V polovině září jste odešel z pozice výkonného ředitele Slevomatu a ujal jste se funkce předsedy dozorčí rady. Co tato změna v praxi znamená?
Pro mě osobně je to velká změna. Znamená to, že už nejsem zapojený do chodu Slevomatu na denní bázi. Už nemám exekutivní funkci, ale spíš jen poradní a dozorčí. Asi bych to přirovnal k situaci, kdy rodič posílá dítě na vysokou školu. Už ho neuvidí každý den, ale přesto musí věřit, že bude v pořádku.
Jak dlouho jste se k tomuto kroku chystal?
Zhruba před rokem vyšel v Hospodářských novinách článek s titulkem Hledám si svého nástupce. Tehdy to ještě nebylo myšleno úplně vážně, ale už jsem o tom nějakým způsobem uvažoval. Moje silné stránky jsou spíš v rozbíhání společností než v chodu obří nadnárodní firmy. Posledního půl roku jsem si s tou myšlenkou už pohrával hodně intenzivně.
Vést obří podnik vás neláká?
Každá firma, jak roste, prochází různými etapami. V první fázi rozjezdu firmy máte klády, ze kterých se snažíte sestavit vor. Pak se vám podaří udělat pramici. Potom se můžete posunout k motorovému člunu a k jachtě, a když se vám hodně daří, tak třeba i k zaoceánskému parníku. Je ale velký rozdíl, jestli řídíte motorový člun, nebo obří parník. Moje silná stránka je v identifikaci příležitostí. Dokážu sestavit vor a velmi agilně odřídit motorový člun. Ve firmě zkrátka potřebuji rychlost. Slevomat už dnes není motorový člun, ale něco mnohem většího. Řídit takový kolos vyžaduje jiné schopnosti a já je našel u dřívějšího obchodního ředitele Petera Irikovského.
Pět let žil ve Velké Británii. Podílel se zde na založení marketingové agentury, brokera půjček na automobily a několika dalších firem. Pak se Tomáš Čupr vrátil zpět do České republiky. Do Česka uvedl slevové servery – nápad, který funguje v zahraničí, přesadil správně do českých poměrů. Následoval boom slevového byznysu, ve kterém se začaly točit stovky milionů korun.
Po dvou a půl letech v pozici výkonného ředitele firmy Tomáš Čupr rozhodl podniku věnovat jen z dozorčí rady a soustředit se na nové projekty. V čele investiční společnosti Slevomat Group Ventures hodlá expandovat na trh on-line objednávání hotových jídel.
Kdy jste se definitivně rozhodl, že vás nahradí právě on?
Samozřejmě, že jsem se nad tím dlouho rozmýšlel. Možná až do dne, kdy to bylo oficiálně oznámeno. Na tom ale není nic neobvyklého. Kdybych opět použil analogii s dítětem na vysoké škole: i když mu vyberete výbornou univerzitu s perfektními profesory, stejně máte obavy, aby všechno klapalo. Proces výběru mého nástupce byl kontinuální, a čím víc jsme se o tom s Peterem bavili, tím víc jsme byli naladění na stejnou notu. Že mě nahradí právě on, jsem měl jasno zhruba dva měsíce před tím, než jsem to řekl médiím.
Jak byste zpětně ohodnotil to, co se tady poslední dva roky dělo nejen kolem Slevomatu, ale vůbec celého nově vznikajícího byznysu slevových serverů?
Byl to blázinec. Neskutečná jízda, kterou český internet dlouho nezažil a asi zase hodně dlouho nezažije. Něco neskutečně intenzivního, co se dá jen těžko k něčemu přirovnat. Jeden rok v kancelářích na kolenou instalujete počítače a přemýšlíte, jestli si je můžete dovolit, o rok později už přijímáte zaměstnance číslo devadesát.
Byly to obří skoky a jsem rád, že jsme to ustáli. Každý zkušený manažer vám potvrdí, že jde o nejkritičtější fázi firmy. Ve chvíli, kdy všichni všechno vědí a o všem se mezi sebou baví, není jednoduché přejít do stádia, ve kterém funguje pevná manažerská struktura, zaměstnanci už nemají takový kontakt s vedením a informační toky ve firmě musí proudit jen určitými kanály.
Vypadá to, že vám svoboda a možnost přímého rozhodování pořádně chyběly?
Máte pravdu, strašně moc. Těším se, že zas opráším část svého mozku, která bude muset dělat velmi rychlá rozhodnutí. Každá změna je totiž v téhle fázi hodně vidět.
Co vás při budování slevového byznysu nejvíc potěšilo?
Nejvíc mě potěšily dvě věci, které jsou spíš spojené se zákazníky než s celkovým byznysem. Jsem hrozně rád, že se nepotvrdila všechna ujišťování, která jsem na začátku dostával, že tržní prostředí v Česku nefunguje a že tu přežívají jen firmy, které poskytují špatný servis a chtějí zákazníka sedřít z kůže. My jsme vždycky razili prozákaznickou strategii. Baví mě být průkopníkem totálního zákaznického servisu. Jsem přesvědčený, že všechny benefity, které nabízíme, se nám v budoucnu vrátí. V tomhle ohledu nabízíme něco bezkonkurenčního. Podobný přístup k zákazníkům má možná ještě Air Bank, která se tím snaží prosadit na bankovním trhu. Takových firem ale u nás moc není. Možná by se daly spočítat na prstech jedné ruky.
A ta druhá věc, kterou vám zákazníci udělali radost?
Když jsme nasadili garanci spokojenosti a začali vracet peníze klientům, kterým se něco nelíbilo, tak mě všichni varovali, že toho budou Češi zneužívat. To se ale nepotvrdilo. Myslím, že tyhle mýty často pocházejí od firem, které jsou pohodlné a vytvářejí si takhle berličky pro vlastní chování, které není ke klientům dost vstřícné.
Věříte, že se s tímto přístupem začnou i další velké firmy?
Já v to doufám. V každém odvětví se postupně najde nějaká štika, která to začne zkoušet. Pak budou mít ti, kteří se nestarají dobře o své klienty, pořádný problém. Zůstaňme třeba u toho bankovnictví, které je v České republice neskutečně zatuchlé. Air Bank je sice malá banka, ale za pět let může hodně vyrůst, nebo se toho přístupu chytne některá z velkých bank. Dalším příkladem jsou mobilní operátoři. Já jsem byl spoustu let extrémně spokojený s Vodafonem. V rámci honění profitu šel ale jeho servis hodně dolů. Zatím tu ale chybí alternativa. Člověk je nespokojený u Vodafonu, tak přejde k T-Mobilu, ale u něj je to úplně stejné. Teď se mluví o čtvrtém operátorovi, který by mohl s trhem zahýbat. Myslím, že nastává čas, kdy firmy nemusí bojovat jen cenou, ale také službami. Přijde mi, že lidi si rádi připlatí, musí ale vidět, že dostávají dobrou službu.
Co vás naopak za tu dobu, co se věnujete Slevomatu, nejvíc zklamalo?
Češi jsou v určitých ohledech strašně málo kreativní. Jsme země, kde je nejvíc benzinových pump a obchoďáků. Lidi se tu nechtějí pouštět do něčeho nového. Většinou usilují jen o to, aby se svezli na nějaké vlně, která zrovna frčí. Když někdo vidí, že naproti na ulici otevřeli krámek, který prosperuje, tak si ho založí taky. Efekt je ale takový, že se pak nebude dařit ani jednomu. To jsem poznal, když se po Slevomatu vyrojilo dalších 350 slevových serverů. Všichni měli zájem na tom, aby si snadno vydělali peníze, ale ve skutečnosti ten byznys nechtěli dělat pořádně. To pak poškozuje úplně všechny.
Naši selfmademani, kteří se se čtenáři Peníze.cz podělili o příběh své cesty k úspěchu:
Rozhovor s Karlem Janečkem: matematika ho katapultovala mezi superúspěšné Čechy. Teď se rozhodl bojovat s korupční chobotnicí...
Rozhovor s Tomášem Karpíškem: učí Čechy dobře jíst. Zakladatel sítě restaurací Ambiente, majitel podniku La Degustation Bohême Bourgeoise, autor konceptů Lokál a Čestr...
Rozhovor s Radimem Jančurou: Ten, kdo je bohatý a nekrade, si peníze zaslouží. Buďto je chytřejší, nebo pracovitější… Pokud nekrade! Což je bohužel v tomhle státě docela běžné.
Rozhovor s Martinem Pomothym: Příběh impéria filmových fanoušků. Návštěvnost Česko-slovenské filmové databáze vystoupala až k 1,7 milionu přístupů měsíčně...
Rozhovor s Tomiem Okamurou: v Japonsku začínal jako popelář, v Česku se stal milionářem...
Rozhovor s Tomášem Čuprem: po návratu z Anglie byl za vodou, aby ho však rodiče přestali posílat do práce, musel něco dokázat i doma – tak postavil Slevomat...
Mezi stovkami slevových serverů se našly desítky takových, co stály za řeč. A pak přišly agregátory, weby, které jejich nabídku dokázaly soustředit na jedno místo. O největším z nich jsme si povídali s Petrem Kováčikem: Skrz.cz: Jak se z víkendového koníčku stal milionový byznys.
Kolik Češi letos utratí na slevových serverech?
Bude to něco přes tři miliardy korun.
A kolik z toho připadá na Slevomat?
Mělo by to být něco kolem třiceti procent. Máme taky čtyřiceti procentní podíl v serveru Vykupto.cz, který je proti Slevomatu zhruba poloviční. Věřím, že jen Slevomat by letos mohl dosáhnout na miliardu. Čtvrtý kvartál je ale vždycky hodně nevyzpytatelný. Máte sice jistotu, že toho prodáte o dost víc než po zbytek roku, ale jestli to bude dvakrát, nebo třikrát víc, to nikdy nevíte. Pokud nám dobře sednou Vánoce, tak bychom tu miliardu mohli dát.
Před rokem a půl, když jsme spolu dělali rozhovor, jste říkal, že Slevomat byl především kalkul, jak zde rozjet něco, co ve světě dobře funguje. Zároveň jste připouštěl, že ho dost možná za pár let prodáte. Dnes už mluvíte jinak. Co se změnilo?
Uvědomil jsem si, že by byla velká škoda prodávat dobře fungující firmu. Předtím jsem si myslel, že to dlouhodobě nepůjde bez účasti nějakého velkého zahraničního hráče. Dokázal jsem si ale, že jsem se mýlil. Začalo mě to navíc hrozně bavit, takže nebyl důvod na tom něco měnit.
Nepříznivá situace amerického Grouponu vám také nepřipravila dobrou půdu pro případný prodej.
Určitě to mělo vliv. Naše firma je ale lépe nastavená. Neztrácíme zbytečně peníze, jdeme celkem čitelnou a přímou cestou. Máme přes sedmdesát procent opakovaných partnerů, což je skoro dvakrát víc, než má Groupon. Vzhledem k naší expanzi na trh zboží by mohl být Slevomat zajímavý nejen pro světové firmy slevového byznysu, ale i další velké subjekty.
Objevila se v posledním roce nějaká nabídka, nad kterou jste vážně uvažoval?
Ano.
O jakou částku šlo? Alespoň řádově...
Řekněme, že to byly vysoké stovky milionů korun.
Jakou má pro vás Slevomat cenu?
Těžko říct. Myslím si, že je to víc než miliardová firma. Samozřejmě se to strašně těžko posuzuje. Já v tom mám spoustu práce a emocí, pro někoho to zas může být zbytečná věc. Naše ambice je ale taková, abychom se přes tu miliardu dostali. Nic nenasvědčuje tomu, že takovou hodnotu nemáme.
Počet slevových serverů stále klesá, dnes už jich není ani sto. Jaké číslo odpovídá velikosti českého trhu?
Já si myslím, že nakonec zůstane maximálně pět opravdu velkých serverů. Bude to něco podobného jako s e-shopy. Menších slevových serverů ale bude dál celá řada. Vždycky se najde někdo, komu se to vyplatí dělat za dvacet tisíc měsíčně.
Jaký je dnes váš vztah k agregátorům? Dřív jste o nich mluvil jako o příživnících, kteří nedodávají žádnou přidanou hodnotu.
Uživatelské trendy potvrdily má slova. Když se podíváte na situaci u e-shopů, tak agregátory rostou. Ve slevovém byznysu to tak ale není. Zatímco u e-shopů vám agregátor kromě srovnání ceny nabídne i recenze a rozsáhlé hodnocení uživatelů, většina slevových agregátorů je jen pouhým výpisem aktuálních slev. V tom případě tam není přidaná hodnota ani pro uživatele, ani pro slevový server. Možná se to ještě nějakým způsobem rozhýbe. Třeba Skrz.cz se snaží diverzifikovat, nabízí přehled letáků, speciální sekci pro módu a další novinky.
Hovoří se o tom, že má Slevomat ve Skrz.cz podíl. Je to pravda?
Máme určité historické vazby. Bavíme se o produktu a o trhu. Jsme jejich nejvýznamnější klient, takže je logické, že na naše doporučení někdy dají. Dobré vztahy máme ale i s Googlem a Facebookem a nikdo v tom nic nehledá. Podobné spekulace jsou populární, ale tak už to na internetovém trhu chodí.
Kolik agregátorům měsíčně platíte?
Jde o stovky tisíc. Každý měsíc se to ale trochu mění.
A jak velké procento dealů vám přivedou?
Něco kolem deseti až patnácti procent. U menších serverů je to samozřejmě mnohem víc.
Je pro vás Facebook dobrým marketingovým kanálem?
Spolupráce s Facebookem funguje výborně. Daří se nám tam dělat vysokou návratnost investice a dostáváme skvělou péči. Vždycky se na druhé straně telefonu najde někdo, kdo nám pomůže vše správně nastavit.
Je pro vás Facebook z hlediska přílivu klientů významnější než vyhledávače?
Je to trochu jiná cílová skupina. V našich očích jsou to dva rovnocenné marketingové kanály, takže bych žádný z nich nenadřazoval.
Pokračování příště
Dlouhodobý investiční produkt
Myslete na sebe a zabezpečte se na penzi co nejlépe. Třeba investováním do široké nabídky fondů.
Sdílejte článek, než ho smažem
