeba postupovat takto:
„V tuto chvíli v daném jednání nespatřujeme žádné podezření ze spáchání trestného činu,“ říká Karel Kuchařík, šéf oddělení internetové kriminality Policejního prezidia České republiky. Nicméně připustil, že jeho tým internetové inzeráty prověří.
„Na vkladních knížkách na doručitele měli klienti uloženo celkem 120 miliard korun, dosud si vybrali více než 97 procent úspor. Předpokládáme, že do konce roku 2012 si drtivou většinu vkladů lidé vyberou,“ říká Kristýna Havligerová z České spořitelny. I tak zůstává na anonymních knížkách uloženo stále přes 3,5 miliardy korun.
Z původních šesti milionů jednotlivých anonymních vkladů poklesl koncem února počet anonymních knížek na 2 miliony 634 tisíc. Česká spořitelna slibuje, že chce vyplácet peníze i po promlčecí lhůtě. „Řídíme se pravidlem, že proplácíme i promlčené vklady. Pokud to ovšem po roce 2012 umožní česká legislativa,“ poznamenává Havligerová. Podle zákona o bankách propadají promlčené vklady bance.
Starým knížkám na doručitele odzvonilo v roce 2002. Do té doby se v Česku těšily velké oblibě. U České spořitelny si je zakládala skoro každá rodina a jejich počet se vyšplhal na zhruba šest milionů. Měly jedinečnou přednost. Byly snadno převoditelné. Mohly se předávat z ruky do ruky, byly anonymní. Případně se chránily heslem. Babička tak mohla založit knížku pro vnoučka a ten, obdarován tučným kontem a vybaven heslem, mohl peníze bez potíží v dospělosti vybrat. Knížku předložil na přepážce, požádal o výběr a spořitelna peníze vydala. Ten, kdo měl anonymní knížku v rukou, byl považován za majitele konta.
Knížky na doručitele ovšem sloužily i k praní špinavých peněz. Vklady byly anonymní, anonymní byl i střadatel. Prověřit původ peněž bylo prakticky nemožné. A to byl hlavní důvod, proč platnost anonymních knížek skončila rokem 2002 a vklady na nich přestaly být úročeny od začátku roku 2003. Stále se však z nich dají peníze buď vybrat, nebo převést na novou knížku. Tu spořitelna vystaví na jméno klienta, který se o vložené peníze přijde přihlásit. Vklady tak přestanou být anonymní.
Vkladní knížka na jméno obsahuje tyto povinné údaje:
Jestliže některý povinný údaj chybí, jde o knížku na doručitele.
Z vkladních knížek na doručitele je možné peníze vybrat do konce roku 2012!
O peníze, které jsou ještě uložené na anonymních vkladních knížkách, se podle České spořitelny lidé stále hlásí. Od ledna 2007 do konce letošního února zaznamenala spořitelna 56 tisíc takových případů a vyplatila přes 689 milionů korun.
Pan Petr z Ostravy například našel po smrti otce starou vkladní knížku ve skříni s ložním prádlem. Aniž by o tom měla rodina tušení, peníze spořila matka pana Petra. Ta zemřela v roce 1998, kdy byl na knížce zaznamenán i poslední vklad. Peníze si pan Petr vybral a anonymní knížku zrušil. Řada vkladních knížek ale může být tak dobře ukryta, že je pozůstalí nemusejí vůbec najít. I zde existuje způsob, jak o rodinné úspory nepřijít, pokud dědic ví, že například matka nějakou vkladní knížku měla.
„Jestliže se dědicové domnívají, že vkladní knížka na doručitele byla majetkem jejich příbuzného, je potřeba to na počátku dědického řízení sdělit notáři,“ říká Havligerová z České spořitelny. Notář u spořitelny ověří, zda knížka existuje. Identifikaci každé takové vkladní knížky posuzuje banka individuálně. Když spořitelna knížku dohledá, mohou ji dědicové na základě rozhodnutí soudu o dědické věci požádat, aby zahájila řízení a prohlásila vkladní knížku za umořenou. Jinými slovy jim vyplatí uložené peníze. „Dědic musí prokázat svoji totožnost a uvést údaje potřebné ke zjištění vkladní knížky. Tyto údaje musí být shodné s údaji uvedenými v pravomocném rozhodnutí soudu v dědické věci,“ přibližuje Kristýna Havligerová z České spořitelny.
Našli jste starou vkladní knížku? Co jste s ní dělali? Jaké máte zkušenosti s výběrem peněz ze starých vkladních knížek?
Srovnávat se vyplatí
Kalkulátor.cz je srovnávač, který lidem šetří peníze ve světě energií, pojištění a financí. My počítáme, vy šetříte.
Sdílejte článek, než ho smažem
