Jaromír Drábek je ministr, který aktivně hledá cesty, jak by stát využitím moderních technologií mohl elegantně šetřit. Jedním z plodů tohoto hledačství byl nápad vyplácet penzistům důchody výhradně na účet, že si ho pak můžou vytahat z bankomatu a rozdělit do hrníčků, jak jsou zvyklí.
Běžte s tím plastem, dejte důchodcům peníze
Návrh nakonec skončil u ledu, a jestli tam chytí rýmičku, žádná škoda. Příznačné ovšem je, že když ho Drábkovi kolegové k ledu posílali, nejsilnějším argumentem pro ně bylo, že na projektu by nemístně vydělala jediná banka. Pitomost návrhu ale spočívala především v něčem jiném. Jednak v tom, že v Česku nemáme takovou síť bankomatů, a dokonce ani pošt (už tušíte, která banka by vyhrála tendr, jakožto zdaleka nejdostupnější podnik?), aby se z vybírání důchodu nestala pro leckterého důchodce komplikovaná celodenní výprava. Z Prahy to možná není tak vidět, ale mnoho starých lidí bydlí na venkově. A mnoho jich nemá auto. A do mnoha vsí zajíždí veřejná doprava dvakrát denně, pokud vůbec... Takže díky za moderní technologie, ale zaplaťpámbu za poštovského panáčka, který za vámi dojede i do nejzapadlejší vísky, vpředu má trubičku, vzadu truhličku a z té truhličky vytáhne jednou za měsíc vaši penzi.
„Stolní mobil“ firmy Jablotron. Velká tlačítka, velký displej. A zavolat z něj vnoučatům – která samozřejmě lítají po světě s mobilem – je levnější než z pevné linky.
Zdroj: maximobil.cz
A pak je tu ještě jeden důvod. I kdyby banky nainstalovaly své bankomaty i do nejzapadlejších vísek, kdekterý senior by s výše řečeným díky za moderní technologie prostě nesouhlasil. Starého psa novým kouskům nenaučíš. Jsou jistě babičky surfující po internetu stylem, který by mohla na údajně chystaném novém albu oslavit legenda surf rocku Beach Boys. Ale jsou také babičky, které stály za úspěchem nemobilního mobilu firmy Jablotron: kdepak pro nás nějaké nové vynálezy, je to telefon, ať to prosimvás vypadá jako telefon!
Ještě pohodlnější utrácení
Jakoby na druhém konci světa, ve skutečnosti ale ve stejné republice, najdeme lidi, kterým jsou i klasické bankovní karty málo: jsou nemoderní a placení s nimi je zoufale nepohodlné a pomalé. „Spotřebitelé již dlouho volají po snazším způsobu úhrady malých částek, aby nemuseli při sobě neustále nosit kilogramy drobných mincí. Zároveň žádají rychlejší řešení, než je vložení plastové karty do terminálu, zadáni PIN kódu a čekání na dokončení transakce. To vedlo banky k rozvoji bezkontaktních plateb,“ tvrdil letos v příloze Hospodářských novin Bhaskar Katta, šéf sekce zaměřené na drobné klientstvo u Citibank.
A tak se pro tyto spotřebitele s igelitkami drobných vymýšlejí bezkontaktní platby. Tedy – vymyšlené už dávno jsou, leckde už jsou prý i docela časté, u nás však jde o novinku. Ovšem o novinku, která se zřejmě brzy prosadí.
Průkopnice Citibank vydávala v Česku bezkontaktní karty dokonce ještě dřív, než tu byl jediný terminál, který by s nimi byl s to komunikovat. Takže prvně s nimi Češi platili v rozvinutějších zemích, tedy na Slovensku a v Polsku. To si ještě asi dokáže představit i poučenější babička: kartu prostě přiblížíte k platebnímu terminálu, pokud je nákup do pěti stovek, obchod si strhává peníze, vy odcházíte od kasy, v jedné tašce nákup, v druhé mince, kterých se vám nepodařilo zbavit. Když je nákup nad pětistovku, přichází ke slovu stará známá číselná klávesnice a PIN.
Bezkontaktní platby ale mohou být i bezkaretní. S vaším účtem lze prý nějak tajemně propojit hodinky, přívěšek na klíče nebo mobilní telefon. Ba dokonce místo karty můžete prý dostat i jen jakousi nálepku, kterou si můžete nalepit zřejmě, kam chcete. Ovšem nečekejte, že vás ochranka nevyvede z obchoďáku, když budete na nebohou pokladní vystrkovat zadní část těla, tvrdíce, že tam přece máte veškeré úspory.
Pomazlete se občas se svými penězi
Bankovní karty nám daly mnoho dobrého, je to věc pohodlná, je to věc relativně bezpečná, zbavila nás nutnosti nosit s sebou kilogramy bankovek – a ty platby za nákupy na internetu. Když to někdo umí s kreditkou, může si s ní vylepšovat cashflow. A tak dál, jistě vás ještě něco napadne. Zároveň nás ale o něco taky připravily: o osobní vztah s penězi. Když se člověk loučí s Boženou Němcovou, s níž měl osobní čest, srdce má těžké. PIN vyťukáváme se srdcem mnohem lehčím. I když se jeho zadáním fakticky loučíme třeba i s božskou Emou. Bezkontaktní placení nás zase trochu víc od našich peněz vzdálí. Utrácení bude zas o něco lehčí.
Jenže ono prý v příštím roce a pak dál bude prý potřeba spíš umět šetřit.
Sdílejte článek, než ho smažem
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno