Není se nám co divit: Pokud někdo zkušenosti s cennými papíry má, tak jde především o vyhozené peníze ve fondech kuponové privatizace. Nelze taky předpokládat, že se lidé během pouhých dvacíti let od zavedení tržní ekonomiky začnou plně orientovat a správně využívat výhod finančních produktů.
Naši západní sousedé už delší dobu chápou, že důchody odpovídající slušné životní úrovni ve stáří jim stát nezaručí, přijali nepříznivý demografický vývoj jako holý fakt a raději vzali svůj osud a úspory do vlastních rukou. Investice do cenných papírů v Německu dosahují asi 30 procent veškerých úspor, což ve srovnání se zbytkem západní Evropy je docela nízké číslo. Ovšem teprve českých šest procent je opravdu zbytečně málo, o vyšší zisk se necháme okrádat bankami (v drtivé většině vlastněnými v zahraničí). Spoření na účet nám vesměs bohatší důchod nezajistí a už vůbec nás neochrání před inflací. Slovo akcie má však v naší vlasti stále nádech hazardu, neprůhlednosti a velkého byznysu. A když už se dnes někdo odváží nakoupit akciové či dluhopisové podílové listy, čeká ho pár procent poplatku za nákup a nějaké to procento poplatku za obhospodařování, což drasticky snižuje očekávaný výnos vzhledem k riziku.
Než se německý důchodce zařadí do skupinky a veden slečnou s deštníkem obdivuje krásy Pražského hradu či Buckinghamského paláce, investuje. Pokud investuje do akcií, tak si nevybírá neznámé nové společnosti z rozvíjejících se trhů, které mohou každým dnem zbankrotovat, ale má na výběr z několika stovek tradičních domácích společností, z nichž 30 nejprestižnějších tvoří německý akciový index DAX. Výpočet DAXu je výjimečný, protože na rozdíl od ostatních známých indexů obsahuje nejen kapitálový ale i dividendový výnos, a proto se hodí na porovnávání investic.
Světovým značkám z DAXu jako Adidas, BMW nebo Siemens, které ani během krize nemusely vykázat v účetnictví červená čísla, se jejich velikostí a stabilitou z českých firem na burze může rovnat pouze ČEZ nebo Komerční banka. Dvě společnosti však na diverzifikované portfolio nestačí, a proto by se měl český investor poohlédnout po akciích především ze zahraničí.
Adidas, BMW, Commerzbank, Deutsche Post, E.ON a tak dál a tak dál. A Německem to zdaleka nekončí. Na Peníze.cznajdete vývoj cen nejdůležitějších světových akcií:
Německé banky vyšly za poslední desetiletí svým klientům vstříc a kromě relativně drahých podílových fondů, kde se musí platit manažera portfolia a poplatky za obchodování, začaly vydávat nové deriváty, jejichž cena je navázaná na daný index, na koš vybraných akcií, na vybrané dluhopisy a tak dále – investiční certifikáty. Jejich hlavní výhoda spočívá v tom, že v jediném cenném papíru můžete vlastnit kousek všech akcií indexu najednou a užívat si výhod diverzifikace. Jediné poplatky, které zaplatíte, souvisí s pořízením a pohybují se okolo 10 eur, přičemž nezáleží na objemu obchodu. Proto se vyplatí nakupovat certifikáty minimálně za tisíc eur, což je přijatelná částka na investici alespoň jednou ročně.
Statisíce různých certifikátů můžete vyhledat na stránce scoach.de, kde najdete označení [WKN], s pomocí kterého certifikáty pohodlně nakoupíte u svého brokera.
V porovnání s penzijním připojištěním se dlouhodobé investování do certifikátů na akciové indexy jeví jako zajímavá alternativa především kvůli možnosti vysokých reálných zhodnocení, okamžitého výběru v období nepředvídatelných událostí a minimálních poplatků okolo 0,1 procenta ročně. Navíc pokud spoříte v „penzijku“ 1500 korun měsíčně, za 20 let máte i s přilepšením od státu okolo 500 000 – a to při stále rostoucích cenách na nějaké citelné zlepšení životní úrovně v postproduktivním věku nebude.
Dlouhodobý investiční produkt
Myslete na sebe a zabezpečte se na penzi co nejlépe. Třeba investováním do široké nabídky fondů.
Sdílejte článek, než ho smažem
