Kdo má havarijní pojistku, může o proplacení vzniklé škody požádat pojišťovnu. „Pokud škoda nepřesahuje částku sto tisíc korun, nedošlo ke zranění nebo poškození třetí strany – například dopravního značení či svodidla – není nutné volat k nehodě policii,“ popisuje praxi tiskový mluvčí Allianz pojišťovny Václav Bálek. Zároveň upozorňuje, že se vyplatí pojišťovnu dobře informovat o tom, proč a na jaké silnici k poškození auta došlo. Pojišťovna totiž může následně uplatnit takzvaný regresivní nárok – chtít po správci komunikace náhradu za vyplacenou pojistku. To se pak může vyplatit i vám jakožto řidiči – nepřijdete o bonus. „Pokud by klient řešil škodu výhradně ze svého havarijního pojištění a nepředal pojišťovně žádné další informace vedoucí k tomu, aby pojišťovna škodu následně regresovala u správce komunikace, přišel by o bonus. V případě následného regresu ale vyplacená škoda na ztrátu bonusu mít vliv nebude.“
Škodu platí majitel silnice
Na náhradu škody ale můžete pomýšlet i bez pojistky. Pokud totiž na poškozený úsek silnice neupozorňuje dopravní značka (například značka Nerovnost vozovky), jde odpovědnost za škodu za vlastníkem komunikace. Tím je v případě dálnic a rychlostních silnic Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD), ostatní komunikace vlastní obce či kraje.
Ředitelství silnic a dálnic tak například jen loni evidovalo celkem 106 škodních událostí. V devětadvaceti případech škodu zaplatilo, další dvacítka případů je stále v řešení. Řadu řidičů ale musí ŘSD odmítnout. „Často obdržíme žádosti o náhradu škody, která se stala na místě, které není v naší správě. Nebo v případech, kdy škoda sice vznikla v důsledku závady ve sjízdnosti, později se nicméně ukázalo, že místo nehody bylo označeno dopravním značením, čímž Ředitelství silnic a dálnic splnilo svou zákonnou povinnost, a není tedy možné takovou škodní událost proplatit. Stejně tak jsou časté případy, kdy z podkladů, které poškozený dodá, nelze určit, zda k poškození vozu došlo přesně tak, jak uvádí,“ vysvětluje důvody zamítnutí některých žádostí tisková mluvčí ŘSD Nina Ledvinová.
K nehodě se proto přece jen vyplatí přivolat policii – ta totiž může potvrdit, zda k nehodě skutečně došlo vlivem špatného stavu silnice. Od věci není ani pořízení vlastní fotodokumentace – nafotit je potřeba poškozené auto i silnici. Poté byste měli na Ředitelství silnic a dálnic poslat písemnou žádost o náhradu škody, včetně několika dalších lejster. „Obvykle od poškozeného vyžadujeme ještě podklady jako kopii řidičského průkazu, kopii technického průkazu, kopii zelené karty, kopii osvědčení o registraci vozidla, fotodokumentaci místa nehody, fotodokumentaci poškození vozu a doklad o výši škody. Dále požadujeme čestné prohlášení, že poškozený neuplatňuje škodu u jiné pojišťovny. Pokud ano, je třeba, aby dodal kopii plnění této pojišťovny,“ vypočítává Nina Ledvinová z ŘSD.
Obdobně je potřeba náhradu škody řešit, pokud k ní dojde na silnici patřící například kraji. Žádost se nicméně nepodává přímo na krajský úřad, nýbrž na krajskou správu silnic. „V Libereckém kraji je možné obrátit se na Krajskou správu silnic Libereckého kraje, která je správcem pozemních komunikací ve vlastnictví kraje. K žádosti je nutné doložit úsek silnice, popis události, případně fotografii místa nebo protokol od Policie ČR, výši částky, ve většině případů i fakturu za opravu vozidla,“ upřesňuje tisková mluvčí Libereckého kraje Markéta Dědková.
Řešení celé záležitosti, od podání žádost až po proplacení škody, pak obvykle trvá dva až tři měsíce. Délka procesu většinou závisí na tom, jak rychle dodáte všechny potřebné podklady. Pokud Ředitelství silnic a dálnic, kraj či obec vaši žádost zamítne, nezbývá než se obrátit na soud.
Sdílejte článek, než ho smažem