Jak vás napadlo začít provozovat server Bankovnipoplatky.com a plnit s ním vlastně roli jakéhosi internetového ombudsmana bankovních klientů?
Vedlo mě k tomu hned několik věcí najednou. Štvalo mě, že se tu za nejrůznější služby a zboží platí víc, než je běžné v jiných evropských zemích. Ať už jde o bankovní služby, mobilní operátory, značkové oblečení nebo potraviny. Takže na začátku byl vztek z toho, proč bychom měli za všechno dávat víc peněz, navíc když je tady menší kupní síla. Na druhou stranu jsem měl ale vztek i na samotné spotřebitele, že se nijak neozvou. Banky a firmy si něco takového dovolí, protože si to necháme líbit.
Jak ale vznikl nápad, že založíte zrovna internetovou stránku, která bude pomáhat bankovním klientům?
Říkal jsem si, že buď budu další z řady lidí, kteří proti tomu nic nedělají a maximálně nadávají v hospodě, nebo pro to něco udělám. Vystudoval jsem bankovnictví, takže jsem se mu chtěl věnovat. Deset let jsem se předtím pohyboval v médiích a internetová stránka mi přišla jako dobrý nápad. V podstatě mě k tomu vyprovokovala i moje tchyně, která dlouho pracovala v bankovních institucích a která byla ze situace klientů taky rozčílená. Chtěl jsem se jí předvést jako muž činu a po jedné debatě na zahradě jsem se rozhodl založit tuhle internetovou stránku. Samozřejmě, že jsem vůbec netušil, jak se to vyvine. Že postupně samotné bankovní poplatky ustoupí trochu do pozadí a hlavní důraz budeme klást na finanční gramotnost.
Velký úspěch jste zaznamenal s anketou o nejabsurdnější bankovní poplatek, se kterou jste začal krátce po založení stránek. Jak tenhle projekt zpětně hodnotíte?
Tahle anketa má podle mě opravdu velký dosah mezi klienty, ale i mezi samotné banky. Pojem „absurdní poplatek“ začali všichni používat. Jsem rád, že se o téhle problematice hodně mluví a řeší se to. I kdyby ta anketa dnes skončila, tak můžu být spokojený, že zanechala znatelnou stopu. Promítla se do zvýšení sebedůvěry klientů a stala se určitou zpětnou vazbou bankám, které vidí, že nejsme taková ořezávátka.
Který poplatek je letos váš favorit na vítězství?
Zatím to vypadá, že vyhraje poplatek, který se už léta objevuje hodně vysoko, a sice poplatek za předčasné splacení úvěru. Lidem vždy hodně vadí, když jsou zpoplatňovány věci, které by se přitom daly považovat za obezřetné chování. To, že někdo splatí úvěr dřív, je přece dobře. Sice chápu, že banka má nějaký finanční plán, ale nemyslím si, že když dostane peníze o něco dřív, tak je to pro ni natolik fatální, aby si kvůli tomu účtovala poplatek a tím klienta odradila od další možné spolupráce. Pro lidi je to absurdní právě v tom, že v době, kdy se mluví o rizicích nesplácení a zadlužování, musí platit za to, že svůj dluh zaplatí dřív. To samé třeba poplatek za nadměrný vklad: Člověk dává na svůj účet bance k dispozici víc peněz – a ona ho za to ještě penalizuje. To prostě nemá logiku.
Jak se stavíte k regulaci bankovních poplatků ze strany státu?
Negativně. Jako přítel volného trhu si myslím, že nejpřirozenější a nejefektivnější je, když rozhoduje informovaná strana poptávky. Informovaný bankovní klient je ten, kdo může nejlépe ovlivnit cenovou politiku. Jakmile se do toho začne plést stát, tak se stane jen to, že nevnikne konkurenční výhoda žádné banky, která by třeba vyšla klientům vstříc. Banky tu službu přejmenují, ale budou si za ni peníze vybírat dál nebo zdraží jinou službu. Stát má regulovat chování subjektů, které nemůže klient ovlivnit. Například informační povinnosti bank či používaná terminologie. Obecně je ale u nejrůznějších státních regulací problém v tom, že lidé mají pocit, že jsou dokonale chráněni a nemůže se jim nic stát. Pak se neinformují, nechovají se obezřetně a nakonec je ta situace ještě horší než před regulací.
Nyní se tedy snažíte zaměřovat především na problematiku finanční gramotnosti?
Ovládáte bezpečně peněžní trivium? Znáte základní počty, víte jak číst smlouvy a kdy je můžete podepsat?
Ano, to je pro mě opravdu prioritní cíl. Snažím se neustále publikovat různé rady, porovnání, upozornění. Poukazovat na základní věci, které by lidi měli vědět, ale nevědí. Poslední měsíc jsem měl také dvě přednášky pro sluchově postižené studenty. Chtěl bych se zkrátka podílet na obecném informování o bankovních službách a produktech, aby se v tom klienti lépe orientovali.
Mění se něco na tom, že lidé mají většinu úspor uloženou na běžných účtech, nebo dokonce doma v šuplíku, kde jen ztrácejí na hodnotě?
Mění se to velmi pomalu. Když se podívám na to, kolik lidí má peníze na běžném účtu, tak jsem vážně v šoku. Ale to máte stejné, jako když varujete, aby spotřebitelé nekupovali dárky před Vánoci na splátky, a pak se zase dočtete, jak se obrovsky zadlužili. Člověk si pak říká, jestli má jeho snažení vůbec smysl. Ale věřím, že kdybychom tuhle činnost nevyvíjeli a neupozorňovali lidi, tak by ten stav byl ještě horší.
Trochu to ale připomíná boj s větrnými mlýny.
Musíte si uvědomit, že banky a finanční instituce dávají miliardy na marketing a reklamu a v médiích dennodenně masírují lidi. V reklamách samozřejmě nikdo neukazuje ty nepříjemné věci, které mohou nastat třeba u půjček. Prostředky, kterými disponují, jsou vážně diametrálně odlišné od těch, které směřují do zvyšování finanční gramotnosti. Ale s bojem proti finanční negramotnosti se nesmí přestat.
Jak vnímáte nástup nových hráčů na bankovní trh? Myslíte, že jejich příchod pomůže k zlepšení situace klientů?
Jsem o tom přesvědčený. Pomůže to minimálně v tom, že se o téhle problematice víc mluví. Média upozorňují, že jsou tu nové možnosti. A když na trh vstoupí tři nové banky, které přinesou klientům zajímavé nabídky a donutí konkurenci k nějaké reakci, tak je to jen dobře. Každá z těch nových bank navíc přišla s něčí originálním. Ať už je to výborně vytvořené internetové bankovnictví, přístup ke klientům, možnosti výběru z cizích bankomatů či nové způsoby úročení.
Když se podíváme třeba právě na internetbanking, vidíme, že zatímco dřív se banky snažily přicházet s nejrůznějšími vychytávkami a spoustou funkcí, dnes se zaměřují naopak na to, aby své internetové bankovnictví co nejvíc zjednodušily. Jaký bude následující vývoj?
Technologický vývoj dnes umožňuje takové věci, že kdyby všechno mělo jít ruku v ruce s technikou, tak bychom se z toho zbláznili. Je dobře, že si banky uvědomily, že musí jít při vytváření internetového bankovnictví vstříc klientům a vytvořit ho tak, aby bylo pro všechny pochopitelné. To máte stejné, jako když si koupíte televizi nebo notebook a dostanete k tomu návod na použití, který má přes sto stran. Člověk všechny ty vymoženosti zkrátka nevstřebá a nenaučí se. Tudy cesta nevede. Vše by mělo být jednoduché a přitom maximálně funkční.
Dlouhodobý investiční produkt
Myslete na sebe a zabezpečte se na penzi co nejlépe. Třeba investováním do široké nabídky fondů.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
29. 1. 2012 20:17
Mě stačí 2 následující citáty. A lidé co je pronesly jsou dle mého opravdu odborníci v oblasti bankovnictví. To že něco chápete jinak, neboť to vyučuje současný vzdělávací systém je už jiný problém. Prostudujte si pořádne nějakou knihu o peneněžích od pana Rotbarda.
"Při peněžní interakci mezi dvěma fyzickými osobami není možné nafouknout objem cirkulujících peněz v oběhu pomocí půjček, a to proto, že věřitel nemůže půjčit to, co sám nemá. Banky to však dělat můžou. Jen komerční banky a fondy můžou půjčovat peníze, které vyrobí tím, že je někomu půjčí."
Prof. Irving Fisher, ekonom, z jeho knihy "100 % peníze" (1935)
"Moderní bankovní systém vyrábí peníze z ničeho. Tento proces je možná nejvíce ohromující kejklířský kus, který byl kdy vynalezen. Bankovnictví bylo počato v nespravedlnosti a narodilo se v hříchu. Bankéři vlastní Zemi. Vezměte jim ji, ale ponechejte jim moc vytvářet peníze, a pohybem pera, vytvoří dost peněz, aby si ji koupili zpět. Vemte jim tuto velkou moc a veškeré velké bohatství, jako je i to moje zmizí, pak bude existovat lepší i šťastnější svět pro život. Ale pokud chcete být i nadále otroci bankéřů a platit si náklady svého vlastního otroctví, nechte bankéře pokračovat ve vytváření peněz a ovládání úvěru."
Sir Josiah Stamp, prezident banky "The Rothschild Bank of England" a druhý nejbohatší muž Anglie 20. let, při proslovu na univerzitě v Texasu 1927.
A k vašemu příkladu, protože nejste banka nemůžete půjčovat peníze, které nemáte.
Pomocí multiplikační tvorby vkladů, vlastně půjčují banky dluhy.
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy
28. 1. 2012 12:38, Michal Kára
Přesně tak. Navíc banka má s úvěrem i fixní náklady, takže pokud jí splatíte úvěr třeba v polovině, tak pro ni klidně může být ztrátový. Pan Nacher studoval bankovnictví nejspíš na Plzeňských právech, když tohle neví :)
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
V diskuzi je celkem (45 komentářů) příspěvků.